Chmurné vyhlídky

Bod zlomu již byl dosažen, zneuznávaná vláda, další politici, kartely a monopoly se dlouhodobě vyznamenávají, a ještě mé milované vlasti pořádně zavaří. Ceny jsou „vyšponované“ na maximum a peněženky budou dále hubnout. Odpouštět si budou muset toho více.

Samoživitelka Bente Tommerdalová se prostřednictvím webu deníku Adresseavisen ozvala v reakci na bonmot „Práce je cestou ven z finanční tísně“, jenž Norové slýchávají od politiků. V době, v níž žijeme, pracovat mnohým z nás nestačí, abychom udrželi vodu nad hlavou. Pobíráte-li běžný plat/mzdu a přesto neplníte finanční očekávání společnosti, může být váš pocit studu ještě naléhavější, jelikož cítíte, že nemáte platný důvod zápasit s tísní, a k tomu máte dojem, že se na vás dívají úkosem, jelikož nemáte své finance pod kontrolou, přitom vyhoříte ve snaze skrýt celou situaci, v níž se nacházíte.   

Norové tají dech nad dalším navyšováním úroků centrální banky. Bylo jich dosud čtrnáct a se sazbami dolů se jen tak nevydá. Podle deníku Bergens Tidende se náklady na bydlení od r. 2017 skoro dvojnásobily a za to mohou hlavně vyšší úroky. V tomtéž deníku napsal odborář Christoffer Heggholmen, že navyšování úroků zasahuje nové skupiny obyvatel a podle největší norské exekuční společnosti Kredinoru se u čtvrtiny těch, jež si zakládají nové bydlení (a v mnoha případech i rodinu) finanční potíže a starosti záporně podepisují na jejich každodenní práci. Zpravodajský web www.nettavisen.no přinesl rozhovor s Geirem Grindlandem, odborníkem na exekuce. Ten sdělil, že odkryt byl jen vrchol ledovce a jízda dále bude pro mnoho Norů extrémní s trvalou krizí, jež mnohé brutálně zasáhne.

Podle zmíněného Kredinoru prostřednictvím deníku Verdens Gang Norsko ještě nespatřilo plný efekt navyšování úroků. Stále více se zvětšuje propast mezi těmi, jež mají „nárazové finanční prostředky“ a těmi, jež je nemají. Nově je nárůst těch, jež mají potíže platit za mateřskou školu, elektřinu, mýtné a mobilní telefon. Podle jednoho průzkumu pro Kredinor odpovědělo 28 % respondentů, že by nemohli uhradit nečekaný účet na 10000 norských korun. Říká se, že promluví-li peníze, tak pravda mlčí, nicméně dlužno dodat, že některé menší banky jsou v hospodářsky krušných časech se zákazníky solidární a nenavyšují své úrokové sazby podle norské centrální banky.

Podle průzkumu finance silně ovlivňují stravovací návyky Norů: Je to extrémní, když vidíme, že někteří lidé přestávají jíst ovoce a zeleninu, aby si mohli dovolit je dávat svým dětem, tvrdí v tiskové zprávě Iselin Bogstrandová Sagenová, výživová poradkyně státního Informačního úřadu pro ovoce a zeleninu (v norštině Opplysningskontoret for frukt og gront). Názor Miny Gerhardsenové, tajemnice Nasjonalforeningen for folkehelsen, čili Národního sdružení pro veřejné zdraví, je takový, že nezdravé jídlo je zároveň levnějším a ze zdravého jídla z kvalitních surovin se stalo přepychem vyhrazeným bohatším a lidem s delším vzděláním. 

Jak píše Egon Holstad, komentátor zpravodajského webu www.itromso.no, s válkami nelze závodit: v boji o pozornost prohrávají psychické problémy Norů kvůli zadlužení. Žijeme v divné době, kdy ředitelka norské banky DnB nabádala lidi k tomu, aby čelili hospodářské recesi dechovými cvičeními. Mít finanční problémy je v Norsku trapné /stigma neúspěchu, jež jste si způsobili sami/ a zároveň životně nebezpečné. Skupinový nátlak působí snad ještě silněji než v dalších zemích. Mnohým chybí životní zkušenosti, pokud jde o to, strádat. Hluboce zakotvené je u mnohých naopak očekávání dále si pěstovat drahé návyky a zlozvyky, vč. přehnaně častých výměn elektrického zboží přes přepychové cestování až po to, že vaše děti mají mít automaticky totéž, co děti ostatních i tehdy, když si to nemůžete dovolit. 

