ČRo

„Prosím, pokud je to tak, potom panu Zůnovi domluvte, aby neříkal takové věci, protože bych taky mohla dostat infarkt, a to nechci,“ napsala na sociální síť jistá volička SPD předsedovi Okamurovi, poté, co on i jeho zástupce Radim Fiala počali během víkendu vehementně krotit vlnu rozčílených reakcí skalních příznivců hnutí na páteční vystoupení ministra obrany.

Před volbami se hojně řešila otázka, zda, v případě, že se dostane k moci sestava vedená hnutím ANO, bude z toho mít radost Putinovo Rusko. Andrej Babiš tvrdil, že je to zlovolný nesmysl, strany bývalé vlády naopak na hrozbě únosu Česka na Východ stavěly volební kampaň.

Začíná být obtížné najít nějakého člena kabinetu Donalda Trumpa, který nemá nějaký průšvih. Není to žádné překvapení. Už nominační cirkus po loňských prezidentských volbách jasně ukazoval, že na klíčových ministerstvech skončí eufemisticky řečeno nekonvenční osobnosti. Ale tak o tom u nás v Česku víme svoje… O to podnětnější může být to, když se podíváme, jak se v USA mají věci rok poté.

Není pochyb o tom, že koncem týdne se v Bruselu odehrál summit Evropské unie, který byl za dlouhou dobu skutečně jedním z nejvýznamnějších. A třeba podle bruselského zpravodaje německého listu Die Welt „Evropané na tomto summitu ukázali, že jsou rozhádaní a slabí v rozhodování.“

Nastoupili Češi cestu do ruské náruče? Okamura se pustil do "svého" ministra obrany. V Trumpově Bílém domě je čím dál více prasklin. Jak kroky Babišovy vlády nahrávají Rusku

Jak se před 25 lety zrodil nápad zahrát Rybovu Českou mši vánoční na pražském Hlavním nádraží? K čemu dirigent potřebuje štafle? Čím to, že je Rybovka tak populární? Jak s Rybovou hudbou korespondují zvuky nádraží? Co všechno obnáší zorganizovat tak velkou hudební produkci? Jak se cítí, když se rozezní závěrečná píseň Narodil se Kristus Pán? Jsou pro amatérského sboristu důležitější pěvecké nebo …

Bylo to divné. Ne, že bych to nečekala! Ale stejně. Nikdo mě nepozdravil, nezamával. Mladá sousedka nezaběhla na kus řeči. Je to jasné. Moje auto je natolik součástí mé obecné vesnické identity, že když zmizí, virtuálně zmizím také.

Po desítky let byl Norman Podhoretz jedním z nejviditelnějších a nejslyšitelnějších hlasů v americké politické debatě. Teď ve věku pětadevadesáti let zemřel. A s ním odešla i jeho éra – pokud neskončila už dříve.

Těm, co milujou, teď patří svět, zpívá Lucie Bílá na svém novém albu Obyčejná holka. Nahrávka, na kterou fanoušci této famózní zpěvačky čekali více než pět let, naplnila téměř všechna očekávání.

Svět okolo nás se rychle mění. Ne vždy k horšímu, někdy i k lepšímu, i když to kdekdo zřejmě bude vydávat za „horší“. Objevila se zpráva, která se týká evropské bezpečnosti. Tedy oblasti, kterou občané, voliči, považují za klíčovou pro své životy.

Na otázku, zda je možné si ve Francii užít ryze českou vánoční náladu, lze odpovědět: ano, a to díky několika organizacím, které umožňují udržování tradic a dávají příležitost k setkání Čechů ve Francii.

Nová česká vláda se ujímá moci v pochmurných časech, kdy bezpečnostní rizika pro Česko narůstají. Putinova genocidní invaze na Ukrajinu dál nabývá na urputnosti. Z Kremlu znovu zaznívají hlasy o obnovení ruského vlivu ve střední Evropě. A tváří tvář gradujícím hrozbám vyvolává znepokojivé otázky nástup kandidáta proruské SPD Jaromíra Zůny do čela ministerstva obrany.

Advent se rychle blíží ke konci, stres v obchodech, novodobý průvodce předvánočního období, vrcholí a v Česku se ujala moci nová vláda – prezident Pavel jmenoval do funkcí členy kabinetu premiéra Babiše.

Vyvaruje se ministr Zůna populistické slepoty Babiše a Okamury? Amerika odplouvá od Evropy, postupně se k ní otáčí zády. Odešel Norman Podhoretz. I jeho doba. České Vánoce okouzlují i ve Francii

Ze své knihovny vybírá Michal Stehlík, historik a ředitel Muzea literatury. Setkání s knihami napříč prostorem a časem. Připravil Petr Šrámek. Natočeno v roce 2024.