Radka Čechová

Jsme svědky fascinujícího lingvistického paradoxu. Zatímco naše technologie míří do budoucnosti, naše komunikace se vrací ke kořenům. Vítejte v éře „digitálních hieroglyfů“, které boří hranice mezi národy.

Města bez aut nejsou utopií z budoucnosti, ale realitou míst, která se rozhodla vsadit na úplně jiný rytmus života. Je skutečně idylické, nebo jde o každodenní logistický boj, který obyvatelům spíše komplikuje existenci?

Světový internet se nevznáší nad našimi hlavami, ale je to síť ležící na dně oceánů. Tyto digitální tepny propojují kontinenty a umožňují nám každodenní surfování na internetu.

Existují místa, kde se hranice mezi naším světem a říší pohádek zdá být tenká jako pavučina. Tím nejznámějším je bezpochyby Brocéliandský les v srdci francouzské Bretaně. Možná zde totiž narazíte na víly nebo čaroděje Merlina.

V dobách, kdy slovo „rychlost“ definoval cval koně, měly milostné dopisy váhu zlata. Co jsme ale cestou od husího brku k dotykové obrazovce ztratili a proč nás historie psaného vyznání stále fascinuje?

Zatímco někteří z nás si při pohledu z okna na zasněženou krajinu raději uvaří čaj a zachumlají se do deky, pro určité čtyřnohé parťáky je mráz a bílá pokrývka signálem k té největší radosti. Která plemena to jsou?

Existují kouty naší planety, kde se rtuť teploměru propadá do hodnot, které si ani neumíme představit. Kde slina zmrzne dřív, než dopadne na zem, a kde se auta v zimě raději vůbec nevypínají? Pojďte se s námi podívat na nejchladnější adresy světa!

Život lidí obývajících Arktidu je fascinující. My o nich mluvíme jako o Eskymácích, oni tento výraz ovšem považují za hanlivý, neboť v jejich řeči to znamená „pojídač syrového masa“. Sami sebe nazývají Inuité.

Pohádky Jacoba a Wilhelma Grimmových tvoří pilíř evropské kulturní historie. Málokdo ale ví, že drtivá síla a syrovost příběhů nepramení pouze z lidové slovesnosti, ale přímo z geografické a historické reality.

Je to největší párty roku. Šampaňské, ohňostroje a předsevzetí. Zatímco u nás se slaví příchod nového roku přípitkem a ohňostrojem, v některých koutech světa to jsou oslavy o zbavování se zlosti a starého harampádí.

Druhý svátek vánoční se většina z nás se teprve vzpamatovává ze slavnostního hodování. Tento den, zasvěcený svatému Štěpánovi, je ovšem plný energie, pohybu a setkávání. Jaké tradice dodržovali naši předci?

Štědrý večer. Stromeček, koledy, a na stole bezkonkurenční duo: usmažený kapr a majonézou obalený bramborový salát. Pro drtivou většinu českých rodin je tato kombinace symbolem Vánoc. Jak se to stalo?