Flowee

Existuje několik spolehlivých známek vrcholného léta. Vosa vám vleze do limonády. Dálnice směrem k Jadranu jsou ucpané. A někdo ve vašem okolí položí otázku, která zpočátku zní přátelsky: „Nechceš cuketu?“ Samozřejmě že chcete. Jednu. To ovšem není jednotka, ve které pěstitelé cuket v srpnu obchodují. Nejdřív radost, pak logistický problém Cuketa je pozoruhodná plodina. Na jaře si koupíte několik…

Slyšel či četl jsem to již v různých podobách, tento týden znova: lidé se přestěhovali na vesnici a vadí jim tam přirozený odér, tak nějak patřící k chovu zvířat a všem dalším činnostem s ním spojeným. Praha má svou vlastní verzi téhož: náplava zvyklá na venkovský klid se přistěhuje a stěžuje si, že je ve městě večer hluk. Vůbec se neradi smiřujeme s tím, že svět není na sto procent podle našich …

Sedím na pavlači, obklopená mikrosvětem, který si žije vlastním, nerušeným tempem. Dva malé stolečky, čtyři židličky a bující zeleň všude kolem. Rajčata, přesahující výšku dvou metrů, se pnou po konstrukci, jež podpírá těžké stonky plné zrajících plodů. V truhlících podél zábradlí voní máta, červenají jahody, kvetou begonie a do stran se košatí bazalka s pažitkou.

Běží ranní zpravodajství ČT24. Marie nesleduje politické debaty ani předpověď počasí pro celou republiku. Potřebuje jen slyšet, že v místnosti někdo mluví. Že tam není sama se svými myšlenkami. V malém městečku u píseckých rybníků vstává o hodinu později dvaaosmdesátiletý Jaroslav. Jeho rituál je podobný, jen místo zpravodajství zapíná na starém přehrávači rozhlasové vysílání na plnou hlasitost. …

Co se stane, když proti sobě posadíte lidi s naprosto odlišnými názory na válku na Ukrajině? Když necháte agresivního důchodce slovně napadat Ukrajinku na autobusové zastávce? Nebo když do jedné místnosti pozvete zastánce ploché Země a jediného československého kosmonauta Vladimíra Remka? Právě podobné situace vytváří czeXperiment , projekt režiséra a dokumentaristy Jana Látala, který sám sebe oz…

Včerejší sluneční spektákl nekladl na pozorovatele žádné velké nároky. Pro všechny bez ohledu na věk, státní příslušnost, náboženské vyznání i fakt, jestli se identifikují třeba jako mourovaté koťátko, platilo jedno jediné pravidlo: nekoukejte na tu podívanou bez ochrany. Očí. Buď se chraňte nebo se koukejte třeba přes cedník, hlavně ne přímo. V přímé úměrnosti s rostoucí naléhavostí toho varován…

Dej dýško! Platím kartou u pultu a obsluha mi vrazí před obličej terminál. Mrká na mě, co jako bude. Je mi trapné nic nedat, ale platit výpalné se mi také nechce. Svítí na mě několik možností. Pět procent deset, patnáct, na konci řady je blahosklonná volba, že nemusím přihodit nic. Tak moment, vystojím si tady frontu, objednám si předražené kafe a za to, že mi ho někdo udělá, jsem nucená dát dýšk…

Dovolená skončila a vy se vracíte do „starého“ režimu. Prázdná lednice, u pračky čeká několik várek prádla a děsíte se toho, co vás čeká v práci. Ranní vyspávání je pryč, stejně jako dlouhé snídaně a dny, které nemají pevný řád. S dovolenou totiž obvykle nekončí jen odpočinek, ale také kus svobody. Někdy trvá pár dní, než se zase dostanete do zaběhlých kolejí. A pokud se k návratu do práce přidáv…

Osmačtyřicetiletý Martin je míjí s rytmickým, téměř strojovým dýcháním. Vedle něj běží šestapadesátiletá Eva. Dívají se dopředu, krok mají úsporný, ramena uvolněná. Vypadají, jako by maraton teprve začínal. Veteránské věkové kategorie sportovců dlouho doprovázel předsudek o nevyhnutelném chřadnutí těla. Výkony, které v roce 1896 vynesly zlato olympijským vítězům, ale dnes běžně překonávají běžci …

S 39letou Terezou se právě rozešel její ženatý přítel. S Markem byla dlouhých osm let. Celou tu dobu doufala v to, že její milenec opustí svou manželku a nastěhuje se k ní. Místo toho přišel rozchod a Tereza si uvědomila, že ztratila čas. „Byl to blesk z čistého nebe. Jednou ke mně přišel, zůstal tak dvě hodiny, povídali jsme si, měli jsme intimní chvilku a pak mi řekl, že byl u mě naposled. Jeho…