ČRo

Rusko v neděli 4. října vystupňovalo údery na cíle v Kyjevě a dalších oblastech Ukrajiny v reakci na výroky prezidenta Zelenského, který oznámil zintenzivnění útoků na ruské ropné rafinerie. Zelenskyj reagoval na ruské vzdušné útoky na civilní cíle, jejichž cílem je vyhnat obyvatele z Kyjeva a dalších velkých měst, a zdůraznil, že Ukrajina nebude útočit na civilní cíle, ale zaměří se na ruskou en…

Václav Havel, narozený 5. října 1936, byl sice o deset let starší než většina mé generace, ale jedno jsme měli společné: Zkušenost s demontáží demokracie v letech 1948 a 1968. Dovoluji si tvrdit, že právě tato opakující se zkušenost s uzurpátory moci je naším největším společným zážitkem, jak se autoritářským uzurpátorům přizpůsobuje chod celé země a jak postupně část lidí na jejich falešnou hru …

Na Facebooku se mi začaly v poslední době objevovat japonské moudrosti. Jsou to kresbičky s moudrým textem. Zpravidla zobrazují starého Mistra a jeho dychtivého žáka. Bývá tam psáno něco v tomto smyslu: Kdy dojdeme cíle cesty, Mistře? Načež Mistr odpovídá: Až zapomeneme, že cesta nějaký cíl má.

Dlouhé období nízkých úrokových sazeb a nekonečného růstu cen bytů udělalo z nemovitostí svatý grál investorů, na kterém se nedalo prodělat. Co na tom, že výnos z pronájmu v nejžádanějších částech republiky nepokryl ani hypotéku, natož aby přinesl vyšší zhodnocení než například akcie. Sázka na nemovitost byla především sázkou na samotný nekonečný růst cen. Až na výjimku několika let po světové kr…

Někdy je lepší, když vlády své sliby neplní, předejde se katastrofám. Růst cen bytů se zadrhnul, tržní nájemné roste po celé republice. Jak to teď vypadá s bytem jako investicí? Předznamenávají zesílené útoky na Kyjev těžkou zimu? Proč naše generace vzpomíná na Václava Havla. A na konec glosa Ondřeje Neffa. Moderuje Ondřej Konrád.

„O pozitivní, hezký život se zápasí každý den. Když se jeden den vyhraje, neznamená to, že se na to druhý den vykašleme,“ reprodukuje jednu ze zásadních myšlenek Václava Havla spisovatel a publicista Pavel Kosatík. Jak vypadal vnitřní svět prvního polistopadového prezidenta? Jak pečovat o jeho odkaz? Kde hledat původ slov o pravdě a lásce? A jakou roli v jeho životě sehrála Olga Havlová?

Léto se přehouplo do podzimu a tady na jižní Moravě, kde žiju, nám konečně chvílemi prší. Chodím v dešti, záměrně bez deštníku, protože po měsících, kdy byly z nebe padající kapky jen vzdálenou vzpomínkou, působí nynější přepršky jako vítaná a osvěžující mana.

Kdo zachytil i jen část debaty ve Sněmovně při vyslovování nedůvěry vládě Andreje Babiše (ANO), musel nabýt dojmu, že nejdůležitější pro blaho země a jejích občanů je plnění předvolebních a programových slibů. To je ovšem hluboký omyl. Někdy může naplnění většiny závazků způsobit společnosti pohromu.

V den voleb si každý může dělat, co chce. Může se vypravit do volební místnosti, nebo může odjet na zahrádku, či na motorku do Maroka. Máme volební právo, nikoli volební povinnost. Z tohoto pohledu není prezidentovi, který místo komunálních voleb zvolil právě tu motorku, co vyčítat. Podobně jako on to dělá většina Čechů – posledně nepřišlo ke komunálkám zhruba 54 procent voličů.

Jak praví klasik, o peníze jde vždy až v první řadě. Pokud se optikou tohoto okřídleného rčení podíváme na porcování evropského medvěda, ke kterému se teď chystají státy EU, pochopíme, jaké jsou skutečné priority jednotlivých států. Schyluje se totiž k bitvě o rozdělení peněz pro nové rozpočtové období 2028 až 2034.

Francie má už sto dvacet let odluku církve od státu. Tento sekulární princip, ve Francii nazývaný laickost, laïcité, je po léta jedním z určujících pilířů francouzské společnosti. Prakticky znamená, že náboženství je osobní záležitostí a nevnáší se do veřejného života.

Není tomu tak dávno, co jsem s překvapením pozoroval, jak moji pokrokovější kolegové slzeli při poslechu projevu Angely Merkelové na Nový rok 2016. Zdálo se jim, že jsou svědky konečného vítězství politického liberalizmu, bezbřehého humanizmu, multikulturalizmu a ostatních „izmů“, co jich je!

Přemysl Oráč to měl jednoduché. Podědil pluh po svém otci, ten po svém otci a ten také po svém otci. Byly doby, kdy slavná cesta do Říma trvala mnoho týdnů, vývoj kultury a uměleckých směrů se počítal na desetiletí.

Byl jsem před několika dny na prodlouženém víkendu v Římě, který byl v kombinaci s Vatikánem v pozdním létě opět okouzlující. Ale po návratu jsem si v té naší Praze připadal jako v bohatším, klidnějším, uklizenějším a lépe fungujícím městě.

Jsou dotace zemědělcům důležitější než konkurenceschopnost?, Velkolepá cesta nového papeže po Francii, Chyťte extremistu, Střední Evropa má v Itálii přirozeného spojence. Praha se totiž dotáhla na Řím, Všechno je rychlejší a rychlejší, Volby, nebo motorka? Toť otázka!