Jan Jurek

Seděli u rybníka a dívali se na hladinu. Oba byli unavení z úmorného vedra. Tiše vnímali to, co se jim nabízelo. Snažili se nasát něco svého a vzájemného. Tu a tam si dali letmou pusu.

Sedí v hospodě u piva a cítí, že by měl být jinde, že by se měl konečně někam pohnout. Nebaví ho takový pocit, kdy cítí prázdno a bezmoc. Svět mu už dávno ukázal krásno, ale i to, co v něm zaselo lidské ego.

Seděli u rybníka a dívali se na hladinu. Oba byli unavení z úmorného vedra. Tiše vnímali to, co se jim nabízelo. Snažili se nasát něco svého a vzájemného. Tu a tam si dali letmou pusu.

Sedne si u bytovky na obrubník a jen tak se dívá kolem sebe. Za zády má kolo a chystá se na výlet. Do Českého ráje. Stačí přejet přes kopec. Potřebuje se zklidnit. Narovnat se. Mysl ho někdy stáhne a on neví, proč se to stále děje

V létě se tam jezdí na kole pravidelně koupat. Někdy si vezme pivo v plechu a vypije si ho. Nebo tam dorazí s čerstvě natočenou zmrzlinou nedaleko. Zpravidla potká někoho, s kým si může popovídat. Vnímá tam v dobrém slova smyslu

„Tak co, rostou?“ „Když víte, kde hledat, tak ano.“ A ukázal mu s těmi slovy téměř plný koš hub. „Jste místní?“ „Mám nedaleko chatu. Jinak jsem z Prahy. Nechcete zajít na kávu?“ Je tím pozváním zaskočený. Udělal si zastávku na kole,

Seděl u rybníka. Byl už konec léta. Z toho mu bylo trochu smutno. Ale jinak všude kolem vládla docela příjemná atmosféra. Byl na místě, kde se natáčela scéna z jeho oblíbeného filmu Jak dostat tatínka do polepšovny. Vnímal něco,

Setkali se, popovídali si, měli si co říct, ale bylo to zvláštní. To hezké mezi nimi už dávno zmizelo pryč a oni proti sobě seděli téměř jako dva cizí lidi. Už měli své vlastní starosti, své cesty, které se kdysi rozešly. Nebyli

Vyjede na kole do kopce a je rád, že si může dát dobré vychlazené pivo. Je dusno a je horko. Začátek léta se hlásí o slovo. Přitom to ještě před chvíli zavánělo bouřkou. Nevadilo by mu to. Je v rozpoložení, kdy by mu to bylo ...

Bydlí v malé obci. Dokonce se tam i narodila. Je tam ráda, a když chce do města, má to za humny. Jednoho dne se rozhodla, že zkusí hrát americký fotbal. Hra vyloženě pro kluky. Jenže ona jako kluk vlastně vypadá. Často ji za kluka

„Ahoj.“ „My se známe?“ „Cyklisti se tak přece zdraví.“ Podíval se na ně. Dva kluci. Vypadali docela stejně. Pak mu to došlo. „Hele, sorry, kluci. Měl jsem náročné dopoledne, a tak jsem trochu napružený.“ „Jasně.“ „Můžu si k vám sednout?

„Kampak jdeš?“ „Nevím, nechce se mi být ve škole.“ „Z toho kouká malér.“ „Jen jeden další. Co na tom sejde.“ „Hele, kámo, co se děje?“ „Děje se to, že naši od sebe odcházej a mě to neskutečně sere.“ „Jasně. U nás je to taky na hraně...