Karel Boháček

Světlomety zdráhavě osvětlovaly silnici přede mnou. Jednu ruku na volantu, druhou na loketní opěrce, měl bych napsat, že jsem se zcela soustředil na noční jízdu.

Poslední dobou to není snad den, kdyby se na nás neřítil nějaký ten podvod. Tento patří mezi ty asi známější, ale i přesto na něj musím upozornit.

Kdy Praha hostila nejvýznamnější učence své doby? Na mysl nám přijde asi doba císaře Rudolfa II. Nelze ale zapomenout na období let 1911 až 1912, kdy v Praze žil, přednášel a pracoval Albert Einstein.

Pokud si vyloženě užíváte sledování hororů a rádi byste děsivou atmosféru zažili na vlastní kůži, neměli byste na vašich cestách minout dům oběšených panenek.

Ti kdo si sami přidávají, nikdy nejedou v houfu (anglicky to zní lépe If you take an Extra mile you will never be in a crowd).

Prošel jsem temným průjezdem do dvorního traktu. Zeď napravo ode mě lemovalo nějaké popínavé listoví. Jeho barva na oprýskané omítce imitovala potoky krve s kalužemi dole pod zdí.

Příběh oné starší paní není nijak radostný. Je však pravdivý, jak jsem měl možnost sám sledovat v průřezu času. Kam nás nutí okolnosti klesnout?