Jan Dvořák

Těžko asi hledat více diskutovaný topný systém, než je právě tepelné čerpadlo. Někteří na něj nedají dopustit, jiní jej naopak odmítají.

Nadčasové řešení splování dřeva, kterému se výstižně říká raketová kamna, na první pohled působí velmi jedonduše.

Je to tady. Uprostřed zimy startuje o víkendu jarní část fotbalové ligy. Tabulce vládne Slavia o sedm bodů před Spartou, další tři ztrácí třetí Jablonec a čtvrtá Plzeň na Slavii už třináct. Na druhém konci tabulky je to zamotanější. Tři poslední cel…

Vyrobit energii dnes paradoxně není ten největší problém. Slunce svítí, vítr fouká, technologie zlevnily a výkon roste.

Na první pohled to vypadá jako další nepříjemná zpráva, které se člověk raději vyhne. Zákaz. Omezení. Povinnost.

Nejde o lidi, kteří by selhali nebo něco dělali špatně. Často jde o generaci, která celý život pracovala, postavila si vlastní dům, vychovala děti a byla zvyklá šetřit.

V minulosti se lidé na Šumavě často setkávali s Bohem. Není se co divit, v horách býval velmi tvrdý život a mnozí lidé tu neměli o mnoho víc, než právě jen tu víru v Boha.

Vysoké dotace, které platíme, nás nejen stojí spoustu peněz, ale také to zbytečně prodražují. To, co v současné době vidíme v Německu s tepelnými čerpadly, je nejdražší experiment, který se v tomto ohledu v celé Evropě provádí.

Ještě před pár lety to znělo jako hotová věc. Uhlí končí. Termíny se lišily, pohled byl různý, ale směr byl jasný.

Když se v Česku mluví o topení, málokteré téma dokáže společnost rozdělit tak spolehlivě jako kotle na dřevo.

Uhlí končí, kotle jsou zakázané, kdo topí uhlím, měl se už dávno připravit na změnu. Tyto věty, které kolují po internetu zní přesvědčivě, mají jeden malý nedostatek.

Na první pohled to vypadá jako zvláštní soustava plechových nádob, trubek a hadic, které by člověk spíš čekal na vrakovišti než na dvorku rodinného domu.