Xman.cz

Po třicítce mužům začíná ubývat testosteron. Jejich sexuální touha je tedy na nejvyšším bodě v předchozích deseti letech, zní obecný náhled vědy na mužskou sexualitu. Aktuální rozsáhlá studie ho nabourává. Vrchol sexuální touhy nastává podle ní později a hormony jsou jen jedním z faktorů.

Z namletého masa svých obětí měl vyrábět hamburgery, které prodával nic netušícím lidem ze stánku u silnice. Jenže jediné nasekané maso měl Joe Metheny ve své hlavě. Jeho mozek, myšlení i osobnost úplně rozleptaly drogy. Do morbidní galerie amerických sériových vrahů mu pomohla až bulvární média.

Seděl na břehu řeky, opíral se o kmen stromu a prozpěvoval si. Chodil sem často. Buď na ryby, anebo když trochu přebral a pohádal se se ženou. Byly dvě hodiny ráno. Rudolf Š. netušil, že na místě zvaném Přívoz není sám. „Seber se a táhni! Nedívej se na mě, nebo ti dám do rypáku!“ zařval na něj kdosi ze tmy. To byla poslední slova, která v životě slyšel.

Loupili a zásobovali nenasytný černý trh ukradeným armádním benzinem, jídlem, cigaretami i pastou na zuby. Krádeže prováděli se zbraněmi jako vojenské akce. Jen na cigaretách vydělali 28 milionů dolarů. A zastavili dokonce tanky generála Pattona, když chtěl vtrhnout do Německa.

Je záhadná, křehká i mocná. A mnozí protagonisté divoké přírody povzbuzují fantazii, dráždí. Vzácná chobotnice Ancistrocheirus lesueurii k nim patří. I jeho snímek se proto dostal do soutěže Close-Up Photographer of the Year. Poslal ho do ní Andre Johnson.

Studenty učí nejen matematiku a češtinu, ale taky to, jak se vlastně učit. A to i přesto, že se kdysi zapřisáhl, že nikdy učit nebude. Dnes má influencer Robin Řežábek tisíce sledujících a tak trochu ve stopách Jana Amose Komenského vede své studenty k přijímacím zkouškám i maturitě.

Byl zoufalý, ale měl nápad. Když propuštěného trestance společnost šikanovala upřením šancí na obživu, pořídil si pan Voigt vojenskou kapitánskou uniformu. Užíval si pocit uznání. Zverboval si vojenský oddíl, jemuž velel. Obsadil s ním radnici, odnesl si kasu. Ponížil německý militarismus, stal se celebritou. A našel práci.

Je to groteskní kauza. Motá se kolem skoků na lyžích, v hlavní roli jsou penisy, rozkroky závodníků. Zvětšování jejich genitálií s pomocí injekcí kyseliny hyaluronové má skokanům zajistit delší let vzduchem, lepší výkony. Stejně tak zásadní roli však v aféře hrají fyzikální zákony a věda. Dávají podvodnému úsilí o milimetry navíc smysl.

Je důstojná, působivá, mocná, tajemná, ale i veselá, rozpustilá. Všechny odstíny přírody představuje mezinárodní soutěž Close-Up Photographer of the Year.

Ony reakce nepatří k obvyklým projevům ženských orgasmů. Nebývají očekávané, překvapí. Věda jim říká periorgasmické reakce a vůbec poprvé je zkoumala aktuální studie. Vyjmenovává, co mezi ně patří. Zkoumá, jak časté jsou, při jakých hrátkách se spouštějí spíš. Především však ujišťuje: jsou naprosto v pořádku, byť neobvyklé.

Je to příběh plný zla, pokřiveně chápané spravedlnosti, mediálního spektáklu, latinskoamerické fascinace hrdinstvím i antihrdinstvím. Plný gangů. A ano, především plný vraždění. Pedro vraždil od teenagerských let, kudy chodil. Sám však měl pro své krvavé řádění jinou definici: odůvodněné zabíjení. Vraždil prý jen „bezcenné lidi“, zločince, kteří si to zasloužili.

Zatímco generace našich rodičů snila o teplém místečku v kanceláři, dnešní třicátníci a čtyřicátníci stále častěji řeší opačné dilema. Přehlcení e-maily, nekonečné schůzky a pocit, že výsledky jejich práce jsou nehmotné, vedou k fenoménu, který odborníci nazývají digitální únavou. Odpovědí na ni se stává návrat k řemeslu a profesím, kde padla znamená skutečně volno a kde je za člověkem vidět kus …

Dva samopaly, dvě brokovnice. Sedm rozstřílených těl u zdi. Čtyři až šest útočníků, dva z nich v převlečení za policisty. Žádný odsouzený. Vítěz? Gangster Al Capone. Chicagský valentýnský masakr ze 14. února 1929 byl spektakulární masovou vraždou. Takto ho viděla oficiální rekonstrukce vyšetřujících orgánů.

Zázrak přežití v divočině z roku 1944. Čtyřicet dnů téměř bez ničeho bloudili v pralese, jedli žáby, žížaly a mech. Nakonec jim pomohlo zrcátko. Ukončilo velkou záchrannou akci Rusů, kteří je hledali letadly i po zemi. A přišli opravdu na poslední chvíli.

Náš život je plný rizik. Lze je omezit, či snad dokonce eliminovat? Nebo se s tím musíme naučit žít? Nad tím, zda je možné vybudovat společnost, ve které se budeme cítit zcela bezpečně, se zamýšlí redaktor Magazínu Víkend DNES.