Jaroslav Herda

Kdekdo v něm byl neschován i schován, jak pan Flaška rozhodl se psát. A to ve svém článku na Hyde parku „Je magistra Veronika Valíková Šubová alkoholička, nebo není?“

Autor brakových románů se v roli nepřekonatelného agenta Boba Saint-Claira uměl vypořádat se všemi, kteří mu znepříjemňovali život. (Muž z Acapulca s Jean-Paul Belmonem v hlavní roli.)

Upoutávkou na román paní Veroniky Šubové byl její blog Markétka letí. I když nemám v úmyslu doprovázet Markétku do temnot ani četbou románu, blog mne zaujal.

Jak si může někdo dovolit psát ve svátečním čase o válečném konfliktu probíhajícím tak daleko od Velikonoc pana Lisovského?

Pokusím se odhadnout prapříčinu motivů vedoucích pisatele k ironicky míněným výrokům, podobným titulku blogu paní Valíkové Šubové.

Zdrojem mi byla diskuse pod mým včerejším blogem. Její obsah se dal částečně předem odhadnout. Některé její výraznější anomálie byly velmi podnětné.

Věta, z níž stalo se téměř heslo. Od někoho zní trochu jako výčitka. A od někoho nadmíru. A mně zní trochu mělce, byť je v ní vůle po míru.

Nebýt Jiriho Cize, dvanáct účastníku diskuse pod článkem pana Pokorného by možná nikdy nenahlédlo do politické situace České republiky zcela novým způsobem.

Tak to fakt netuším. Ale spekulace o tom, že je Andrej Babiš rizikem pro Českou republiku neobsahují některá relevantní fakta.

Stává se, že silná slova znějí dál, přestože se z nich už vytrácí přesvědčivost těch, kdo se motají ve víru dění jako nudle v hrnci.

Článek pana Zdeňka Hornera mne přiměl k zamyšlení nad označením "proruský“. Uznávám, že toto slovo může být zavádějící. Proto jsem se stručně zastal těch, kdo toto označení odmítají.

Vystoupení iluzionistů bývají velmi působivá. Často donutí diváky k tomu, aby se pokusili přijít na to, jakými prostředky iluzi vyvolali. Ale s kouzelníky je to jiné. Prostě kouzla.