Martin Irein

Stisknutí spouštěcího tlačítka počítače, tiché zahučení větráků, spouštěcí obrazovka, přihlašovací obrazovka, přihlásit se, systém nabíhá, otevření internetového prohlížeče a výběr odpovídající adresy.

Bujná vegetace kolem našeho auta doslova hořela. Přišlo mi to líto, protože jsem si představil, kolik učebnic biologie se bude muset nechat přepsat.

Ačkoli jsme se to snažili nedávat najevo, do Drsova křídla statku jsme div neběželi. Nejen proto, že jsme chtěli vidět, na co přišel.

Zcela nebo aspoň částečně vysíleného tvora jsme už bez větších komplikací dopravili k nám. Když říkám k nám, myslím tím nenápadný statek na okraji lesa.

Poslední pátek v květnu jsme si vzali v našich zaměstnáních dovolenou, abychom mohli pomáhat s dětským odpolednem v nedalekých Roztokách.

Jako každý rok, tak i letos se poslední květnovou sobotu koná tradiční pouť na Sázavě, čili v městečku Sázava, kterým protéká stejnojmenná řeka.

Lubomír měl splín. A to splín tak hluboký a temný, temnější než nedepilované podpaží Jitky Molavcové. A to je, milé děti, co říct. Lubomír se rozhodl vyhledat psychoanalytika.

Strojvedoucí splnil svůj slib a skutečně chvíli předtím, než měl projet zastávkou v Kozí Lhotě, dlouze zapískal, načež, i když měl touto zastávkou prosvištět v maximální rychlosti, skutečně zastavil a umožnil mi vystoupit.

Trvalo to týden, než mi jeden z padišáhových sluhů přinesl nový krásný diplomatický pas. Dokonce jsem měl v něm i jméno v tamní řeči. Pro mě nevyslovitelné.

Opět jsem se stal cílem zaměřených kamer a mikrofonů, jen z poněkud jiného důvodu. Někoho totiž napadlo, že dopadení Gerharda Osloslona a jeho bratrance Fredrika bylo mou zásluhou.

Fredrik Osloslonson seděl v luxusní kajutě, která normálně patří Gerhardu Osloslonovi, teď však poskytovala azyl mně. Nervózně poposedával a netvářil se nijak příjemně.

Život na sídlišti přináší řadu úsměvných zážitků, které by si nedokázal amatér vymyslet. Jako například, když mají sousedé upovídané dítě.