ČRo

Do kin celého světa vstoupil dokument Melania, který, jak název napovídá, pojednává o první dámě USA. O kvalitě snímku asi nejvíc vypovídají agregovaná hodnocení na serverech jako ČSFD nebo Rotten Tomatoes, kde má 11, resp. 5 procent a řadí se k nejhorším filmům všech dob. Pozoruhodný je ovšem širší byznysový rozměr díla.

Může nebo nemůže prezident odmítnout jmenování navrženého ministra? A pokud ano, na základě čeho je to přijatelné? Tento spor se nevede jen v Česku, ale třeba i v Izraeli. Něco z tamního dění může být poučné i pro nás.

Francie trpí poslední dobou rozdrobeností politické scény, neschopné se na čemkoli domluvit. Za poslední dva roky měla čtyři premiéry, z nichž dva padli po vyjádření nedůvěry parlamentem. Krajně pravicová i radikálně levicová opozice se snažily střídající se vlády za každou cenu svrhnout a vyvolat předčasné volby včetně prezidentských.

Celkem bez většího ohlasu proběhly českými médii výsledky průzkumu Eurobarometr o náladách populace ve všech zemích EU, který byl provedený koncem loňského roku. Přitom se dovídáme zajímavé informace o dosti specifickém uvažování Čechů, aspoň v porovnání s názory ostatních evropských národů.

V 50. letech komunisté nestáli o žádné hvězdy, jaké si spojovali se západní a tedy nutně „úpadkovou“ kulturou. Ty ani neměly z čeho vzejít. Zábavná hudba ztratila kontakt s vývojem a ze schematických filmových rolí se těžko budovala obecnější přitažlivost.

Začaly zimní olympijské hry, a tak je tu dobrá příležitost zhodnotit dosavadní činnost ministra pro sport Borise Šťastného. Může to vypadat nekorektně, protože je ve funkci teprve dva měsíce, ale stihl toho už opravdu hodně a vláda tvrdila, že obvyklých sto dní hájení nepotřebuje, takže pohled na jeho počínání je zcela na místě.

A na albu Manifeste se nalezl na cestě k ještě plnějšímu, hutnějšímu a hlasitějšímu soundu na pomezí jazzu a progresivního rocku. Stále si s sebou nese i tradice rodné Arménie.

Češi se ocitají trochu mimo realitu. Ministr národoveckého outfitu a chůze do schodů. Jmenování nevhodných ministrů, případ Izraele. Francouzský premiér přestál bouři, země se zklidnila. V jednom šiku za Melanií. Vlastně Donaldem. Svým způsobem nepřekonaná Jana Brejchová

Proč musí být vědec extrémně odolný vůči stresu a neúspěchu? Co ho přivedlo ze zahraničních pracovišť zpátky do laboratoře VŠCHT? Má české vědecké prostředí oproti zahraničí nějakou výhodu? Bere jako pochvalu, že studenti údajně poslouchají jeho přednášky jako dobrý podcast? Proč považuje popularizaci za primární cíl vědy? Je těžké zodpovídat dotazy na platformě Zeptej se vědce srozumitelně a jed…

Před týdnem jsme v kalendáři zaznamenali svátek Hromnic. Dnes je to všední den, ale ve středověku se slavil jako oslava přicházejícího jara a byl také spojován s ochranou před ohněm, bouří a bleskem. Konala se i procesí s požehnáním svíček. Většina dnešních lidí zná tento den pouze jako pořekadlo. Na Hromnice o hodinu více.

Ve Francii se opět pozornost veřejnosti obrací k otázce osudu dětí, které nevyrůstají ve svých rodinách. Důvodů, že děti jsou umístěny do ústavů nebo do rodin s náhradní rodinnou péčí, je mnoho. Jedná se zejména o násilí, o zanedbání péče, o psychiatrické nebo finanční potíže rodičů. Další skupinou dětí, o které se stát musí postarat, jsou osamocené děti – migranti.

Pokud bychom hledali skutečný zahraničně politický úspěch amerického prezidenta Donalda Trumpa, pak by to určitě byla mírová dohoda mezi Arménií a Ázerbájdžánem ze srpna minulého roku.

Motoristé Sobě, jak už naznačuje sám název, vznikli jako trollící strana. Už nestačilo vytrollit někoho na internetu nebo v jiných médiích, trollení měla postoupit celá politika, což se také právě teď děje. Ministr zahraničí Petr Macinka šel dokonce tak daleko, že začal trollit českou Ústavu.

Podivuhodné, jakými kotrmelci v posledních letech prochází česká politika. Jedna věc po pádu komunistického režimu u nás zcela jistě platila: za zásadní byla považována nedotknutelnost vlastnictví. To se ale začíná měnit.

Myhajlo vystoupil z autobusu a zamžoural do pichlavého únorového slunce. Přiběhl k němu nějaký člověk s modro-žlutou vlajkou a dal mu ji kolem ramen. Muž s kamerou mu cosi říkal, Myhajlo mu ale nerozuměl. Jenom postupně mu došlo, že je konec. Už je na svobodě. Z očí mu začaly téct slzy.