KrajskeListy.cz

Městská část Praha 2 se jako jedna z prvních v České republice pustila do systematického mapování přístupnosti celého svého bytového fondu. Odborná analýza, kterou zpracovávají specialisté z Pražské organizace vozíčkářů, prověří téměř tři tisíce obecních bytů a domů. Výsledkem bude komplexní databáze, jež má pomoci nejen při přidělování bytů lidem s různými potřebami, ale také při plánování budou…

Stát se záhadným ztělesněním démona prý nikdy nesnažila, přesto hravě ovládla každého muže jen hlasem a pohledem. Bláznivě se zamiloval i Miloš Kopecký.

FOTOGALERIE: V roce 1956 se u nás objevila první nahrávka s orchestrem Gustava Broma, na které zpíval Mario Tuala, zpěvák známý tehdy v německy mluvících zemích (v NSR, NDR, Rakousku a Švýcarsku). Patřil k těm zpěvákům, o nichž se zachovalo překvapivě málo spolehlivých údajů, přesto se dá z různých pramenů složit poměrně věrohodný obraz.

Nic není a nemá být vytesané neměnně do mramoru (snad krom podstatné části desatera). Žijeme v tzv. liberální demokracii proložené oligarchicko-dotačním systémem postaveným navíc na principu padajícího ho*na. A máme pocit, že je to to nejlepší možné.

Hlad po veřejných penězích je obrovský. Představme si taneční soubor Dekkadancers. Ten si postěžoval, že Ministerstvo kultury mu snížilo podporu. To pak označuje za podpásovku. (Upozornění: Tento text si neklade za cíl jakkoliv hodnotit uměleckou úroveň souboru, která může být i světová; o to tu ale nejde.)

Severočeské břehy zažívají obrovský nápor lidí s pruty, jenže s rostoucí popularitou rybaření přichází obrovská spoušť. Místo pohodové ranní idylky u vody se po krajině válejí hromady odpadků, vyřezané stromy a na drzo zaparkovaná auta. Problémy už přerostly únosnou mez a zástupcům měst i poctivým rybářům konečně došla trpělivost. Na nepoctivce a bezohledné kempaře chystají bič v podobě nekomprom…

Čína pracuje na revoluční výrobě elektrické energie. Ta je ve snech vědců a inženýrů už desetiletí. Vilém Famm ukazuje naději, která z asijské velmoci v tomto ohledu jde.

ČTENÍ NA POKRAČOVÁNÍ: Povídková série Z bufetu u vlakového nádraží z pera Viléma Famma. Řeší život, přemýšlí o údělu, o osudu, o tématech věčných.

KULTURNÍ GLOSA: V září čtyřiadvacátého by se sta let dožila novinářka a scénáristka Alena Munková. Zemřela roku 2008 a vedle dalšího byla skvělou autorkou třináctidílné série Psí život (1968). To vám, vím, nic neříká, a to proto, že roku 68 přijely obrněné maringotky a Československé televizi se Alenin titul Psí život náhle moc nehodil do krámu; takže se čekalo a posléze byla řada těchto třinácti…

Brněnskou operetu odmítla, protože toužila po kariéře operní pěvkyně, nechtěla ani převzít „žezlo“ po legendární Andule Sedláčkové. Odmalička sice přesně věděla, co chce, osud ji ale donutil plány přehodnotit.

Máme to v té unii pořádné paradoxy. Jedny před válkou (potažmo prací) až ke zničení vlastní společnosti chráníme, druhé do roztrhání vlastní společnosti do té války posíláme. Obé je špatně.

Lidé málokdy uvěří, že se zásadní historické události odehrály zcela přirozeně. Je mnohem pohodlnější předpokládat, že svět řídí tajné služby, mocné skupiny a neviditelní loutkovodiči, kteří tahají nitky.