ČRo

Až budou o druhém říjnovém víkendu probíhat komunální volby v prvém pražském obvodě, měla by být historka z jejich předehry více méně zapomenutá. Ale na rozhodování i podvědomí některých voličů působit ještě může. A to všelijak.

Deník N otiskl velmi poučný komentář Edward Lucase, známého britského novináře, publicisty a spisovatele, experta na východní Evropu a Rusko. Text má titulek „NATO není připravené na Putinovu psychologickou válku“.

Premiér Andrej Babiš podle svých slov už nikdy nebude ve stejné delegaci s prezidentem Petrem Pavlem. Zároveň sdělil, že na další summity bude jezdit hlava státu. Tak jako vždycky, dodávají nestranní pozorovatelé. Tím by mohl spor o Ankaru definitivně skončit.

Spojené státy oslavily 250 let své nezávislosti a mně se vracejí vzpomínky, i když ne tak vzdálené. Vzpomínky na pražskou misi Williama Luerse, kariérního diplomata Reganovy administrativy, a jeho ženy Wendy. V polovině 80. let minulého století nám dali lekci diplomacie, chytré, znalé a překračující hranice běžné kariérní rutiny.

Legální politika v Rusku skončila. Český prezident nemůže být Judit Polgárovou. Dvořákovo značně pozdní vyloučení. Lucas popisuje britskou mentalitu jako slabošskou, neochotnou se bránit. Češi na tom nejsou lépe. Kulturní diplomacie

V českých kinech je nový snímek režiséra Bohdana Karáska s názvem Mistryně. Lékařka Monika se v něm ocitá na rozcestí, když se potká s bývalým manželem. „Je to velice sympatický film, který kromě určité autenticity v dialozích, která v českém filmu rozhodně není běžným standardem, nabízí také možnosti klást si otázky nad tím, jak nakládáme se svými životy, kde je hranice mezi v uvozovkách pouhou …

Uplynulo sto let od narození spisovatele, novináře a disidenta Ludvíka Vaculíka. Podle publicisty Pavla Kosatíka dokázal Vaculík půl století přinášet společnosti podnětné myšlenky. Jeho román Sekyra považuje za jedno z nejzásadnějších děl o totalitě. V čem tkví síla Vaculíkova slova? A čím zaujme posmrtně vydaná kniha Stará postel?

Nedávno jsem navštívila výstavu Krajiny spatřené – Očima Karla Hynka Máchy, v Galerii Lázně Liberec. Rozsahem byla nevelká, několik originálů romantických maleb krajin, k tomu citace textů Máchových deníků z cest, doplněných malými černobílými grafikami míst, kterými procházel.

„Legální politika v Rusku skončila, už není vůbec žádná šance,“ prohlásil Boris Naděždin, jeden z naprostého minima opozičních politiků, kteří ještě zůstávali v Rusku. Komentoval tak své rozhodnutí stáhnout svou kandidaturu do podzimních parlamentních voleb.

Prezident republiky zastupuje stát navenek, píše se v Ústavě České republiky. Jakým způsobem konkrétně, o to se vede mezi Hradem a vládou spor. Rozhoduje ho Ústavní soud. Děje se tak na základě žaloby, kterou podal prezident.

Historici tvrdí, že již od druhé půlky 19. století, kdy se začalo fotografovat, tvoří důležitou rovinu válek mediální reprezentace. Současné války se liší jen tím, že jsou předmětem obsesivní reprezentace v digitálních médiích a na sociálních sítích. Tím se i z války mezi vládou a prezidentem stalo divadlo, a to lze vykládat třeba takhle…

Martha Stewartová je i nyní coby osmdesátnice na vrcholu sil i kariéry. Lifestylová vydavatelka a americká televizní celebrita s polskými kořeny, která byla influencerkou dávno před érou sociálních sítí, kdysi správně vsadila na budoucí popularitu kuchařských show a rad ohledně domácnosti. Díky tomu je jednou z velmi mála self-made miliardářek.

Novým hlavním velitelem ukrajinské armády bude Mychajlo Drapatyj, oznámil ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Odvolanému dosavadnímu veliteli Oleksandrovi Syrskému vyjádřil vděčnost. V posledním týdnu jeho odvolání požadovaly tisíce lidí v ukrajinských ulicích, kteří původně protestovali proti odvolání ministra obrany Fedorova.

Chvályhodná uměřenost ministra Juchelky. Ústavní soud nemůže nahradit komunikaci mezi Hradem a vládou. Generál Syrskyj končí. Obchod s informacemi. Zn. pro vyvolené. Válka vlády s prezidentem jako divadlo. Moderuje Jan Fingerland.

Čeští sportovci podle komentátora a šéfredaktora sportu České televize Michala Dusíka dlouhodobě slaví větší úspěchy v individuálních než kolektivních sportech. Důvod vidí v nedostatečně nastaveném systému práce s mládeží. „Místo radosti z pohybu příliš brzy tlačíme děti k výkonu,“ říká. Jak podle něj správně přivést děti ke sportu? A kde by Česko mohlo hledat inspiraci?