Adina Janovská

Sebeironická, sarkastická, smutná či zahořklá, všechna hnutí mysli dokázala vyjádřit tak přesně, že vám běhal mráz po zádech. A navíc s humorem, který dokázal pochopit jen málokdo.

On velel, ona se dlouhých čtyřicet let podřizovala. Spíš si to on myslel. Dávkou temperamentu a vnitřní síly dokázala publikum během okamžiku doslova zavalit, v soukromí ale vsadila na úplně jinou metodu, díky níž vyhrála i nad mnohem mladší konkure…

Závist, pomluvy, podezřívání… Narážela na to po návratu do Prahy na každém kroku, kdekdo byl přesvědčen, že má protekci díky slavnému otci Zdeňku Štěpánkovi. A proto musela mnohem víc než ostatní světu i sama sobě dokazovat, že je opravdu dobrá.

Pohladit, obejmout, ale také rázně odmítnout, zesměšnit, dát najevo pohrdání či být chladná jako led. K tomu všemu jí stačil jediný pohled očí, které zdědila po matce. Slavné rodiče jí kdekdo záviděl, ve skutečnosti ale bylo všechno jinak.

O část hereckých příležitostí přišla, protože po srpnové okupaci v roce 1968 vrátila stranickou legitimaci. Ze srdcí diváků se ji ale režimu vymazat nepodařilo.

Milovala lidi a publikum milovalo ji, protože uměla mistrně vystihnout podstatu i zdánlivě banálního každodenního příběhu, takže se s ní snadno ztotožnilo. Nikdo netušil, jak obrovskou bolest v duši skrývá.

Tvrdohlavá slečnu nejenže odmalička přesně věděla, co chce, ale také si za tím dokázala vždycky jít a zákazy mistrně obejít.

Jako doktor Jekyll a pan Hyde. Ve své profesi brilantní, v soukromí jako by se potýkal s vnitřními běsy, které dokázaly jeho soužití s těmi nejbližšími úplně zničit.

Holky na něj letěly jako vosy na med a z nevěry ho podezříval kdekdo, obzvlášť když mu to s Danielou Kolářovou tak ladilo. Pak přišel šok jako blesk z čistého nebe, který nejeden fanoušek nedokázal vydýchat. A leckdo neodpustil dodnes.

Odmítnout roli v normalizačním filmu byla za minulého režimu herecká sebevražda, přesto to dokázal bez „ztráty kytičky“. A dokonce několikrát.

Infant terrible českého filmu a divadla šedesátých let vylétl na špici jako meteor už v osmnácti. A tak moc mu sláva stoupla do hlavy, že s ním leckdy nebylo k vydržení. Jaký ale byl doopravdy?

Přestože na to ani trochu nevypadal, i tichý a nenápadný slušňák se dokázal vášnivě zamilovat. Nečekané drama ho pak ale provázelo až do konce života.