Full Moon Zine

Sobota byla pro mě především ve znamení dvou "písničkářů". Jiří Imlauf zahrál skvělý set ze svého sólového alba za doprovodu Ondřeje Kyase a Jiřího Šedivce a pod hradem na Palouku svou výpovědí o současném světě dostal návštěvníky Viktor Ori. Na Panském dvoře se představili například maďarští Ék, Oswald Schneider, Mayon a na závěr Ohm Square. Kromě toho samozřejmě probíhal i další bohatý program.

Poslední den svádí k rekapitulaci, soukromému udílení cen a mudrování nad podstatou filmového diváctví.

Učebna U56 na ZŠ Dukelských hrdinů je téměř prosta spacáků. Mnoho nocležníků a nocležnic se už Varů a filmů nasytilo, jiní plánují až závěrečný víkend a ještě tu nejsou. Přijíždějí jen někteří prezidenti, ale ti asi přespí jinde, ranní fronta na jedinou dostupnou sprchu by jim mohla vadit.

Areál praská ve švech. Vedle všudypřítomné hudby se od rána rozjíždí i debaty, vědecké přednášky a divadla. Neztratit se ve změti všech programových položek může dát zabrat. Jednodušší je nechat se jimi konejšivě nést.

Na Pohode sa oplatí občas odbočiť z plánu. Práve medzi presunmi od jedného pódia k druhému sa často skrývajú koncerty, ktoré nakoniec zostanú v pamäti najdlhšie.

„Jsem překvapená, že to vlastně vůbec nebylo blbý,“ zaslechl jsem jednu starší paní glosovat svou diváckou zkušenost při odchodu z malého sálu. Přestože jsem v daný moment cítil opačný sentiment, došlo mi, kolik překvapení a nečekaných filmových zážitků (ať už pozitivních, nebo těch vyloženě otravných) každý ročník festivalu přinese.

Druhý den festivalu nabídl na Panském dvoře odpoledne jedno z překvapení – slovinské Moving as a Giant. Na Palouku zaujali Ploy a BearCloud, v místní synagoze další skvělý zážitek s americkým písničkářem Aaronem Brooksem, kterého doprovodil Joe Kučera. Večer vrcholil opět na hlavní stagi, kterou je letos Panský dvůr, kvůli stavebním úpravám u letního kina, s kapelami Nauzea Orchestra a P/\ST.

Výměna oldschoolových fanoušků The Cure za tradiční pohoďáckou směsici návštěvnictva. Příjemně vláčné rozbíhání festivalového provozu. Triumfálnímu návratu Damona Albarna na trenčínské letiště nahrávalo po celý den i počasí pod mrakem, které jako by chtělo konečně odměnit organizátory za extrémy předešlých ročníků. Kde ale najít nejlepší kávu?

Každý rok iná, a predsa stále rovnaká. Ľudia, hudba, náhodné stretnutia, silné emócie aj malé momenty, ktoré sa dejú všade naokolo.

Další den filmového festivalu ve znamení různých rozhovorů a debat nad slédnutými snímky je jedním z benefitů, které na Vás ve Varech čekají po skončení filmu. Na červený koberec postupně přijíždějí delegace k soutěžním filmům.

Úvodní den festivalu probíhal již tradičně - vernisáž výstavy, bluesový a world music program ve Skleníku a stan na Palouku. Kromě toho se promítalo v kině, hrálo se v synagoze a besedovalo se. Z toho, co jsem stíhal, stojí za zmínku koncert nestora českého blues Jana Spáleného se skvělou kapelou ASPM, aplus ve stoje si určitě zasloužil. Zajímaví byli také Abigail Ybarra a Bohemian Soul Shakers.

The Cure to zvládli. Na main stagi jsou doma dekády, zahrát po dojáku trnavského grófa ale stejně nebylo jen tak. „Wednesday break my heart,“ vskutku. Hned v několika směrech.

Mark Clifford a Sarah Peackock, ktorí v súčasnosti stoja za projektom Seefeel, prinášajú po nedávnom reštarte nový album s názvom Sol.Hz, ktorý sa vracia k snovej estetike shoegaze asimilovanej do elektronickej hudby.