Notabene

Apo�tol Petr klade takovýto dotaz a zároveò oèekávatelný pøedpoklad: 1P 1:17 : Bùh nikomu nestraní, ale ka�dého soudí podle jeho skutkù. JESTLI�E JEJ NAZÝVÁTE SVÝM OTCEM, hleïte, abyste svùj doèasný pobyt zde pro�ili v posvátné úctì. B 21 V jiných pøekladech se text mírnì lí�í: 1P 1:17 : Jestli�e vzýváte jako Otce toho , kdo nestrannì soudí ka�dého podle jeho skutkù, pro�ijte v bázni èas svého pøebývání v cizinì. ÈSP 1P 1:17 : A obracíte-li se jako k Otci k tomu , jen� nestrannì soudí ka�dého p…

Spisy apo�tola Jana jsou v rámci evangelistù a apo�tolù velmi specifické. Jeho velkým akcentem je skuteènost vtìlení - vtìlení Boha, a tedy té pravdy, �e Je�í� Kristus je vtìlený Bùh. Nevytrubuje to jako poulièní provolávaè, ale postupnì to jasnì naznaèuje, a� to nakonec výslovnì vyjevuje. A je tomu z nìkolika dùvodù: sám Jan coby jeden z Dvanácti je do tohoto tajemství postupnì uvádìn svým Mistrem Je�í�em, vtìleným Bohem, a pokud tedy následnì popisuje Mistrovy skutky, popisuje i tuto postupno…

Nìjaký bludaøský soudruh tady trousí, �e prý Petr nevìøil v Trojici, ale opak je pravdou. Je mnoho pasá�í, kde apo�tol Petr vyznává, �e Je�í� je Bùh - Bùh preexistentní a Bùh vtìlený, a tedy druhá osoba Trojice. Je�í� je Bùh a Spasitel: "�imon Petr, slu�ebník a apo�tol Je�í�e Krista, tìm, kdo dosáhli stejnì vzácné víry jako my díky spravedlnosti na�eho Boha a Spasitele Je�í�e Krista ." 2Pet 1,1 "Milost a pokoj a� se vám rozhojní poznáním Boha a Je�í�e, na�eho Pána ." 2Pet 1,2

Z evangelií, Skutkù a Petrových listù dobøe mù�eme poznat, v jakého Boha Petr vìøil. A co vìøil, vyznával a uèil o Pánu Je�í�i Kristu Petr Je�í�e uctíval jako Pána a Bo�ího Mesiá�e, ale nevyjadøuje se o nìm jako o Bohu „rovném Bohu Nejvy��ímu“ v pozdìj�ím, dogmatickém smyslu. Co Petr o Je�í�i øíká jasnì

"Milovaní, nevìøte ka�dému vnuknutí, nýbr� zkoumejte duchy, zda jsou z Boha; nebo� mnoho fale�ných prorokù vy�lo do svìta. Podle toho poznáte Ducha Bo�ího: Ka�dé vnuknutí, které vede k vyznání, �e Je�í� Kristus pøi�el v tìle , je z Boha" (1J 3) "Do svìta vy�lo mnoho tìch, kteøí vás svádìjí, nebo� nevyznávají, �e Je�í� Kristus pøi�el v tìle ; kdo takto uèí, je svùdce a antikrist." (2J 1)

aneb : fal�ování Písma. o kom zde mluví prorok Izajá� ? O kom to je ? Ten text je zcela jednoznaèný. A pøece nìkteøí ten smysl pøevrácejí a pí�ou: " My zase mluvíme o Bohu. Bohu, který nesl na�e nemoci a bolesti, jeho ranami jsme uzdraveni. " Mezi jinými i cizinec. Ten text Izajá� 53 není o Bohu. Je to prorocké slovo o mu�i, o Spravedlivém Bo�ím slu�ebníku, Mesiá�i Je�í�i. To ne Bùh nesl na�e namoci a bolesti, nebyli jsme uzdraveni ranami Boha. To On, Spravedlivý Bo�í slu�ebník nesl na�e nemoci…

První ètení: Luká� 22,42: „Otèe, chce�-li, odejmi ode mne tento kalich, ale ne má nýbr� tvá vùle se staò.“ Druhé ètení: Filipským 4, 6–7: „Netrapte se �ádnou starostí, ale v ka�dé modlitbì a prosbì dìkujte a pøedkládejte své �ádosti Bohu. A pokoj Bo�í, pøevy�ující ka�dé pomy�lení, bude støe�it va�e srdce i mysl v Kristu Je�í�i.“ Ètení ke kázání v pøekladu Bible kralické : �alm 37,5 „Uval na Hospodina cestu svou, a doufej v nìho, on� uèiní.“

První ètení: Druhá Moj�íova 23,5:„"Uvidí�-li, �e osel toho, kdo tì nenávidí, klesá pod bøemenem, neopustí� ho. Spolu s ním ho vyprostí�.“ Druhé ètení: Matou� 11,28–30: „Pojïte ke mnì, v�ichni, kdo se namáháte a jste obtí�eni bøemeny, a já vám dám odpoèinout... V�dy� mé jho netlaèí a mé bøemeno netí�í.“

SLOVO v dobì plné frází V dne�ní dobì plné frází nepova�uje øada lidí slovo za nic jiného, ne� za prostøedek dorozumívání a pøedávání informací. A pøece: i obyèejná slova mohou úèinnì pùsobit! Mají moc dávat a budovat �ivot (povzbuzení, podpora...), ale té� boøit a nièit (pomluva, le�, hana)... Ji� pisatelé Bible Starého zákona nechápali slovo pouze jako zvuk pro pøenos informace. Chápali ho i jako "událost" a "èin".

Stále zde chodí po Granu zbloudilí a nedají si pokoj, �e prý Je�í� není Bùh, i kdy� Písmo mluví a dokazuje opak a mnohokrát. Napøíklad i zde: "Je�í� mu odpovìdìl: "Kdo mì miluje, bude zachovávat mé slovo, a mùj Otec ho bude milovat; pøijdeme k nìmu a uèiníme si u nìho pøíbytek ." (J 14) Jak by mohl Je�í� v nìkom pøebývat, kdyby byl pouhý èlovìk? Co�pak "èlovìk mù�e vstoupit do tìla své matky a podruhé se narodit", jak se podivil i Nikodém? Èlovìk nemù�e pøebývat v druhém, s výjimkou poèetí dítì…