Zdeněk Slanina

Už S. Arrhenius řešil vztah obsahu CO2 v atmosféře i k době ledové. Tehdy hlavně ukázal, že jeho navyšování v atmosféře povede k nárůstu její teploty. Nyní výzkumy z univerzity v Sydney ukazují na roli sopek v nástupu ochlazování.

Na Venuši se skleníkový jev vymkl kontrole. Vysvětlení by mělo být v hojných sopečných aktivitách. Ty do atmosféry uvolnily množství skleníkových plynů. A proč se tzv. přírodní či přirozené skleníkové jevy nesměly zkoumat v Praze?

Nedávná letecká nehoda na tokijském letišti Haneda 2. ledna 2024 je považována za svého druhu zázrak. A nám pamětníkům z Pacifiku připomenula dokonce několik jiných srovnatelných zdejších zázraků - jako let č. 243 z 28.dubna 1988.

Ve středu 31.1.2001 odpoledne, 2 letouny Japonských aerolinií dělila od srážky ve výšce cca 11km vzdálenost jen asi deseti metrů. Všechny žívoty na palubách však zachránil jeden z pilotů nepovoleným přechodem do střemhlavého letu.

V r. 1938 svedl osud do jedné cely věznice v Kyjevě německého fyzika holandského původu Friedricha Houtermanse a historika Konstantina Štěppu. Ti r.1951 na Západě pod pseudonymy Beck a Godin vydali knihu o praktikách NKVD.

Mezi skleníkovými plyny figuruje i metan CH4, jehož původcem jsou nejen hospodářská zvířata (a nepřímo tak i lidstvo, neb je pěstuje pro svou potřebu), ale i mikrobiální procesy v mořích a oceány. Tam je jeho část uložena na dně.

Ke třem nejznámnějším průkopníkům studia skleníkového jevu - E. Foote (1819–88), J. Tyndall (1820-93), S. Arrhenius (1859-1927) - je často přidáván jako jejich předchůdce i francouzský matematik a fyzik Jean-Baptiste J. Fourier.

Během příštích 5 let se předpokládá významný nárůst produkce paliv, plastů, i jiných produktů na bázi kysličníku uhličitého odčerpaného z atmosféry. Jde tak o nikoliv restriktivní nýbrž aktivní přístup k řešení skleníkovému jevu.

Německý kvantový fyzik Hans Gustav Adolf Hellmann byl popraven během stalinského teroru třicátých let (po dvou měsících ve vazbě) v důsledku denunciace od dvou udavačů z moskevského ústavu, kam se ženou emigrovali před nacismem.

Pravým imperátorem vědeckých nepřístojností je Trofim Denisovič Lysenko (1898-1976). Prominentním kritikem Lysenka byl botanik Nikolaj Ivanovič Vavilov (1887-1943). Leč Lysenko byl protégé Stalina, a tak řešení bylo ovšem nasnadě.

Pro spuštění internetu se uvádějí dvě říjnová data: 1. či 29.10.69. K Internetu jsem se sám dostal v r. 1985 - poté, co jsem podepsal místopřísežné prohlášení, že počítače nebudu používat pro řešení nehlučných ponorkových šroubů.