ČRo

Malá vzpomínka na předlistopadovou brněnskou výstavu umělce Milana Knížáka, který zemřel v neděli 26. července 2026.

Ve vzrušené debatě kolem prezidentského veta novely zákona o rozpočtové odpovědnosti zaniká podstatný detail. Tím je role strany Motoristé sobě. Svým postupem jde tato partaj přímo proti svému volebnímu programu.

Hned dvě evropské metropole se staly během pár hodin dějištěm násilného útoku. V sobotu večer najel Němec libanonského původu do účastníků berlínského „pochodu hrdosti“ tamní LGBT komunity. V pondělí muž za volání „Bůh je veliký“ pobodal tři ženy, než ho zpacifikoval kolemjdoucí policista.

Od druhé poloviny 60. let se o Milanu Knížákovi tu a tam dalo něco dozvědět: že je to velmi svérázný umělec a autor i performer pouličních happeningů. Anebo v jistém kulturním magazínu číst jeho vzrušující dopisy, posílané kunsthistorikovi Jindřichu Chalupeckému, který mu zprostředkoval pobyt v USA mezi členy avantgardní skupiny Fluxus.

Městečko Loštice, situované na pomezí Hané, měli lidé dlouho v povědomí snad jen díky Muzeu Olomouckých tvarůžků, které se tu tradičně vyráběly. Teď je známé i hezky opravenou synagogou, která slouží spíš jako muzeum – koná se tu víc kulturních akcí než bohoslužeb – a hezky upraveným židovským hřbitovem.

Máme si zvykat, že je střet zájmů běžná věc? Motoristé - směšní popírači sami sebe. Smrt v Berlíně. Za Milanem Knížákem. Respekt a tolerance v Lošticích

Jsou všude kolem nás. Šedí, neústrojně stojící v ulicích, hladoví po nových dávkách. Ztracení jako tuláci, svítící do setmělých ulic. Někdy trčí u křižovatek, jindy se hrbí za parky nebo parkovišti. Jsou tam, kde to zrovna vyšlo. Neúnavné výdejní boxy.

Al Capone, jeden z nejslavnějších gangsterů minulého století, nebyl odsouzen za vraždy, únosy nebo vydírání, nýbrž za „pouhé“ daňové úniky. Připusťme, že srovnávat zločinného rodáka z Brooklynu se Zuzanou Mrázovou, prostou rodačkou z Duchcova, která udělala úspěšnou politickou kariéru v komunálu a poté ji přizval do vlády samotný premiér a šéf ANO Andrej Babiš, je hodně přitažené za vlasy.

Ukrajina pokračuje v obměnách velení armády. Vrchním velitelem sil země, která se pátým rokem brání ruské agresi, jmenoval prezident Volodymyr Zelenskyj Mychajla Drapatého. Nový šéf ukrajinských ozbrojených sil se do povědomí veřejnosti dostal v roce 2014, kdy bojoval proti Ruskem koordinovaným separatistickým silám v Mariupolu. Nejasný zatím zůstává osud bývalého ministra obrany Mychajla Fedorov…

Demokracie, jak jsme ji znali, se hroutí, tuší všichni. Přitom jedni tvrdí, že je to dobře, protože konečně přichází ta „opravdová demokracie“ respektu k hlasu lidu, zatímco ti druzí mluví o rozpadu demokratických hodnot a vzniku „lidového autoritářství“. Interpretace, jak jinak, velmi různé, symptomy ale stejné.

Politika vzájemného respektu a porozumění, a to pokud možno na věčné časy. Parafráze někdejšího komunistického hesla platí v souvislosti s návštěvou předsedy Sněmovny Tomia Okamury v Číně. Jednoduše řečeno, mnoho klišé, hezká slova, praktický dopad sporný.

Koalice se vrhla na devátou třídu základní školy. Nedává to smysl. Šéf sněmovny Tomio Okamura se podíval do Číny. Což je nejvíc, co jde říci o této zahraniční cestě. Zachrání Drapatyj Ukrajinu před politickou krizí, když Fedorov trucuje? Hysterizace morálního kýče: největší nepřítel lidu a demokracie. Raději nic

To jsem zase jednou střelil vedle. Minule jsem se tu zmínil o plastice sochaře Josefa Klimeše. Pětatřicet let zdobil pravobřežní část Barrandovského mostu 15 metrů široký kolos nazvaný Rovnováha, až se rozlomil a zbyl z něho betonový pahýl, ze kterého čouhají armovací železa.

„I bez veta prezidenta se zrovna o tomto problému velmi diskutovalo. Takže pak je otázka na zvážení prezidenta a jeho okolí, zda zrovna v tomto případě veto využít, nebo zda s výhradami zákon podepsat,“ poznamenává komentátor Českého rozhlasu Petr Hartman. V pořadu Jak to vidí… dále hovoří o tom, kdo by mohl kandidovat v příštích prezidentských volbách, a vrací se také k nedávné cestě předsedy Sn…

Neobvykle silná a hlavně odvážná žena, tak by se ve zkratce dala popsat česká feministka a politička Františka Plamínková, která se v září roku 1938 nebála napsat nesouhlasný dopis přímo Adolfu Hitlerovi.