Literární noviny

V mládí bylo mým snem dělat poetický kabaret. To jsem moc chtěl. A dnes, jestli se nemýlím, Terezka má k tomuhle snu výrazně nakročeno, on se jí už vlastně plní! Když jsem si její CD Moje první tango poslechl podruhé, už jsem to věděl.

Dělali jsme kdysi hraný Dřevěný večer na téma Žena a Muž. Bylo to ještě ve starém Národním muzeu na Václaváku, před rekonstrukcí, v dubem obložené zasedačce vpředu vlevo - (musím se tam jít podívat, jak to tam vypadá dneska).

Protože každý neholduje Dostojevskému, a ne každý hltá Gustava Flauberta, ačkoli ten sepsal dokonce předlohu k seriálu Byli jednou dva písaři , máme v záloze legendární Červenou knihovnu, ale spanilou hrdinkou MÝCH snů bývala spíš Studentka Bláža Knihovny šťastných dívek, a ještě dnes mnohým doporučuji umolousaný výtisk Lidunčina tajemství.

Existují různé mezinárodní soutěže, žebříčky i statistiky, ale zatím jsem neslyšel o srovnání, ve které zemi se nejčastěji přejmenovávají ulice. A taky náměstí a školy a nádraží a hotely a někdy i hudební skupiny… Myslím, že bychom v takové hitparádě obstáli na některém z předních míst. Modelově připomínám proměnu názvů jedné pražské ulice.

Víte, kolik významů má slovo převozník? Byl na Sázavě přívoz je kniha od Jana Morávka, naposled myslím vyšla v roce 1988. To je zvláštní – všechny řeky až na Labe jsou v Čechách ženy – tedy alespoň podle jména (a jak krásná ta jména jsou – Úhlava, Radbuza, Mže…).

Nejvyšší čas, abych promluvil. Už jsem málem senior a pořád to odkládám. Musím všem prozradit, co mi bylo zjeveno, tedy pokud by to někdo nevěděl. A hlavně o něm musím vydat osobní svědectví. Však víte, o kom mluvím.

Hana Hegerová někdy zpívala, jak lepič od cirkusu lepí plakát se dvěma slovy – Dnes naposled. Představuju si ten plakát: šapitó, manéž, koně nebo co všechno na něm původně bylo a přes to velkým písmem ta dvě slova. Cirkus zítra balí a lepič zamilovaný do krasojezdkyně se přesune s ním. Ti ostatní, co jsou zamilovaní taky, muži do akrobatek a ženy do krotitelů a kouzelníků, ti tu zůstanou a vrátí …

Budete-li o jedné zvláštnosti naší literatury před rokem 1989 vyprávět ve Francii, Španělsku, Brexii aj. odměnou vám bude údiv, někdy až nevěřícný. Představte si – jeden autor napsal knihu a jiný ho či ji „přikryl“. To znamená, že vyšla pod jeho jménem. A taky mu byl vyplacen honorář, o nějž se pak oba nějak rozdělili.

Vypravil jsem se na zahájení výstavy soch Oty Janečka. Bastion, (restaurant) Praha 2, Horská. Jel jsem autem, tramvají a šel pěšky. Není marné překonávat mírné překážky na cestě k umění. Na mě za Ostrčilovým náměstím čekala cesta parkem a potom řada schodů z kamenů.