Martin Landa

Zemětřesení postihovala území dnešního Česka už ve starověku. Dějiny ukazují, že některé otřesy byly dokonce silnější než ty, které dnes zaznamenávají moderní měřicí přístroje. Ostatně — seismograf není v žádném případě výsadou novověké vědy.

V době, kdy Evropa směřovala do temnoty nacismu, se i mezi německou menšinou na území tehdejšího Československa našli lidé, kteří odmítli podřídit se ideologii nenávisti a stali se tichými hrdiny.

Tleskáme politikům, i když víme, že lžou. Usmíváme se na jejich sliby, i když víme, že nejsou splnitelné. Proč? Možná je pohodlnější věřit klamu než čelit pravdě. Ale právě to z nás dělá dobrovolné účastníky hry, která se jmenuje demokracie.

Z venkova docházely zprávy o pohromách způsobených povodní zpočátku jen poskrovnu, vždyť bylo například ve čtvrtek dopoledne takřka veškeré spojení Prahy s venkovem úplně přerušeno.

Před necelými 125 lety dokázali naši předci vyměnit celý železniční most přes Vltavu za pouhých 36 hodin. Tak dlouho trvala výluka na trati. A nejenže most nahradili novým, ale zároveň z jednokolejného udělali dvojkolejný.

Je ráno 4. září 1890. Prahu halí šedavý závoj rozbřesku, ale místo klidného probuzení přináší nový den jen děs a zkázu. Vltava bouří, její rozzuřené vody se řítí vpřed, pustoší břehy bez špetky slitování.

Je středa 3. září roku 1890 a Praha bojuje s velikou povodní, která již pustoší město. Jsou tři hodiny odpoledne a voda stoupá stále rychleji, situace se stávala čím dál tím hrozivější. Zní výstřely z Vyšehradu varující před vzestupem hladiny vody.

Rok 1890 byl velice deštivý, na jihu Čech pršelo celý srpen, druhou polovinu téměř nepřetržitě a poslední srpnový den, to byla neděle, se nebe roztrhlo úplně. Je ráno 1. září a do Prahy přichází první katastrofické zprávy.

Je neděle, před svátkem Narození Blahoslavené Panny Marie, 2. září léta Páně 1347. Budoucí císař Karel IV. a jeho žena Blanka budou ctihodným Arnoštem, prvním pražským arcibiskupem, korunováni na krále a královnu Království českého.

Po dlouhá staletí, byl starý kamenný most, dnes známý jako Karlův jedinou spojnicí dvou břehů Vltavy v Praze. Ale už na konci 18. století přestával stačit jejím potřebám a rozvíjejícím se předměstím.

Začátek 11. století otřásl mladým českým knížectvím až do jeho základů. Vládnoucí Přemyslovci čelili těžké zkoušce, kterou přečkali jen díky šťastným okolnostem. Hlavní příčinou těchto bouřlivých událostí byla jejich vlastní nezkrotná rivalita.