Antonín Vik

Možná to znáte, vaše Eliška bude maturovat a už rok má kluka. Normálně s ním randí, prý je to spolužák, strašně fajn a hrozně chytrej. Nic víc nevíte, dcera je poněkud nesdílná. Jejího Kubu jste nikdy neviděli.

Každý den začíná stejně: udělat snídani, uklidit, umýt nádobí, vařit oběd. Nekonečný příběh práce v domácnosti.

Zbytků z večeře dostane se také kravám, aby dávaly celý rok hojně mléka. V chlévě je prý o půlnoci slyšet všechny hovádka spolu rozmlouvati, ale kdo by je poslouchal, zle by se mu vedlo.

Tři oříšky pro Popelku jsou klasikou českého filmu a nezbytnou součástí každých Vánoc. Někteří herci však neměli tak radostný osud jako hlavní postavy příběhu. Princův pobočník zemřel mladý a slepý.

Stará čeština užívala výraz „vánocě“. Po příchodu křesťanství byl možná už tak hluboce vrytý do podvědomí lidí, že se v naší slovní zásobě uchoval dodnes.

Zatímco u většiny tradic nevíme, kdo s nimi přišel jako první, tak u Ježíška to můžeme říct s vysokou pravděpodobností. Podle většiny historiků to byl zakladatel protestantismu Martin Luther (1483).

Svatováclavská tradice sehrála v českých národních dějinách důležitou roli. Již od konce 10. století byl kníže Václav prezentován jako světec a ochránce národa.

Léto pomalu končí, nastává čas podzimní sklizně a jejich slavností. Nejeden náš pradědeček nebo prababička vzpomíná s jiskrou v oku, jak se točili v kole při slavných posvícenských slavnostech.

Svatá Markéta srp hází do žita nebo vede žence do žita, tak potvrzovalo staročeské pořekadlo začátek žní. Na svátek této světice (dříve 13. 7.) začínala v Čechách velká událost.

Fouká-li vítr na svatého Prokopa dopoledne, nastane drahota do půl roka, fouká-li odpoledne, nastane od půle roku, fouká-li však po celý den, bude drahota po celý rok.