Martina Adlerová

Festival hudby se stal v posledních letech na zámku v Dobříši tradicí. Šestým ročníkem této sympatické akce opět provedli Jaroslav Svěcený a Zdeňka Žádníkova. Program propojující svět klasické a populární hudby vyvrcholil v neděli koncertem Kateřiny…

Pojem času ztrácím tradičně v sauně. Z pochopitelných důvodů tam nejsou hodiny, tak si musím čas od času skočit do šatny podívat se na hodinky.

Stojím před černou tečkou v bílém poli. Nacházím se v galerii a snažím se interpretovat obraz, který se jmenuje Úsvit. Žádný úsvit ale nepřichází. Vidím tečku. Co s tím?

Musím se přiznat, že miluju kameny. Skoro všechny. A z každého místa, které navštívím, si s sebou nějaký přivezu.

Můj muž má rád řeky a lodě a po mně vyžaduje, abych vášeň sdílela. Což není v mých silách, jelikož se bojím hluboké vody a při pohledu na vlny se o mě pokouší mořská nemoc.

Jsem závislá na tištěném slově a vím to už dlouho. A k tomu stále vyhledávám ustálená slovní spojení. Někdy mě doslova drží nad vodou.

Lidé se prý strašlivě nudí. Proto se pro ně musí chystat stále víc a víc zábavných aktivit. Třeba příroda. Ta už není tahákem sama o sobě.

Taky se musíte každou chvíli školit? Není nad vzdělání! Nechám teď stranou frekvenci povinných školení i jejich finanční náročnost, a zaměřím se na jejich obsah.

Dříve narození si možná vzpomenou na televizní pořad zvaný Křeslo pro hosta. A tak mě napadlo: Kdyby to šlo zařídit, jakého hosta bych si pozvala, a na co bych se zeptala?

Nikdo už dneska neví nic jistě. Slůvka jako možná, asi, kdyby a uvidíme ovládla svět. Politik říká: „Je vysoce nepravděpodobné, že by k této možnosti došlo.“