ČRo

Zařekl jsem se, že nebudu psát o svém životě se štěnětem. Jenže o čem mám psát? Každý to ode mě teď očekává, někdo dojatý, někdo s neskrývanou škodolibostí.

Ve středu začne Sněmovna projednávat vládní návrh státního rozpočtu na rok 2027 a už v prvním čtení jistě schválí obrovský schodek ve výši 386 miliard korun. Koaliční poslanci pro jeho definitivní verzi zvednou ruku někdy před Vánoci a do té doby zazní mnohokrát věta, že dluh bude vláda Andreje Babiše (ANO) snižovat určitě v dalších letech – má to přece v programu.

Víme, že asi nějací byli, mohli a vlastně by i měli být, ale doteď nás nenapadlo se o to zajímat. Řeč je o Romech, kteří se zbraní v ruce jako vojáci a partyzáni bojovali za obnovení Československa proti nacistickým okupantům. Nás, majoritní obyvatelstvo Česka a Slovenska, celých víc než 80 let po druhé světové válce toto téma téměř vůbec nezajímalo.

Občas na člověka padne smutek, když vidí zoufalou nekompetenci u lidí, kteří mají za úkol řídit stát. Krátce před volbami premiér Babiš (ANO) na Instagramu odpovídal na dotaz, co by v Praze udělal s bezdomovci.

Volby na pražský magistrát vynesly na první místo – pro někoho nečekaně – STAN. Kandidátka, kterou vedl nepoliticky vyhlížející architekt Petr Hlaváček s tubusem v ruce, dokázala přesvědčit obyvatele hlavního města, že nabízí něco nového.

Dobrá katastrofa a opoziční dominance. Babiš chystá restart hnutí ANO. Restartovat by měl ale sám sebe. Praha na cestě k setrvačnosti. STAN a ODS nejsou žádná změna, jen jednodušší pokračovaní panující stagnace a problémů v hlavním městě. Babiš chce posbírat bezdomovce, nastěhovat do budov a nechat je „makat“. Plán úplně mimo. Po svém „adios“ občanským demokratům Kuba dál jen přešlapuje na hranic…

Výsledek senátních voleb můžeme vyjádřit různě. 0:27 jako vláda versus opozice. 0:24 jako výsledek kandidátů hnutí ANO. Nebo 0:13 jako vyjádření výkonu lidí Andreje Babiše postoupivších do druhého kola. V každém případě je to pro premiéra a jeho hnutí katastrofa.

Západní Čechy nabízejí bohatou historii a unikátní památky, ale místním se tu nežije lehce. Přesto Petr Hladík věří, že tento rázovitý region překoná i současnou krizi.

Kde se v pražské Hostivaři vzala tančírna argentinského tanga a společenských tanců? Čím to je, že se i přes stále živou tradici tanečních kurzů tanec z našich životů vytratil? Je možné naučit se tančit v každém věku? A proč jsou ve výhodě lidé, kteří se někdy věnovali sportu? Co všechno nám tanec může dát? Jak se tančí argentinské tango? A proč ho Sára Trujillo tančí se zavřenýma očima? Jací jsm…

Byl to ale pro houbaře pořádný nervák. Rozžhavené léto vysoušelo i lesní porosty a dělalo vrásky na čele všem pravověrným houbařům. A že jich také u nás je. S obavami sledovali nevšední a mimořádné teploty i naprostou absenci srážek. Stačilo jen, podívat se ve zprávách na záběry o sjízdnosti řek a ubývající vodě v přehradních nádržích.

Zhruba před rokem a půl příznivci tehdejších vládních stran tušili, že se těžko bude opakovat malý zázrak roku 2021, kdy kvůli asi milionu propadlých hlasů ve všeobecných volbách neměl Andrej Babiš partnery do ministerského kabinetu, a navíc s koalicí Spolu těsně prohrál. A viděli také, že si sebevědomé hnutí ANO dělá po posledním úspěchu čáku na další posílení v Senátu.

Jedním ze sledovaných příběhů komunálních a senátních voleb byla premiéra nového hnutí Naše Česko Martina Kuby. A není sporu, že jihočeský hejtman a odpadlík z ODS potvrdil nadvládu ve svém kraji. Kuba ale založil své uskupení především jako odrazový můstek k průlomu do celostátní politiky. Tam ovšem jeho hnutí žádnou expanzí neoslnilo a dál spíš jen přešlapuje na hranicích jižních Čech.

Evropa se v mnoha ohledech ocitla sama, včetně zajištění vlastní bezpečnosti. Francie a Německo proto chtěly vyvinout společný tank, ale tento plán se ocitl v krizi. To je zpráva o to závažnější, že krátce předtím skončil pokus o vývoj společného leteckého systému.

V pátek skončil v Bruselu dvoudenní summit Evropské unie. Věnoval se především tlaku Spojených států na Ukrajinu a americkému příklonu k Moskvě. Na adresu Donalda Trumpa padala silná slova.

Před 60 lety povzbudil revoltující francouzské studenty filosof Jean-Paul Sartre slovy: Buďte realisté, žádejte nemožné! Dnes revoltující středoškoláky by nejspíš pobídl podobnými slovy.