Martin Irein

Život na sídlišti přináší řadu úsměvných zážitků, které by si nedokázal amatér vymyslet. Jako například, když mají sousedé upovídané dítě.

Někteří si možná pamatují na to, že před několika lety nastal rozmach zážitkových agentur. Proč ne, klienty si jistě jejich nabídka našla. Pro mě platí, že nejlepší zážitky přináší sám život.

Auto zastaví u chodníku. Pod lampou stojí muž, který je společensky indisponovaný. Brzy se zorientuje, vratkým krokem se přiblíží k zadním dveřím auta, po další chvíli se mu podaří vzít za kliku a na sedadlo se svalí jako lavina.

Rozmohl se mezi blogery takový nešvar, a to historické exkurzy do dob více či méně vzdálených. Jakožto přední znalec historie nejen české nemohu a ani nesmím zůstat pozadu.

Jak už jsem několikrát zmínil, cestování pražskou MHD přináší mnohé minipříběhy, které často dokáží pobavit. I mne.

Je všeobecně známo, že ne vše, co se v historii lidstva kdy a kde odehrálo, se vešlo do učebnic či do sbírky pověstí, kterou sepsal starý fousáč Eda Petiška.

Mezi postavami, které jsem během svého života potkal, měl sice menší, nicméně výraznou roli pan Jozef.

Milan a Láďa jsou bezdomovci. Jsou to takoví nestoři tohoto způsobu života. Oba začali žít na ulici už na začátku 90. let minulého století a drží se této cesty dodnes.

Po zemřelém manželovi zůstalo královně Kunhutě na krku zadlužené království a rozmazlený fracek alias nevlastní dcera Sněhurka.

Lékařské povolání je jedno z těch, která vzbuzují přirozený respekt. Málokdo, až na nečestné výjimky, má koule na to pustit se do sporu s lékařem.

Pokud někdo něco opravdu nečekal, pak to rozhodně byla Andrea Krincvajová, když pospíchala domů. Od rána měla divnou předtuchu, kterou nešlo zaplašit.

Ačkoli je to s podivem, v tichosti a bez většího ohlasu jsem překročil hranici 300 zde napsaných článků (což je mimochodem o nějakých 297 více, než jsem původně napsat plánoval).