Jan Buba

V České asociaci streetwork jsme udělili výroční cenu ČASovaná bota pro osobnost a tým roku ve streetworku. Vybrat jednoho ze zástupu těch, kteří by si ocenění zasloužili, bývá pro mě jeden z nejsložitějších momentů celého roku.

Nic mě nenakrklo tak, jako vyjádření z nadpisu mého článku. Už zase. Už zase je to tady. Podnikatelé kradou, živnostníci krátí daně, všichni jsou zloději. To snad už přesahuje všechny meze slušnosti a respektu. Tentokrát přestřelily odbory.

Poslední dobou všechno zrychlilo a proto se zákonitě stáváme oběťmi rychlých, jednoduchých a často zkratkovitých řešení a vývodů úvah. Jednou z nich je taky to, kdo a jak pracuje.

Vstávám v deset, po snídani si projdu nabídky dovolených, protože jsem už měsíc nikde pořádně nebyl, pak sednu do svého bavoráku (i ten už chce vyměnit, mám už ho celý rok) a odfrčím na kafe do firmy, při němž zakoketuju se svou asistentkou..

Máme-li se vyhrabat z našich současných a deficitů, musíme vystoupit z komfortní zóny, přijmout trochu nepohodlí, poslouchat odborníky a řídit se téměř „babičkovsky danými pravidly“, přes které „nejede vlak“. Ani ten český, kodrcající.