Otakar Bureš

Osobnost někdejšího uruguayského prezidenta Josého Mujici, který zemřel 13. května, zůstává inspirací pro celý svět. Byl upřímným, svědomitým člověkem, ojedinělým ztělesněním důvěryhodného politika, jednajícího ve veřejném zájmu.

Sedm i více let vězení lidem, kteří pěstují a přechovávají konopí, aby jím léčili nemocné, odhaluje demokratické deficity současného politického systému. Elity nechápou, že někdo může jednat i jinak, než jen ve vlastním zištném zájmu.

V roce 2024 skončila většina střetů úspěchy strážců statu quo, odsouzeníhodných sil nebo těžko čitelných aktérů. Rok 2025 se přitom zatím rýsuje podobně. Pokračují války a vrací se Trump. Přesto lze registrovat i pár drobných nadějí.

Už Bernard Bolzano říkal: „Zhoubným zřízením, jehož by se podle mého nikde trpět nemělo, jest zřízení takové, že připouští, by majetek jednotlivcův vyrostl na příliš velkou výši, např. nad stonásobek toho, co by vycházelo z průměru.“

U příležitosti výročí vzniku samostatného československého státu jsme hovořili s filosofem Michaelem Hauserem o kořenech českého státu, emancipačním pojetí národa a inspiracích, jaké česká minulost může přinést současné politice.

Nárůst podpory fašistů nezastaví ani liberální ústupky xenofobii, ani levičácké odmítání škrtů. Proti nenávisti krajní pravice je potřeba postavit solidaritu se všemi marginalizovanými. Na obrození fašismu tak není vůbec nic nevyhnutelného.

Sobotní blokáda pochodu za omezení práva na potrat přinesla konfrontaci dvou zcela odlišných pojetí světa a lidských práv. Protipotratáři i čeští policisté zatím odmítají uznat mezinárodními úmluvami garantované právo na tělesnou autonomii.

Nad eseji doyena české literární kritiky Milana Blahynky: navzdory některým nemístným paušalizacím a nepřesně mířeným atakům jeho stěžejní teze je podstatná — je třeba vzdorovat „totalitě prodejnosti“.

Pronikavý komentář Ondřeje Holuba vysvětlující smysl a kontext Ficovy poklony Husákovi vyvolal i některé pohrdlivé reakce plné nepochopení — přesně takové, jaké jdou Ficovi a jemu podobným na ruku.

Naděje, které přinesl pád opresivních režimů východního bloku, se brzy vytratily. Reálná svoboda i spravedlnost zůstávají mnoha lidem odepřeny. Komunismus i liberalismus selhaly v tom, že se místo filosofie spolehly na ideologii.