Alena Zemančíková Publicistka, dramatička a prozaička

Malý dospělý, nebo svébytné individuum? Doba radosti, nebo čas plný trápení a traumat? Jak se v české společnosti měnil pohled na dětství od středověku po 20. století?

Na přelomu milénia jsem v jednom kurzu němčiny v Goethe Institutu měla takového postaršího lektora, který se, Němec ze Západu, mimořádně zajímal o východoevropské země.

Milan Knížák byl jednou z nejvýraznějších a nejrozporuplnějších postav českého umění od poloviny 20. století. Jeho konstituce jako by předznamenávala mohutnost jeho povahy — osobnosti strhující, dráždivé i odpuzující.

Bývalý ředitel Národní galerie a někdejší rektor Akademie výtvarných umění v Praze byl u zrodu českého undergroundu.

Jeden můj známý starý divadelní režisér si do divadla nosil ježka. Inspirovala ho k tomu pohádka o ptáku Ohniváku, kde hrdina musí po tři noci uhlídat na stromě zlatá jablka. Vezme si na klín ježka, aby se popíchal o jeho ostny, až mu spánkem klesne…

Seriál o životě a tragické smrti spisovatelky Simony Monyové pracuje s tématem domácího násilí a femicidy způsobem, jenž je pro diváka trýznivý, ale velmi poučný.

Častým stereotypem současného společenského diskurzu je tvrzení, že stáří a s ním spojené nemoci i sociální status jsou stále tabu. Nemyslím si to, ve všech uměleckých druzích a žánrech se téma stáří hojně vyskytuje, i když pravda, film a literatura…

Z krojovaného Horňáka komediantem, z komedianta režisérem a z režiséra senátorem: Břetislav Rychlík ve své nové autobiografické knize vypráví o HaDivadle i porevolučních časech.

Na poliklinice v naší čtvrti jsem v jednu chvíli pohlédla současně do tváře svého dětství i stáří. Bylo to tak: V budově mají svá sídla ordinace, které mají on-line systém objednávání, recepci, automatickou čtečku karet pojištěnce. Ale jsou tu také …

Z rukopisu Aleny Wagnerové, česko-německé spisovatelky a publicistky žijící střídavě v Saarbrückenu a Praze.

Pokud do financování českých filmů budou zasahovat politikové, jak se o to snaží ministr Oto Klempíř, hrozí tuzemské kinematografii odliv talentů, past autocenzury i pád do průměrnosti.