Yngvar Brenna

Donedávna rostly ceny bytů a domů v Norsku nejvíce na světě, pak jej ale předběhly některé země, ale jen některé. Jsou „pidibyty“ řešením norské krize s bydlením? Ano, tvrdili někteří stavitelé. Jenže co takhle kvalita bydlení?

Cítí se být příliš žhavými na to, aby mohly mít „boyfrienda“ anebo mají za cíl vyspat se s co nejvíce muži. A nový zákon o potratech prý kvůli „genderové neutralitě“ slovo „žena“ zcela vypustil.

Jejich atributy někdo zkrátka považuje za kýčovité a klišé, někdo jiný zas za nepostradatelný půvabní svéráz.

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

Peníze v „nejbohatší zemi světa“ mají stále menší hodnotu, což spolu s inflací a stagnujícími příjmy drtí rodinné finance. Více zasaženi, než ostatní Evropané zvyšujícími se úroky jsou norští držitelé hypoték.

Jak to asi utáhnou? Nic neroste do nebe, ani blahobyt. Za běžné zboží a služby se z běžných platů a mezd nemůže doplatit stále více lidí, kterým to dosud ale nedělalo žádné problémy.

Copak se nám to tu opět vyrojilo? Že by tu a tam mezi slovy o odrbávání nějaký ten tuze zajímavý spásný nápad? I o tom by pár slov padnout mohlo.

Hospodáři pěstují, chovají a vyrábějí, zatímco politici a byrokraté pěstují udržitelnost. 7. března traktory vyrazí i do norského hlavního města Osla. Rýsuje se konec dnešní zemědělské politiky?

- sice ještě zdaleka nemá žádný norský hospodář, ovšem o zemědělství můžeme psát i tak, čímž navazuji na předchozí článek.

Hodně se bloguje. Hlavně o hrách, ale málo o chlebu. Tady přichází první z několika blogových textů o tom důležitějším z těch dvou. Ale především tu bude co číst o těch, jež nám ty potraviny vyrábí.

Proč politici nechtějí dovolit/umožnit, aby zdravotní personál za ně odváděl to, čemu rozumí a co umí, totiž svádět boje o záchranu lidských životů, aniž musejí svádět jeden boj za druhým, aby ospravedlňovali vlastní existenci?

Poučte se o norských masopustních tradicích. K těm, jež se dnes vesměs již nedodržují, patřily rozjímání a duchovní přípravy na hlavní svátek roku. Další tradice, jež se k němu stále do jisté míry vážou, vám nyní přiblížím zde.