Dal Putin souhlas k masakru Ukrajinců na Majdanu?

Je to velmi otřesný příběh, ale bohužel typický pro současnou Ukrajinu. Rusové před ústupem z jedné vesnice v Charkovské oblasti připevnili živé nemluvně k mrtvé matce a mezi těla dali granát. Když se později ukrajinský voják pokusil plačící dítě vysvobodit, granát vybuchl a oba zabil. Podle ukrajinské novinářky Soni Koškinové jsou takové hrůzy z řádění ruských okupantů na Ukrajině zcela běžné.

Velmi důležité jsou i její svědectví o událostech na Majdanu v únoru 2014. Začalo to osmnáctého toho měsíce, kdy příslušnici speciálních pořádkových sil Berkut a pouliční násilníci zvaní tituškové začali vraždit pokojné demonstranty a odpůrce tehdejšího režimu nejen na Majdanu, ale v celém Kyjevě. Jistě není náhodou, že ve dnech 18. - 20 února tehdejší proruský prezident Viktor Janukovyč si celkem jedenáctkrát telefonoval s Vladimírem Putinem. O čem se spolu bavili? O tom, jaké je v ukrajinské metropoli počasí, jistě ne. Určitě však spolu mluvili o tom, jak se vypořádat s protesty opozice, Je tedy velmi pravděpodobné, že Putin minimálně odsouhlasil brutální zákroky proti protestujícím Ukrajincům nebo je rovnou Janukovyčovi doporučil. Koškinová také uvádí případ, kdy jejího novinářského kolegu vytáhli tituškové na kyjevské ulici z auta a zabili. Koneckonců surové zákroky státní moci proti opozičníkům jsou v Rusku naprosto běžné. Takže Putinova aktivní úloha ve střelbě do neozbrojených lidí v ukrajinské metropoli je vysoce pravděpodobná.

Toto dílo vyvrací lži ruské propagandy o událostech na Donbasu v roce 2014. Nejednalo se o žádnou vzpouru místních obyvatel proti ukrajinské vládě vzešlé z majdanských události. Šlo o ruskou agresi proti Ukrajině, kdy jednotky pravidelné ruské armády okupovaly část Doněcké a Luhaňské oblasti a jejich vojáci se vydávali za místní ozbrojence. Žádný pogrom proti rusky mluvícím Ukrajincům nebyl v plánu a nekonal se.

Kniha Ukrajina s podtitulem osobní svědectví a geopolitické pozadí rusko-ukrajinské války je rozčleněna do čtyř částí, předmluvy české novinářky Petry Procházkové, která se dlouhodobě zabývá zeměmi bývalého SSSR, výkladem ukrajinských dějin od renomovaného historika a kulturologa Radomyra Mokryka, které objasňují příčiny současné situace na Ukrajině, příběhy obyčejných Ukrajinců zpracované žurnalistkou Soňou Koškinovou a doplněné fotografiemi, včetně těch, které dokládají ruské válečné zločiny, české fotografky Ivy Zímové. Z hlediska pochopení zdejší situace je to dobrá struktura, která umožňuje čtenáři udělat si představu, jak to na Ukrajině skutečně vypadá.

Pozoruhodný je třeba příběh Jevhenije Spirina, novináře, který působil jako dobrovolník při ohledávání těl v bučské márnici. Jen v Buče zaznamenali mezinárodní odborníci na pět set mrtvých civilistů včetně žen a dětí. Mezi nimi též ženu, která byla zastřelena ruskými okupanty, když šla pro vodu.

Je rozumné se zabývat ukrajinskými reáliemi i prostřednictvím jiných zdrojů, než je vylhaná ruská propaganda goebbelsovského střihu. Navíc už mnohokrát vyvrácena. Proto stojí za to si přečíst tuto knihu, která přináší hodně zajímavých informací. Vytknout se jí nedá téměř nic, snad možná jen absenci jmenného a věcného rejstříku, který by zjednodušil vyhledávání. Ale to jen drobnost, která jinak skvělému dílu neubírá na kvalitě.

Zveřejnění obalu knihy povolilo nakladatelství JOTA pro účely této recenze.

Ukrajina

osobní svědectví a geopolitické pozadí rusko-ukrajinské války

Radomyr Mokryk, Soňa Koškinová

nakladatelství Jota,

Brno 2023,

hodnocení: 90%