ČRo

Klimatický jev El Niño, před kterým vědci delší dobu varují, bude pravděpodobně mnohem intenzivnější, než se čekalo. Svého vrcholu by měl dosáhnout za dva měsíce. „Už teď jsme překonali největší odchylku, která kdy byla zaznamenána u předchozích El Niño,“ upozorňuje meteorolog Michal Žák. Jak a kde se jeho síla nejvíce projeví? A jaké budou jeho dopady na počasí v Evropě?

Když jde o pomoc při hledání nějakého pachatele, případně řidiče, anebo přímo řidiče – pachatele, Miroslav Holubec rád přiblíží přestupek, kterého se tento řidič nebo spíš pilot dopustil.

Možná víte, a možná ne, že Miroslav Holubec je velkým fanouškem Harryho Pottera. A tak, když se tento jeho hrdina někde objeví, autor našich Krimipříběhů tam musí za ním.

Když jsem studoval v Řecku, do univerzitní učebny si pravidelně chodil lehnout pes. Ležel vzadu za lavicemi a nikomu nepřekážel. Po vyučování šel… – chtěl jsem říct domů, ale ten pes žádné doma neměl.

Vlastně se to dalo čekat: Václav Havel bude této zemi chybět tím intenzivněji, čím víc se bude jeho smrt vzdalovat v čase. Jako by teprve s odstupem bylo stále zřetelnější, oč jsme přišli. Příznačné přitom bylo už tenkrát, 18. prosince 2011, kdy na Hrádečku u Trutnova zemřel, že to byli hlavně mladí lidé, kteří začali na náměstích spontánně zapalovat svíčky a pokládat květiny.

Ruská vláda schválila návrh státního rozpočtu na příští tři roky a k tomu i změny Daňového kodexu, počítajícího se zvýšením daní jak pro podniky, tak i pro obyvatelstvo. Ministerstvo financí, které návrh vypracovalo, bylo nuceno nejen hledat dodatečné zdroje příjmů, ale také krátit běžné výdaje státu o dva triliony rublů.

Zázrak v jazyce. Tak se na Jiřího Suchého dívala dnešní generace osmdesátníků, která vyrostla v 50. letech, když ve škole museli recitovat: Traktory, traktory/ úspěch máte jistý./ Je to těmi motory/ nebo traktoristy// a najednou v pražské Redutě Suchý zpíval: Malé kotě,/ spalo v botě,/ nehas co tě,/ co tě, nepá/ nepálí a my jsme/ kotě spáti v botě po/robotě necha nechali.//

Andrej Babiš (ANO) není politik, který se pohybuje v mantinelech daných ideově vyztuženým přesvědčením. Tvrdí o sobě, že smýšlí pravicově, ale má sociální cítění. A když mu kdokoliv vyčítá, že vládne líbivě podle průzkumů veřejného mínění, odtuší, že ANO je catch-all party vycházející vstříc nezakotveným voličům.

Pokud se lidé nezačnou chovat zásadněji jinak, než se chovají, pravděpodobně se naplní očekávání firem, že za ně brzy začnou v digitálním prostředí jednat agenti. Oblast, kterou to zásadně změní jako první na ráně, je nakupování. Hlavně proto, že to tvůrce agentů láká nejvíce.

Trump slibuje v reklamních spotech placených vládou „poslední bitvu“. I populistický lídr potřebuje ve vládě schopné ministry. Výhled pro ruský rozpočet. Miliardový boj agentů o zákazníka. Fenomén Jiří Suchý. Moderuje Jan Fingerland.

Již za měsíc, 3. listopadu, budou Američané rozhodovat o novém složení Sněmovny reprezentantů i části Senátu. Čím se kampaň před takzvanými midterms vyznačuje a jaká témata volbám dominují? „Důvěra v Donalda Trumpa je podle průzkumů evidentně podlomená,“ říká amerikanista Bořek Lizec. V rozhovoru také přibližuje výsledek setkání amerického a čínského prezidenta a připomíná úspěšné krajany, kteří …

Hlas komunálu, hlas boží. Potvrdí ANO minulý triumf? Hlasování o nedůvěře. Smíšené pocity aneb Američané odešli z Iráku. Proč momentálně nelze povalit Babišovu vládu. Jak může z vládní krize na Slovensku vytěžit Robert Fico. Moderuje Ondřej Konrád.

Až někdo z vědců rozluští, za jakých podmínek se houbové zárodky mění v plodnice, dostane Nobelovu cenu. Já zatím žádné teorie nepíšu. Jen chodím po lipnických lesích a pozoruji. – Trpělivě sbírám příběhy a jsem zvědavá, co najdu. Vědec by řekl, že „shromažďuji data“.

Do voleb do Kongresu Spojených států zbývá už jen měsíc. A podle průzkumů veřejného mínění mohou přinést drtivou porážku republikánů. Pro prezidenta Donalda Trumpa by to znamenalo konec vládnutí bez faktické kontroly ze strany Kongresu. A on i jeho spolupracovníci by skoro jistě čelili celé řadě vyšetřování iniciovaných Sněmovnou reprezentantů.

S trochou škodolibosti bychom mohli říci, že dočasný pobyt amerických vojsk v Iráku trval něco přes dvacet let. Okolnosti jejich příchodu do Iráku, ale i odchodu, byly odlišné a v jistém smyslu unikátní. Včetně toho, že má teď tolik Iráčanů smíšené pocity.