Epochaplus.cz

Ve třicátých letech minulého století se odehrála válka v Habeši. Fašistická Itálie zatoužila rozšířit svoje koloniální panství. Zaútočila na Etiopii, běžně tehdy označovanou jako Habeš. Vojensky slabá Etiopie byla rozdrcena. Etiopského státního pokladu se však Italové zmocnit nedokázali. Proč? Italský diktátor Benito Mussolini zuřil, když dostal zprávu, že v etiopských státních sejfech se našlo j…

Někdy stačí jedna rozbitá baňka, trochu chemie a pořádná dávka všímavosti. Francouzský chemik Édouard Bénédictus si všímá podivně poslušných střepů, které se po rozbití odmítají rozletět po laboratoři. Z obyčejné nehody se rodí nápad, který později zachraňuje řidiče i cestující před skleněnou sprchou. Představte si začátek 20. století. Automobily se rozjíždějí po silnicích, rychlost stoupá

Ať je přečteme odpředu nebo odzadu, jsou stejné! Říká se jim palindromy (z řeckého palindromos, běžící pozpátku) a lidem nedají spát už od starověku. Možná proto, že v sobě ukrývají zákony našeho světa… Na několika místech bývalé Římské říše nalezli archeologové stejný latinský nápis: SATOR AREPO TENET OPERA ROTAS. Pochází z 1. století našeho letopočtu

Vědci hledají lék na anginu pectoris, tedy bolest na hrudi způsobenou nedostatečným prokrvením srdce. Místo převratného srdečního přípravku ale během testování narazí na účinek, který je poněkud… nečekaný. Molekula, která má pomáhat srdci, začíná dělat něco úplně jiného. Z laboratorního outsidera se postupně stává jedna z nejslavnějších tabletek na světě. Píše se druhá polovina 80.

Na první pohled vypadají kosti jako něco, co tělo jednou vyrobí a pak už jen používá. Jenže uvnitř kostry je ve skutečnosti pořádný stavební provoz. Staré části se odbourávají, poškozená místa se opravují a na jejich místě vzniká nová kost. Tělo tak celý život balancuje mezi demolicí a výstavbou. Díky tomu kosti vydrží každodenní nárazy,

Říká se, že diamanty jsou věčné, což se o tělesné schránce vašeho zemřelého příbuzného zrovna dvakrát říct nedá. Pokud navíc váš blízký miloval záři reflektorů, proměna v blyštivý drahokam je pro něj ideální šancí, jak být i po smrti středem absolutní pozornosti. No řekněte sami: Není lepší tchyni hrdě nosit na prsteníčku než ji mít

Dnes škrtneme zápalkou o krabičku a čekáme plamínek. V 19. století je ale zápalka mnohem divočejší tvor. Některé se dají zapálit prakticky o cokoliv, o stěnu, podrážku boty nebo kus nábytku a některé obsahují látky, které jsou nejen nebezpečně hořlavé, ale také jedovaté. Chemici proto dostávají jednoduchý úkol: vymyslet zápalku, která pochopí, že jejím posláním

Vzpomínáte si na svůj první pár? Byl krásný, že? Pak ale přišel první trénink, druhý a ukázalo se, že podrážka se neohýbá, šněrování tlačí nárt a při otočce si pata žije vlastním životem. V obchodě nic z toho nepoznáte, protože tam jen stojíte. Tak to dopadá, když obuv navrhují pouze obuvníci. Jsou to dobří odborníci,

Hodiny na Zemi a hodiny vysoko nad jejím povrchem neodtikávají úplně stejným tempem. Zní to jako zápletka ze sci-fi, ve skutečnosti jde o jeden z nejlépe ověřených důsledků Einsteinovy relativity a také o praktickou věc, bez které by navigace v telefonu během krátké doby začala ukazovat úplně jinam. Představme si dvoje dokonale přesné hodiny. Jedny

Ráno nasypete do misky zlatavé křupavé lupínky, zalijete je mlékem a během pár minut je po snídani. Za jejich vznikem se ale skrývá příběh, který má k dokonalému kuchařskému plánu pořádně daleko. Dva bratři, sanatorium plné pacientů, obilí zapomenuté v kuchyni a experiment, který se tak úplně nedaří. Z obyčejné kuchyňské nehody nakonec vzniká jedna