Flowee

Následující anonymní rozhovor je otevřenou zpovědí paní Jitky (redakce na její přání použila jiné jméno). Její příběh je jistě pro mnohé pohoršující, velmi citlivý a doufáme, že i ojedinělý. Balancuje totiž na hraně zákona. Jitka, které je dnes 52 let, má totiž za sebou několikaletý vztah se svým bratrem. Vztah intimní, kdy spolu žili jako partneři, vychovávali Jitčina malého syna, a dokonce chtě…

Zanořme se do propasti lidské psychiky, kde se láska k živým tvorům potkává s tou nejčistší frustrací, sadismem a mocenským syndromem. Podívejme se, co se stane, když v člověku definitivně zhasne soucit. Všechno, nebo nic Představte si dva naprosto odlišné světy, které od sebe dělí jen pár kilometrů a jedny domovní dveře. V tom prvním sedí na pohovce v pražském bytě třicetiletá Kamila. Právě utra…

Martin Jan Stránský se narodil v New Yorku, do České republiky se vrátil po roce 1989. Je lékař, neurolog, spoluzakladatel a přednosta Polikliniky na Národní v Praze a vydavatel obnoveného časopisu Přítomnost, který vznikl před více než sto lety 17. ledna 1924.

„První záchvat paniky jsem zažila poté, co se mi před sedmi lety někdo vloupal do bytu. A několik měsíců poté se můj život točil ve spirále náhlých úzkostí. Živě si vzpomínám, jak jsem jednou byla jako přišpendlená k podlaze na záchodové kabince v práci, nekontrolovatelně jsem vzlykala a dusila se, zatímco se mé tělo třáslo a místnost se točila závratnou rychlostí,“ píše Fiona Embletonová ve svém…

Vzpomínáte si na ten rozhovor úplně přesně. Víte, kde jste stáli, co bylo řečeno i proč vás to bolelo. Jenže člověk naproti vám tvrdí opak. Říká, že jste to špatně pochopili. Nebo že si to možná vůbec nepamatujete správně.

Na první pohled působil zmateně. Jeho pohyby byly trhané, tělo se mu stáčelo do nepřirozených poloh a výraz obličeje neodpovídal tomu, co říkal. Kdybych ho potkala na ulici, možná bych ho – nevědomky a nespravedlivě – zařadila mezi lidi s mentálním postižením. Jenže pak začal mluvit. Souvisle, věcně, srozumitelně. A bylo okamžitě jasné, že moje první domněnka byla mylná. Omyl na první dobrou Náš …

Nová data ukazují, že emocionální účet za mužský stres platí většinou bez hlesnutí ženy. Předstírají rozkoš, obviňují samy sebe ze selhání partnera a dobrovolně hrají ložnicové divadlo, jen aby nezasáhly už tak pošramocené mužské sebevědomí. Tíživé mlčení a nacvičené vzdechy Tereza (32) leží ve tmě a bezmyšlenkovitě upírá oči do praskliny na stropě. Vedle ní leží Martin, její dlouholetý partner. …

Říkají to u každé kolébky: „Má tvoje oči.“ „Celý dědeček, ten nos se nezapře.“ Jsme zvyklí vnímat dědičnost jako genetickou loterii, v níž se míchají karty fyzických rysů. Ale co když po předcích nedědíme jen barvu duhovky, ale i něco mnohem hlubšího a méně viditelného? Co když si v těle neseme i způsob, jakým se nám roztřesou ruce, když na nás někdo zvýší hlas? Dlouho jsme žili v přesvědčení, že…

Rozmazané video školní chodby z roku 1999. Parta teenagerů na zastávce. Rodinná oslava natočená na starou kameru. Obsah, který by ještě před pár lety nikoho nezajímal, dnes na TikToku a Instagramu sbírá miliony zhlédnutí. Fascinující přitom je, že jeho nejvěrnějšími fanoušky bývají lidé, kteří tuto dobu nikdy nezažili.

Tátu jsem ztratila, když mi bylo dvanáct. Od té doby hledám v mužích otcovskou figuru. V pubertě jsem se neměla vůči komu vymezovat a bez nastavených hranic jsem jako dělová koule vlétla do dospělosti bez sebevědomí i pocitu ženskosti. Jeden toxický vztah střídal druhý. Dnes už vím, že jsem se zasekla přesně v těch dvanácti letech a nepodařilo se mi dozrát. Trvalo to další dvě dekády a mnoho hodi…