OSEL.cz

Izraelský fyzik Yakov Bloch před rokem vymyslel koncept časového qubitu, kvantový systém, který se může vyvíjet současně ve dvou opačných časových směrech. Je to jako hodiny, jejichž ručičky se mohou současně otáčet po směru i proti směru hodinových ručiček. Jihokorejský fyzik Tai Hyun Yoon zjistil, že už vlastně časový qubit udělal v experimentu v roce 2018.

Ne, nebojte se, neotevřeli jste si omylem politický magazín, ani stránku s recenzemi starých knih. I přesto, že název dnešního článku očividně odkazuje na knihu prezidenta Zemana „Jak jsem se mýlil v politice“, politice se dnes budeme snažit vyhýbat, byť úplně zcela to nepůjde, jak uvidíte za chvíli. Hlavní roli ale bude hrát něco jiného.

Předky dnešních šimpanzů postihla před 4 miliony let pandemie endogenního retroviru PtERV1. Tomu se povedlo proniknout na mnoha místech do šimpanzího genomu a od té doby si ho šimpanzi dědí z generace na generaci, včetně jedné kopie, která úplně vypnula šimpanzí gen LINC00662. Jeho lidský protějšek je přitom významným hráčem v raném vývoji mozku.

Uplatnenie umelej inteligencie v medicíne rozširuje možnosti diagnostiky a pomáha pri voľbe najlepšieho liečebného postupu pre konkrétneho pacienta. Zodpovednosť za správny postup však stále nesie lekár.

Čínští fyzici zkusili udělat malý kulový blesk v laboratoři a jako první vytvořili makroskopický soliton v plazmatu, poháněný relativistickými terahertzovými elektromagnetickými poli. Mohla by to být cesta k objasnění jedné z nejpodivnějších záhad atmosférických věd, pokroku ve fyzice optických solitonů nebo i vývoji pokročilých mechanismů ukládání energie.

Víme, že žili na rozsáhlých územích Asie, a máme nezvratné důkazy, že s nimi naši předci plodili děti. Jen netušíme, jak vlastně vypadali.

Když požádáte některou z mainstreamových inteligencí o fiktivní příběh, téměř 90 procent nich obsahuje postavy a prvky ze záhadného příběhu Eliase, strážce majáku. V trénovacích datech přitom takové věci víceméně jsou, ale velmi vzácně a rozhodně to není tak, že by se inteligence učily beletrii na příbězích o majácích. Co se na tom inteligencím tak líbí?

Na okraji Mléčné dráhy se nachází neobvyklý rádiový zdroj VT J1906+0849, ve vzdálenosti nejméně 49 000 světelných let od Země. Jak se zdá, mění svou jasnost i spektrum v rádiové oblasti na škále desítek let, čímž dostává odborníky do kolen. Šťastnou souhrou okolností by ale k vysvětlení této záhady mohl přispět další výjimečný objekt SS 433.

Možná jste si někdy kladli otázku, kolik vlastně známe planet mimo naši Sluneční soustavu. Po velkou většinu historie byla odpověď jednoduchá – nula. V 90. letech minulého století se ale začala situace měnit. První planety u jiné hvězdy byly objeveny v roce 1992, o tři roky později pak i první planety u hvězdy podobné Slunci. Stále jsme ale byli na jednotkách planet.

Na University of Virginia dělají na lidském vnímání a občas je to zavede do divočiny na samotných hranicích vědy. Mimo jiné mají největší databázi případů typu reinkarnace, kterou nedávno analyzovali. Udělalo jim to pozoruhodný výsledek, který sice nelegitimizuje reinkarnaci, ale stojí za další zkoumání.

Na Northwestern University postavili kvantový cyklotron a chytili jeden jediný pozitronem, který vyletěl z rozpadu vzácného radioaktivního izotopu sodíku-22. Dlouhodobým cílem výzkumu přitom není zoologická zahrada antičástic, ale porovnání vlastností elektronu s jeho antihmotovým protějškem pozitronem v rámci pátrání po původu existence hmoty ve vesmíru.

Je jako elektrický blesk. Bateriemi poháněný Apex Recordhunter ambiciózní německé společnosti Quantum Systems dosáhl rychlosti 777 kilometrů za hodinu, což by byl nový rekord pro elektrické drony. Protože ale Quantum Systems nenaplnili přísné požadavky Mezinárodní letecké federace (FAI) pro tento rekord, jde pouze o neoficiální výsledek, který nebyl zařazený do historických tabulek

Nejprestižnější fyzikální cenou je samozřejmě ta Nobelova. Přestože to paradoxně není cena s nejvyšší finanční prémií pro držitele, tu získá laureát nejvyšší i Průlomové ceny, prestiž Nobelovy ceny lze dosáhnout jen velmi těžko. Nevýhodou Nobelovy ceny pro astronomy je však to, že se o ni dělí se všemi ostatními fyzikálními obory, a tak získají astronomové Nobelovu cenu jen jednou za pár let, a t…

Planetě Venuši se zde na Oslu věnujeme pravidelně. Již dříve se tak naši čtenáři mohli seznámit s tím, že její atmosféra může být gigantickou laboratoří organické chemie, jak ukázaly experimenty doktora Jana Špačka a jeho týmu. Nyní přišli s dalším dílkem své detektivní skládačky. Ať už je v mracích Venuše cokoli, je to neobyčejně divné, a je toho hodně.