Oko Kosmasu

Reportážní kniha Pavla Šplíchala a Magdaleny Duškové mapuje podoby alternativní spirituality v Česku. Zkušenost s někým „ezo” má dnes asi každý, ať už jde o strýčka, kamarádku, nebo někoho ještě bližšího. Česko je pro alternativní spiritualitu, jak „ezu” říkají odbornice a odborníci, zemí zaslíbenou.

Šumava - symbolem poslední "divočiny“. Hledáme v ní syrovost, tajemství a pocit, že nás něco přesahuje. Člověk se tu pořád ještě může ztratit – v mlze, v bažinách i v čase. Díky spojení se jmény jako Váchal nebo Klostermann se Šumava stala estetikou, evokující přízraky a pach rašeliny. Šumava je ale v naší paměti také otevřenou ranou, místem, kde se po staletí potkávala (a pak násilně rozdělila) …

V historii české etnografie najdeme jen hrstku badatelů, kteří se přiblížili indiánským kmenům jako Mnislav Zelený Atapana (82). Není jen pozorovatelem, ale především adoptivním synem pralesa, který požívá důvěry, jakou si běloch v Amazonii buduje celá desetiletí.

Rozhodli jste se zachránit psa z ulice. A tak vám nezbývá než se ptát po tom, jak situaci vnímá on, a s hrdiny prózy Aleny Machoninové opakovat: „Co myslíš, co vidí?“ Je to kniha o soužití – spíše mezidruhovém než mezilidském. O tom, že často krachuje pro nedostatek empatie, pro neschopnost přijmout, že druhý (jedno zda člověk nebo zvíře) skutečnost vnímá jinak.

Literární porotu si získala reportážní kniha novináře Eduarda Freislera Kubánské tango v rytmu blues (N media 2025). Autorovi se podařilo zachytit melancholický rytmus života na ostrově, kde se radost z tance a hudby mísí s každodenním bojem o přežití a všudypřítomným nedostatkem.