KrajskeListy.cz

Pokud občan přestane věřit justici svého státu, ztrácí samotný stát své opodstatnění. A máme tu opět jeden kopanec, který má potenciál zatřást důvěrou ve spravedlnost.

Uplynul rok od chvíle, kdy výstřel ze staré vojenské pušky Mauser vzor 98 zhasil život amerického veřejného diskutéra a intelektuála Charlieho Kirka.

Kam odtékají naše peníze? Jsou dluhy cesta k prosperitě? Vilém Famm se zaměřil na palčivé téma dneška, včerejška, ale hlavně zítřka.

Čeští patnáctiletí žáci se v mezinárodním testování PISA 2025 opět zhoršili – v matematice i ve čtení. Měli bychom se ptát proč. Ale ptáme se? Raději ne.

Už jako čerstvý absolvent herectví přímo zazářil, pak ale postava mazaného Bruna poznamenala jeho další kariéru i soukromí. Maminka se dokonce tak styděla, že dva týdny nevyšla z domu.

Bijme je, hrrr na ně, krleš. Už to začíná. Politika nemá řešení. Neukazuje řešení. A řešení ani nehledá. Hledá se tyč, kterou jde mlátit jednu generaci po hlavě.

Lidé málokdy uvěří, že se zásadní historické události odehrály zcela přirozeně. Je mnohem pohodlnější předpokládat, že svět řídí tajné služby, mocné skupiny a neviditelní loutkovodiči, kteří tahají nitky.

Asi tak. Dočkat se kdykoliv zboží, který jsem si zas nerozumně objednala, bejvalo v Čechách celkem v pohodě. Aspoň v naší obci a plus mínus nějakej den.

Každý, kdo v posledních letech sháněl ambulantního specialistu, narazil na neprostupnou zeď s názvem „máme plno, nebereme“.

„V české politice se opakovaně objevuje přesvědčení, že neústupnost je důkazem charakteru a kompromis známkou slabosti. Politici často vstupují do veřejného života s pocitem, že pevnost jejich postojů je měřítkem morální kvality. Jenže politika není soutěž o neomylnost. Je to prostor, kde se lidé učí žít s tím, že pravdu nemají vždycky — a že ji někdy mají i ti druzí,“ píše 1. místostarosta MČ Pr…

NEZAPOMENUTELNÍ MARKA DOBEŠE: S britským hercem Richardem E. Grantem jsem se osobně setkal v Praze během natáčení dobrodružného historického seriálu Červený bedrník.

Zdravotníci čelí denně tvrdé realitě zrození i smrti. Když však zhasnou světla na chodbičkách nemocnic, léčeben a hospiců, přicházejí zážitky, o kterých se při ranních hlášeních nemluví. Kdo jsou stíny u lůžek pacientů, proč zvoní signalizace z prázdných pokojů a co doopravdy vidí ti, jejichž čas se chýlí ke konci?