ČRo

Ve čtvrtek 19. prosince se v Rusku konala každoroční tzv. „přímá linka“ – trapná inscenace zcela spontánní komunikace diktátora Putina s občany Ruské federace, kteří se do studia dovolali. Jako vždy, pořadatelé ubohé show se nás marně snažili přesvědčit, že zcela nahodilí posluchači živelně pokládali svému obdivovanému prezidentovi předem nepřipravené otázky, a ten na ně zcela otevřeně odpovídal.

Pokud by se mělo stručně charakterizovat uplynulých dvanáct měsíců v Německu, hodilo by se pro ně konstatování, že to bylo období, které sice zemi přineslo novou vládu, ale problémy zůstaly stejné. Těmi jsou nulový hospodářský růst, propad průmyslové výroby a také vysoké ceny energií, kvůli nimž se řada firem rozhodla přesunout výrobu jinam. A také snižovat stavy zaměstnanců, což zvýšilo náklady …

Jestli je nějaká postava, u které jakoby se sbíhaly nitky všech nastupujících trendů, je to Elon Musk. Není sice nejbližším spolupracovníkem Donalda Trumpa, jako to bylo loni touto dobou, ovšem jedním ze dvou nejmocnějších lidí světa zůstal i tak. Ve všem, kde se peče budoucnost, má tento výstřední vizionář prsty, tedy vliv a peníze.

Možná se na rok 2025 bude jednou vzpomínat jako na rok zlomu: i do Česka během něj naplno dorazila vlna odporu k liberální demokracii, která nejen neplní, co jsme od ní před šestatřiceti lety očekávali – tedy blahobyt, bezpečí a spravedlnost pro všechny – ale stává se dokonce brzdou suverénního uskutečnění českého politického společenství, které je najednou stále častěji chápané v omezeném nacion…

Jdu do lázní. Všechny skříňky jsou plné, a tak mířím k číslu 66. Jsem v katolické zemi a šedesátšestky jsou volné ještě spolehlivěji než třináctky. Pohodlně zamykám své věci do prázdné skříňky.

Vraťme Česku řád a klid. S tímto heslem vstupoval do kampaně před prezidentskými volbami Petr Pavel. Po vítězství v nich se pokoušel zmiňovaná slova proměňovat v konkrétní činy. Během téměř tří let pobytu na Hradě se mu to směrem k tuzemské politické scéně příliš nedařilo. Atmosféra na ní byla i v roce 2025 velmi vyhrocená.

Za současnou moc diktátorů může náš bývalý úspěch: Blahobyt nás oslepil: způsobil naše nevědění. Mylně jsme věřili, že trvalou prosperitu mohou vytvořit jen demokracie a svobodný trh. Autokraté jako Si Ťin-pching, Vladimir Putin a Recep Tayyip Erdoğan nám ale v poslední době předvádějí opak: zdá se, že tyranie a ekonomika jsou do jisté míry slučitelné.

Izrael uznal nezávislost Somalilandu. Tato zdánlivě nepodstatná zpráva vyvolala velmi bouřlivé reakce. Při pohledu na mapu a další okolnosti je zřejmé, že podobná odezva je opodstatněná. Jde o velkou geopolitickou změnu.

Pár dnů před Novým rokem přišla zpráva, že po útoku ruského dronu zahynul Denis Kapustin, známý pod přezdívkou White Rex. Byl zakladatelem a velitelem Ruského dobrovolnického korpusu, jednotky Rusů, bojujících proti režimu Vladimira Putina po boku ukrajinské armády.

Přišlo to jako zjevení. Teda ne moje vlastní, vymyslel to americký psychiatr Rami Kaminski. Ke „klasickému“ rozdělení lidí na extroverty a introverty, se kterým přišel Karl Jung už v roce 1921, Kaminski přidal další kategorii – otroverty.

Máme za sebou rok změn. Ale ne vždy k lepšímu. Paradoxy války. Budování státu: Somaliland, Palestina, Tchaj-wan. Tajemství moci nových diktátorů. Taky jste otroverti?

„Můj první dojem byl, že to je takový trochu nepovedený silvestrovský pořad, protože to bylo dost neuvěřitelné i způsobem provedení, způsobem komunikace,“ komentuje videa, v nichž ministr obrany Jaromír Zůna koriguje své dřívější výroky, politoložka a ředitelka Masarykova ústavu vyšších studií ČVUT Vladimíra Dvořáková. V pořadu Jak to vidí… dále rozebírá spor o jmenování Filipa Turka ministrem ži…

V roce 2018 napsal německý dramatik, Roland Schimmelpfennig divadelní hru, Prasklý svět. V minimalistické vile plné originálů světových umělců se schází manželský pár majitelů s dvojicí mladých lidí, kteří hledají finanční podporu pro svůj umělecký projekt.

Rok se s rokem sešel a v české politice nezůstal kámen na kameni. Hlavní vinu jako obvykle nesou sněmovní volby, ale neméně silný otisk zanechalo střídání v Bílém domě. Donald Trump se stal inspirací pro dlouhou škálu populistických vůdců po celém světě, proč by tedy naše domovina měla být výjimkou.

Někdejší „Železná opona“ rozdělující prakticky po všech stránkách Východ a Západ, nebyla nikdy zcela neprodyšná. Jen k nám různé módy a trendy ovlivňující společnost dorážely opožděně. Jako by měly delší ozvěnu.