Karel Fleischer

Uspořené částky, jež zbyly povinnému jako nezabavitelné minimum po exekuci srážkami ze mzdy, či z důchodu, nelze následně zabavit jinou formou exekuce - přikázáním pohledávky z účtu.

Slyšíme to ze všech stran – nejohroženější kategorií dnes jsou lidé nad 55 let. A to je vše. Vždy toto skončí u konstatování faktu novinářem, nebo politikem. Dál ovšem se neděje vůbec nic.

Jak zajistit plošně vyšší koupěschopnost populace a navýšit ekonomický růst nejen země, ale celého soukromého sektoru je otázka, která je nejpodstatnější, ale zapadá za zájmy lobbistických skupin.

Z ustálené judikatury Ústavního soudu plyne, že v exekučním řízení ozhodnutí vedlo ke zjevné nespravedlnosti, nebo bylo dokonce v rozporu s principy právního státu.

Osm let se v ČR nemění částka životního minima, podle které se počítá nezabavitelné minimum, které je ale zákonem zabavitelné. Lidé v ČR si zachovávají životní funkce jen díky šedé ekonomice.

Máme 30 let po sametové revoluci a 22 měsíců po volbách do Poslanecké sněmovny, tak se pojďme podívat, co všechno se v České republice zlepšilo.

Dnešní doba přináší komplikace tam, kde lze řešit věci jednoduše, dle ověřených praxí. A naopak přílišné zjednodušování a černobílé vidění tam, kde je třeba rozlišovat fakta a pouhá nálepkování s jistým cílem.

Vláda navrhla novelu Občanského soudního řádu, který prioritně řeší zisky soukromých exekutorů, tedy zkomercionalizované části české justice.

Vědí už to všichni v celé ČR, že úřady práce a referát hmotné nouze živí povaleče, ale nepomáhají těm, kteří se dočasně vyskytli v nouzi a nutně potřebují pomoc, aby se mohli odrazit ode dna a jít dál. Nikdo nic stále nedělá.

Jak jsme si zvykli, EU pracuje především pro muslimské státy a nikoliv pro občany států EU a proto tu máme další z debilit vedení EU, tentokráte si popovídáme o životně potřebné vodě.

Na první pohled se zdá, že naštvaní lidé se konečně rozhýbali. Skutečnost je ale jiná. Někdo zaplatil a úspěšně provádí státní převrat v ČR a daří se mu.

Česká společnost si zvykla, že nikdo, a to především vedení státu, se neřídí ani platnými zákony, ale ani logikou věci a to nikdy a v žádném momentu jakéhokoliv procesu ve vedení státu.