ČRo

Nemám rád koloběžkáře. Abych to upřesnil, týká se to především těch elektrických, kteří létají na svých strojích jako šílenci, bez špetky námahy, a jsou navíc postrachem chodců i řidičů.

„19. století bylo stoletím nacionalismu, 20. století bylo stoletím totalitarismu a 21. století začalo ve znamení populismu.“ Píše Jacques Rupnik v Knize Probuzení Evropy s podtitulem Krize demokracie, civilizace, identity. V této poznámce se budu věnovat jen demokracii.

Čtyři mladí muži, tři Afghánci a jeden Pákistánec, uhořeli zaživa začátkem června v jihoitalské Kalábrii poté, co jejich auto někdo polil benzínem a zapálil. Jediný muž, který z auta vyvázl, vypověděl, že všichni pracovali jako zemědělští dělníci při sběru jahod.

Kdo sleduje sociální sítě, tomu neušlo, jak aktivní je v poslední době známá mezzosopranistka Dagmar Pecková.

Dny se opět začaly zkracovat, slunovratem začalo léto. A pěkně zhorka, o víkendu by vedro mělo podle meteorologů přesáhnout 40° stupňů Celsia a zřejmě překonat dosavadní rekordy.

Bělorusko tento týden demontovalo nebo vypnulo ruské retranslační stanice, které na hranici Běloruska a Ukrajiny naváděly ruské drony na cíle v ukrajinském týlu. Alespoň to tvrdí ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj.

Běloruský tanec mezi vejci; Dagmar Pecková chce do Senátu. O místo se popere s Davidem Smoljakem; Caporalato: italské otroctví 21. století; Krize demokracie podle Jacquese Rupnika

Potlesk je pro umělce tou největší odměnou. Co se však stane, když upřímné ovace vestoje nahradí manipulace a ze spontánního zážitku se stane jen průměrná zvyklost?

„Voláme českou policii, české četnictvo, vládní vojsko, voláme všechny Čechy! Přijďte nám okamžitě na pomoc do Českého rozhlasu! SS-mani nás zde vraždí!“ Tato slova se 5. května 1945 linula z média, které se v té chvíli stalo symbolem národního odporu.

Výměna režimu, pokud to není výsledek revolučního převratu nebo okupace, se nikdy neodehrává přes noc. Je to vždy transformační proces, který určitou dobu trvá, než bude rozpoznán a všeobecně uznán. A to je právě to, co nyní probíhá za pestrobarevnou oponou íránské politiky.

O prokletých předmětech jsem vždycky četla jen v knihách. Ať už to byly šperky po mrtvých hraběnkách, egyptské amulety nebo obrazy, které se samy vracely na půdu, odkud byly odneseny.

Překvapení, ale i očekávané ohlasy. Tak by se daly popsat velmi živé reakce na středeční výrok pléna Ústavního soudu. Nečekaný je pro leckoho samotný souhlas s žádostí hlavy státu na vydání předběžného opatření ohledně její účasti na summitu NATO.

Ústavní soud o Ankaře. Ruský profit z cizích šarvátek. Český rozhlas a televize jsou víc než jen běžná média: máme je v genech. Nový režim v Íránu. A na konec glosa Evy Turnové. Moderuje Petr Schwarz.

Říká se, že každá nehoda, od které odejdete po svých, dopadla dobře. Pokud nepočítáme ostatní potenciální účastníky nebo hmotné škody.