Bonaventura Buquoy

Recenzovaná kniha pojednává o významné a zároveň rozporuplné osobnosti českých dějin a reáliích složitých časů Třicetileté války, které významně ovlivnily následné události v Čechách (nejvíce v těch jižních), na Moravě a ve Slezsku.

V minulém díle našeho seriálu jsme se zevrubně zabývali početními stavy českých vojsk a jejich spojenců. A jak na tom byli v první polovině roku 1620 císařští – tedy jejich nepřátelé?

Události na počátku třicetileté války sem zavály vítěze i poražené. Někteří zde našli svůj hrob a jiní slávu.

„Já jsem do Prahy přijela, ale tam jsem se nezdržovala, nýbrž hned zase v neděli s velikým strachem jsem se obrátila, vobávajíc se, že mne ven pustiti nebudou chtíti.“

Diverti nescio! Tato dvě slova, která prohlásil za své osobní heslo český král, později řečený zimní, Fridrich Falcký, se tradičně překládají jako Obracet neumím!

Bylo jaro roku 1619. Česká povstalecká vláda se držela u moci už deset měsíců. Praha žila jako v horečce. Přepracovaní direktoři nevěděli, který z problémů řešit dřív.

Nasládlý pach krve z mrtvol se šíří vzduchem nad Petrovou loukou. Vztek z porážky císařští vojáci nedokážou skousnout. Netrvá dlouho a jdou si ho vybít. Jih Moravy mění ve spálenou zemi. Z vesnic zbývají ohořelé zbytky domů, jejich obyvatele zabili.…