Anton Žemlička

„On je takí darební, že bi aňi nedíchaų, kebi nemoseų…“, povidaų jeden múj známí ešče o dost skúr než ode mja po picí slivovice odešeų. A o kem že to akorát ftedi povidaų … to namújvjeru vúbec, ale že vúbec nevím, ale tim mišlenkovím zdúvodňením ohr…

Ceųí večer svojeho najlepšího kamaráda f šenku na Záhorí (ne)trpjelivo čekaų, čekaų ho, čekaų, čekaų, no dúhoročného kamaráda, bohužel, vúbec sa nedočkaų… Pret otchodem ze šenku sa nat tú skutečnoscú vážňe zamisleų a nahųas povidaų, a já, čuduj sa s…

To tajemné sųovíčko sem čuų prvňí ráz enem minule, ket sem viprávjaų, že sem v lesi na procházke s čivavkú našeų hubi… “Cožes’ to v apríli v lesi našeų?”, reagovaųa… “Hríbi?!” (Na Záhorí šeckim jedųím hubám sa totiš ríká hríbi…) “To moseli bit, podl…

Velice, velice čaško bude z Vladú sa rozlúčit, bių totiš dicki ochotní každému, šeckim, pomocit. Dobre si pamatám, že ket pret vícej rokama, Bože múj, jak ten čas lecí, uš je za humnama…, zerzavú kasňu starého auta jednému súsedovi opravovaų, a trva…

“Kebiže račik konsolidovali medzilucké vztahi a né ti peňíze! A nemislim si, že súčasná koalícija sa z teho ešče ňekedi vilíže… Co? Že dvje ceųé sedem deseťin milijardi? Šak aňi nevim kolko je to nul! Cože? Aš tolko?! A já sem ich volių, bių sem fte…

M: „Možeš mi povidat kolko kňižek sis´ kúpių v ųonském roku?“ T: „A proč ťa to zaujímá, čovječe?“, otpovidaų sem ot pivňího moku… M: „Enem tak, sceų bi sem to vjedzet, zaujímá mja to.“ Tak sem mu povidaų, že presňe nevim, že možná aj sto… M: „A kolk…

Posláňím pána farála bi mjeųo bit též duše farníkú upokojovat, rozhodňe neňi jeho posláňím vjerících pravidelňe znepokojovat, znepokojovat, či dokonce aj trízňit, jak né ráz ďíki svojej kázňi spúsobių samolúbí pán farál v istej malebňí záhoráckej dz…

“On neví, že neví…”, né jeden ráz o ňekem múj známí na Záhorí velice vístižňe akorád tak povidaų, potem, co ten, gdo (vúbec) neví, druhich o svojej pravdze silňe presvíčaų… On neví, neví, (vúbec) neví, že neví…, že temu, čemu ešče furt slepje vjerí …

Ot pátečňího poųedňa, ket sem sa to nečekaňe dozvjedzeų, že kamarád Marcin ot nás do vječnosci definitívňe odešeų, snad skoro v jednem kusi, furt, na ňeho mislet mosím a Pána Boha úpenlivje, no pokorňe, prevelice prosím… Kebiže ňekedi potrebovaų spr…

Do istého šenku došli dvje nástročňí dzífčence, jedna si za masívňí drevjení stú hnet sedųa a druhá, tá k víčepňímu pultu friško poodešųa. “Prosim si dvje maųé kofole a klúček od vécé.” Po tem, co šenkérka to slušné dzífča velice pozorňe posúchaųa e…

´Atlantida holíčských Židů´ … to je teda ´Paňi kňiška´! Vjerím, že tá kňiška si každého čitatela úplňe získá… Tak svojím jeďinečním a podmaňujúcím obsahem, jako aj úžasním, místama aš staročeskím jazikem… Páňi! To je teda kňiška! Kňižňí skvost medzi…

„Tak co povíš, jakí je?“, vícej jak dvacecipjeci ročňího známého sem sa optaų… „Hųaďučkí, jemňučkí, chibu vúbec nemá … ale z čeho?! To namúdušu nevím…“, otpovidaų. „Skus uhádnút.“, snažių sem sa ho presvječit… „Jak ťa poznám … z bárčeho može ten dom…