Generace dnešních padesátníků či šedesátníků nostalgicky vzpomíná na chvíle, kdy se ještě jako děti nemohly dočkat Štědrého dne a dárků pod vánočním stromkem. Bude tam velká oranžová tatrovka? Pokojíček pro panenky? Stavebnice? Stolní hra nebo plyšový mončičák? A pak se rozzářily prskavky a zazvonil zvoneček...
Vánoční retro výstavu s názvem Jak jsme si hráli nabízí novostrašecké muzeum. Návštěvníci si ji mohou prohlédnout až do začátku příštího roku. „A možná u nás najdou právě svou oblíbenou dětskou hračku,“ zve vedoucí muzea Barbora Honzíková.
Výstava navazuje na dvě předchozí podobné výstavy inspirované obdobím před padesáti lety. Nejprve se jednalo o expozici se zimní tematikou Jak jsme slavili Vánoce, poté o výstavu připomínající letní trávení volného času Jak jsme jezdili na dovolenou.
„Měly velký ohlas, proto vzniklo třetí pokračování retro výstav, tentokrát se zaměřením na dětskou zábavu a hry. Je opět vánočně laděna, protože nejvíce hraček dostávaly děti právě o Štědrém dnu,“ uvádí vedoucí muzea.
Vánoce s malým v, vousatý Ježíšek a papírové řetězy. Jak se slavilo dříve |
Mnoho hraček bylo tehdy vyráběno z plastu. Ti nejmenší si hráli s plastovými pískacími figurkami, chrastítky, batolata s kostkami.
„Velmi oblíbení byli ale také dřevění houpací kohouti nebo koně, nafukovací červený buvol a samozřejmě plyšové hračky. K holčičímu světu patřily panenky různých velikostí. Od malých plaváčků po velké chodičky. A samozřejmě pokojíčky s nábytkem, nádobíčko i sady k vlastnímu tvoření, například k vyšívání nebo navlékání korálků. V klučičím pokojíku bývala autodráha, rozmanité stavebnice, někdy elektrický vláček a celá řada aut nebo jiných dopravních prostředků,“ přibližuje některé vystavené hračky Barbora Honzíková.
Ve volném čase se tenkrát děti věnovaly oblíbeným společenským i naučným hrám, bavily je také hračky rozvíjející myšlení i zručnost. Na výstavě nechybí ani ukázka dětských ilustrovaných knih. „Z dalších oblíbených hraček je tu k vidění i magická tabulka, na které nikdy nikdo neudělal hezky šikmou čáru, dětský diaprojektor s pohádkami, tiskárnička, elektrická násobilka nebo hit začátku osmdesátých let – Rubikova kostka,“ popisuje další předměty vedoucí muzea.
Legenda Merkur přežila
Muzeum až na několik výjimek představuje především hračky tehdejších předních československých výrobců. Gumové pískací hračky pro nejmenší produkoval Gumotex Břeclav. Na návrzích figurek dětí i zvířátek se v něm podílely významné výtvarnice Libuše Niklová a Anna Vystydová. Později firma vyráběla také gumové panenky. Ty nejoblíbenější putovaly z Gumotexu k dětem dlouhých dvacet let. K nejznámějším asi patří roztomilý František od Anny Vystydové.
„Libuše Niklová je později spjata také s firmou Fatra Napajedla. Vytvořila zde legendární figurky s harmonikovým trupem, například kocoura. Nebo oblíbená sedací nafukovací zvířátka,“ připomíná Barbora Honzíková.
České hračky zná celý svět. Některé bojovaly o přežití víc než století |
V dětských pokojíčcích po celém Československu v 70. letech téměř nikdy nechyběly panenky a plyšová zvířátka z Hamira. Není bez zajímavosti, že tehdy velká část produkce podniku mířila na vývoz do mnoha zemí Evropy i dalších světadílů. Firma byla spojena s rodinou Pospíšilů, která už v roce 1910 začala vyrábět cínové vojáčky na hamru v Holoubkově. Odtud se už jako úspěšný producent ručně šitých textilních hraček přestěhovala po první světové válce do Rokycan. Po druhé světové válce byla znárodněna a stala se součástí podniku Hamiro se sídlem v Příbrami.
Plastová auta, boby na sáňkování, formičky na písek i módní „céčka“ zase vyráběla firma Technoplast Chropyně. Poté co ukončila produkci hraček, především panenek, z hořlavého celuloidu.
„Výrobní družstvo IGRA vyrábělo svou nejznámější hračku – Igráčka. Jednalo se o malou plastovou figurku s pohyblivými končetinami. Představovala různá povolání,“ říká vedoucí muzea.
Oranžové sklápěčky Tatra, které se proháněly po pískovištích, vyjížděly z Chemoplastu Brno. K jeho oblíbeným produktům patřily také hra Mikádo, stolní kopaná, táhlový hokej nebo dětský diaprojektor.
Na výstavě jsou zastoupeny i klasické dřevěné hračky. Stavebnice, obrázkové kostky, společenské hry. Opomenout samozřejmě nelze legendu mezi hračkami pro kluky – stavebnici Merkur. Lze z ní sestavit různé modely, silniční i kolejová vozidla, jeřáby… První stavebnice této značky začaly vznikat v Polici nad Metují už ve 20. letech minulého století. Po roce 1989 byla společnost privatizována, v roce 1993 však zbankrotovala. Později ji koupil Jaromír Kříž, který obnovil výrobu a stavebnici zachránil.
Pomeranče byly vzácnost
Sama vedoucí novostrašeckého muzea Barbora Honzíková na Vánoce svého dětství vzpomíná velmi ráda. „Dostala jsem například nemocniční postýlku pro panenky, kterou tu máme také vystavenou. Tento dárek jsem ještě před Vánocemi objevila schovaný doma ve skříni. A tak jsem zjistila, že Ježíšek asi není. Bylo to pro mě velké zklamání,“ usmívá se už dnes s odstupem let. „Vždycky jsem si přála najít pod stromečkem nafukovací člun s obrázkem indiána. Ale nikdy tam nebyl,“ dodává trochu posmutněle.
Igráček, tatrovka a céčka. Hračky éry socialismu zažívají renesanci |
Historikovi Jaromíru Jermářovi z Mladoboleslavska zase v dětství udělal pod stromečkem radost elektrický vláček. „Pamatuji si, že to byla lokomotiva a tři vagony s kolejemi ve tvaru velkého oválu. Z dnešního pohledu nic zvláštního, ale tehdy... Pamatuji si také na stavebnice Merkur, a i když to není u dětí asi obvyklé, vždy mě potěšily knihy,“ vzpomíná.
Vánoce má ale spjaté nejen s hračkami. „Těšil jsem se na pomeranče, které tehdy moc nebývaly. Pamatuji si, že jsme si je vždy v rodině dělili na stroužky. Byli jsme čtyři a stroužků bývalo deset. Tak na každého vyšlo dva a půl,“ připomíná zvláštní dobu historik.
Etnografka Středočeského muzea v Roztokách u Prahy Ivana Kubečková si vybavuje ve svém ještě předškolním věku takzvanou mrkačku neboli mrkací panenku. Představovala miminko, které mrkalo očima a vydávalo zvuk. „V naší rodině se vánočními dárky nehýřilo, nadílka bývala poměrně skromná. A kdybych měla vzpomenout nějaké nesplněné vánoční přání, byla by to, myslím, nějaká stolní hra,“ prozradila.
