Anton Žemlička

“On neví, že neví…”, né jeden ráz o ňekem múj známí na Záhorí velice vístižňe akorád tak povidaų, potem, co ten, gdo (vúbec) neví, druhich o svojej pravdze silňe presvíčaų… On neví, neví, (vúbec) neví, že neví…, že temu, čemu ešče furt slepje vjerí …

Ot pátečňího poųedňa, ket sem sa to nečekaňe dozvjedzeų, že kamarád Marcin ot nás do vječnosci definitívňe odešeų, snad skoro v jednem kusi, furt, na ňeho mislet mosím a Pána Boha úpenlivje, no pokorňe, prevelice prosím… Kebiže ňekedi potrebovaų spr…

Do istého šenku došli dvje nástročňí dzífčence, jedna si za masívňí drevjení stú hnet sedųa a druhá, tá k víčepňímu pultu friško poodešųa. “Prosim si dvje maųé kofole a klúček od vécé.” Po tem, co šenkérka to slušné dzífča velice pozorňe posúchaųa e…

´Atlantida holíčských Židů´ … to je teda ´Paňi kňiška´! Vjerím, že tá kňiška si každého čitatela úplňe získá… Tak svojím jeďinečním a podmaňujúcím obsahem, jako aj úžasním, místama aš staročeskím jazikem… Páňi! To je teda kňiška! Kňižňí skvost medzi…

„Tak co povíš, jakí je?“, vícej jak dvacecipjeci ročňího známého sem sa optaų… „Hųaďučkí, jemňučkí, chibu vúbec nemá … ale z čeho?! To namúdušu nevím…“, otpovidaų. „Skus uhádnút.“, snažių sem sa ho presvječit… „Jak ťa poznám … z bárčeho može ten dom…

J: “Piųs´ ňekedi haúzkové víno?” A: “Haúzkové?! Já sem nepių aňi hakáčové víno…” A: “Vím šak, jaké hakáčové víno je, aj sem ho čítaų…” J: “Vjerím, že víš jaké je hakáčové víno, ale žes´ ho aj čítaų?!” J: “Kebis´ bių profesionálňí koštúfkár-somelijér…

J: “Čovječe, já mám kamaráda, kerí zbírá ščece…” A: “Jaké ščece?! … Na kresleňí obrazú? … On kreslí?” J: “Vúbec né, nekreslí…” A: “Tak jaké ščece?” J: “No, úplňe normálňí, na nacíráňí scen…” A: “To sem ešče nečuų, abi ňegdo zbíraų ščece na nacíráňí …

X smjerem k rozhocovi: “Co pískáš jak takí jaloň?!” J k X: “Si na fotbali, chovaj sa slušňe.” X k J: “A co je na jaloňovi neslušné?” A k J: “Prosím ťa, víš co je to jaloň?” J k A: “Čovječe, vúbec nevím, ket pújdem koųem ňeho, optat sa ho skusim…” J …

Víte, co je to pípec?! Neňi to vúbec žádná hmotňí vjec, je to staf v istej horňí čásci ťela, dozvjedzeų sem sa to šak enem fčéra, presňejší … je to velikánské sucho v hubje, jak pú hodzini po pečeňí záhoráckích koųáčkú f trúbje, je to žížeň, žížeň a…

Enem, enem nedávno sem krátki, no suproví fťip čítaų… a tak sem ho f šenku v ňedzelu večer známím pri pivje ríkaų: Po tem, co pán farál skoro patnástročňího Mareka vispovídaų, velice vážňe sa zamisleų a neposušnému Markovi smutňe povidaų: “No, Marku…

Z besedi dvoch starších záhorákú f šenku – pri pivje a borovičce, naščascí bavili sa o škole, o vzďeláňú, o živoce, né o politice… “Kolko rečí víš, tolko rázú si čovjekem…”, prvňí múdro povidá. “To ale dicki nepųací!”, druhí hnet otpovidá. “Jak to, …

“Čovječe, čuųs´, že scú zakázat kletkoví chov slépek?” “A proč, prosím ťa? Co sa im na ňem nelúbí?” “No … že chov nosňic v kletkách je nehumáňí.” “Pokád si dobre pamatám ze škoųi … jakože je neluckí?” “Dobre si pamatáš, takí víznam to cudzí sųovo má…