Jana Jůzlová

V tom domě žili lidé před nějakými sedmi tisíci lety. Takže až vstoupíme dovnitř, rázem se ocitneme v neolitu čili mladší době kamenné. V dějinném úseku mezi lety 5600 až 4400 před naším letopočtem.

Na vlak čekal táhlý zákrut kopírující levý vltavský břeh. Když mě vysadil na zastávce v Úholičkách, ocitl jsem se na počátku výstupu na vyhlídkové vrchy – a stejně tak i sestupu hluboko proti proudu času.

Královskou lodí člověk obvykle nejezdí každý den. Alespoň takové jsou naše zkušenosti. Takže když je možnost využít k výletu takříkajíc panovnické plavidlo, jde se na věc. Konkrétně v Poděbradech.

Hrady se pyšní různými primáty: jeden je nejrozlehlejší, jiný nejstarší, další nejvýše položený – nebo naopak situovaný úplně nejníže. A právě k tomu, co se držel hodně při zemi, tedy k Mydlovaru, mám v tuto chvíli namířeno.

Mělník a jeho blízké okolí umí zaujmout i překvapit několikerým způsobem. Nejen svými památkami. Například i svým terénním profilem.

Poděbrady si spojujeme zejména s lázeňstvím a zámkem, jehož bývalá hradní kaple svou expozicí připomíná krále Jiřího z Poděbrad. Nabídka tohoto polabského města je ovšem o dost širší.

Titulek dost možná nepůsobí úplně jásavě, ovšem následný text bude naprosto souznět s dobrými či ještě lepšími turistickými pocity. Středočeská Čáslav se totiž řadí k těm tuzemským městům, která je umějí navodit…

Na posledních výběžcích východní části Českého středohoří trůní jedno z našich nejkrásnějších měst, lákající zajímavou historií i bohatstvím památek.

Nejen na tuzemské poměry úctyhodná písečná duna u obce Písty na Nymbursku byla cílem naší novoroční vycházky.

Barokní areál šporkovského zámku, sochy na trasách ve městě – a jako bonus Muzeum Bedřicha Hrozného. Nabídka středočeské Lysé nad Labem je opravdu pestrá.

Dvě pozoruhodné rozhledny, dva malebné rybníky a k tomu řada působivých přírodních zákoutí. Která jako by snad na území metropole ani nepatřila.

Jméno tohoto místa se poprvé na scéně představilo ve chvíli, kdy tu z dřevěného hradiště povstal kamenný hrad. Stalo se tak v 10. století a inspirací pro nové pojmenování se stala – opuka.