Drbají si hlavu, kde na to vezmou peníze. Jen chtějí ceny, dejme tomu, za elektřinu, s nimiž se dá vyžít v pohodě, kdykoli a po celý rok, ať jste práce schopný, či ne. Vláda překopala trh nejen s elektřinou a vrátit se nemíní. A tak lidé, jimž se dosud nikdy nedostala od sociálky žádná pomoc se na ni obrací, aby se akutně domohli střechy nad hlavou pro tísňové situace, to, čemu se v Norsku říká nodbolig. Proslýchá se, že si bydlení masově zabrali uprchlíci, vč. těch ekonomických, a nikoliv ti, jež vybudovali sociální stát, jehož ovoce ne a ne nesklízet jiní. A bez ohledu na to, kolik je vypláceno na dávkách a podpoře, nikdy to nebude stačit na vyrovnání nerovností, dokud bude počet dalších lidí v finanční spodině společnosti neustále přibývat.  

Elisabeth Thoresenová, jež si předsevzala vést Nory, jež mají k sociálním institucím problematický vztah, se prostřednictvím deníku Aftenposten a odborářského webu www.frifagbevegelse.no domnívá, že co se týče chudoby jsme sotva spatřili vrchol ledovce. Podle Cathrine (která si nepřála zveřejnit své příjmení) prostřednictvím deníku Rogalands Avis nikdy nebylo tak těžké být samoživitelem/samoživitelkou jako v současnosti. Srdcervoucí jsou obavy charitní organizace Kirkens bymisjon, že někteří lidé nemusí přežít zimu. Prostřednictvím deníku Dagsavisen její zástupkyně Marit Nyboová tvrdí, že město Oslo nedělá dost pro to, aby lidé nemuseli spát ve velkých mrazech na ulici a porušovalo tím tak lidská práva. V městě Bergen mají dokonce v noclehárnách tak málo míst, že dorazí-li více zájemců o nocleh, než je míst, tak se musí losovat.

Podpásovek vlády prý bylo více než dost a člověk nemusí být kdovíjaká citlivka, aby z toho byl rozčarovaný, pokud jde o změny, jež vláda prosadila, jejich důsledkem je více omezování a méně svobody občanům a jejich větší odvody státu a obcím. Kdo tyto změny k horšímu poptává a tyto zájmy sleduje ve státě, jenž „přetéká“ penězi? Vláda svým výkonem údajně zastínila všechny, pokud jde o bezmyšlenkovitost a nulová nápaditost. „Zaskvěla“ pokud jde o nesměrování Norska nikam a přešlapování na místě, přitom kvalita a dostupnost služeb podle mnohých klesají. Příjmy státu jsou přednostně utráceny na navyšování výdajů v nesoukromém sektoru, jak dokázali prostřednictvím článku v deníku Dagens Naringsliv Gisle James Natvik, profesor Handelshoyskolen BI, tedy obdoby české Vysoké školy ekonomické, a Martin B. Holm, postdoktorand na katedře ekonomie University v Oslu. Proč si politici pořád myslí, že jsou daleko lepšími hospodáři, než řadoví občané?

Premiér se v deníku Dagbladet chvástal, že tento rok bude nakonec lepší. Dštil, že se sice kvůli Ukrajině a klimatickým změnám stahují mračna, přesto nám chce vrátit naději v zlepšení přesto, že podle průzkumu Naringslivets Hovedorganisasjon, organizace živnostníků a průmyslníků, je polovina mladých přesvědčená o tom, že se budou mít hůře, než generace svých rodičů. Finance trápí 72 % dotázaných a podle 51 % se vývoj v Norsku ubírá špatným směrem. Pesimismus rozdmýchávají i usnesení EU jako např. to o normách energetické náročnosti. Do 2050 mají mít všechny budovy v Evropském hospodářském prostoru třídu A, ovšem většina těch norských spadá do nejhorší třídy G a Huseiernes Landsforbund, tedy Národní svaz majitelů domů, se podle svého webu dopočítal, že bude stát přes půl milionu norských korun vylepšit dům natolik, že ho to zvedne o několik energetických tříd.

Dokud bude Norsko ve spárách monopolů a Norové dojnou krávou vlád a politiků, jež se rvou o to, kdo více provětrá peněženky a sypou miliardy poslepu na migraci a jistá zahraničně politická dobrodružství, zatímco dále „nafukují“ veřejný sektor, bude výsledkem údajné „souručenství“ levicovo-liberální, kde zloději starých pořádků lidem vnáší do života větší chaos a nejistotu a navíc s dlouhodobým slaďováním zájmů stírají rozdíly politických stran až k nerozeznání.