blog.idnes.cz

Dovolím si přinést několik svých postřehů ke skvělému článku pana Nožičky, i když jinak samozřejmě je u nás svoboda projevu brutálně potlačena ve prospěch jedině správné pravdy

Jak byste reagovali, kdybyste zvedli domácí telefon a z něho ozvalo: „Dobrý den, tady nadstrážmistr Voříšek Policie České republiky. Jste ...?“

My, co jsem na náměstích zvonili klíči konec mizerného otrockého socialismu a životu v zadrátovaném dvorku pod ruskými samopaly, jsme chtěli hlavně svobodu.

Aneb proč 17. listopadu neslavím „Den boje za svobodu a demokraci“ nýbrž sv. Martina z 11. listopadu.

S ideologickými krmítky je třeba občas zapolemizovat, aby si protagonisté uvědomili, že nemluví ani k dětem, ani k idiotům. Prostě žádné dějiny nezačínají nějakým pomyslným datumem. Dějiny jsou jen otevřené pro naše svědomí.

Iluze vlastnictví je úžasnou lidskou hrou, která nás často zotročuje. Strach z „ne-mít“ ovládá naše myšlení, a přitom peníze jsou jen energie v pohybu. Jak proměnit vztah k vlastnictví a stát se svobodnějšími?

Porevoluční nadšení postupně nahradilo zklamání. Byla to naivní idealistická očekávání, že teď, když je bolševik poražen, nastoupí nějaká férová a slušná éra, že budeme příkladnými demokraty a budeme ctít vysoké morální hodnoty.

Tedy samozřejmě v rámci možností. Lidi se dělí na dvě poloviny - ne jako v teorii dr. Vlacha v Saturninovi, ale na ty, kteří se na takovou akci těší a na ty, kterým je to u ...

Svátek studentstva slavím statusem studenta na zdrávce a i proto si myslím, že zítra máme svátek všichni. Celoživotní studium je dnes běžné. Jen se neučme dezinformace. Právě 17. listopad čelil podezření, že byl ukraden estébáky.

A to jako kterej. Voni sou vlastně dva. V jeden den. Jeden světovej, a jeden jenom „náš“. Teda, ten náš sametovej. Ale proč, ne, že. Samet je dost ceněnej. I vhodnej. Třeba i na oponu. Ale třeba i na rubáš.

Každý, kdo používá sociální sítě, ví nebo alespoň tuší, že algoritmus mu začne nabízet příspěvky podobného zaměření jako témata, o která se zajímal dříve.

Hrůzná doba druhé války na chvíli spojila dva úplně odlišné osudy. Hraběnku a gestapáka. Kapky lidskosti v moři nekonečného zabíjení a brutality.

Před nedávnem jsem navštívila firmu DFH Haus v Žákavě u Nezvěstic, která vyrábí nízkoenergetické dřevěné domy pro německý trh.

Je poněkud paradoxem, že to od radikálních propalestinských studentů schytal zrovna český ministr zahraničí Lipavský.

Z černé díry Internetu a tajemných hlubin vesmíru se vynořil nový fenomén. Koule nebo placka, toť zásadní otázka.