Josef Mathauser

Budoucí kníže se za zdí kláštera dlouho nerozmýšlel. Urozenou dívku rychle posadil na koně, projel bránou kláštera a tryskem uháněl z Bavorska do Čech. Teprve v bezpečí domova přijal s krásnou nevěstou před oltářem svátost manželství.

Text není rozhodně míněn jako posměch nebo dehonestace našich dějin. Jen připomínkou, odkud se začala v obrozeneckých dobách brát národní hrdost, co utvářelo i na legendách a bájích to hezké.

Nebohý panovník byl nejprve vykastrován a vyštván ze země. Po osmi letech vlády byl jednadvacet let vězněn. Aby toho nebylo málo, byl oslepen a zavražděn. Věřme, že měl alespoň klidné dětství, neboť jeho život v dospělosti byl učiněný horor.

Jiráskovy Staré pověsti české nejsou jen nudnou součástí povinné školní četby; přinášejí také poučení, které se hodí v každé době.

Žijeme v České republice, označujeme se za Čechy (Moravané prominou) a mluvíme češtinou. Celé to má ale malý háček: nikdo neví, kde se jméno Čech vlastně vzalo a jeho původní význam neznáme.

Spekulace? Z českých dějin se rod Vršovců vytrácí počátkem 12. století a mizí v propadlišti dějin. Jenže polští historikové to vidí poněkud jinak.

Řekne-li se jméno Kateřina Stradová, většina Čechů si vybaví postavu femme fatale z filmu Císařův pekař v podání Marie Vášové. Co ale víme o skutečné hraběnce Stradové? Byla rozhodně zajímavá.

Osud knížete Václava je spojen s naší historií. V žádné jiné osobě se tak věrně nezrcadlí naše věčné dilema. Bojovat, prolévat krev a zachovat hrdost, nebo ustoupit, zachovat mír a životy nevinných? Václav zvolil druhou možnost a prolil svoji krev.

Přemyslovské hradiště Tetín se stalo v noci patnáctého září roku 921 dějištěm obzvláště surového násilného činu. Dva najatí vrazi zardousili šedesátiletou kněžnu Ludmilu. Vraždu tchyně si objednala její snacha Drahomíra.

Na začátku desátého století došlo na mapě tehdejší střední Evropy k významné změně. Mocný stát dynastie Mojmírovců, zahrnující velké množství slovanských kmenů, náhle odešel z historické scény.

Mýtický Praotec Čech není zrovna líčen v dobových vyprávěních příznivě, a s kým sem vlastně měl přijít?

Vykreslit tradiční rodinu v kmenové pohanské společnosti raného středověku není úplně snadný úkol. Především o tom panuje spousta zkreslených představ vycházejících z klišé o dvanácti Sámových manželkách a trpné podřízenosti pasivních žen mužům.