Nebojte, opravdu to klidně stíháte, vždyť některá nejdůležitější přání se mohou splnit třeba až na jaře nebo v létě, a některé věci, jako je šťastné manželství nebo miminko, se ani pod stromeček dát nedají. Takže klidně dopis Ježíškovi napište i čtyřiadvacátého večer nebo kdykoli jindy.

Kde se vlastně vzaly dárky na Vánoce? Prvním obdarovaným byl samotný Ježíšek, vždyť k němu hned šli pastýři a další lidé s dárečky. A pak taky tři králové se svými dary královskými, což bylo zlato, kadidlo a myrha. Kadidlo se cenou zlatu rovnalo, byla to vzácná vonná a hojivá pryskyřice z rostliny kadidlovník, používaná taky k náboženským obřadům, a za myrhu se ve starém Římě platilo pětkrát víc než za kadidlo! Je to taky pryskyřice, tedy sušená míza stromu myrhovníku, původem z Etiopie.

Věci příjemné a vybrané

Neví se, kdy přesně si lidé začali dávat dárky vzájemně, ale v Čechách to bylo už dávno. Za krále Václava IV. žil mnich Jan z Holešova a ten zapsal tohle: „Na paměť a počest onoho nebeského seslání, narození Syna Božího, posílají v tento večer příjemné a vybrané věci a zvláště vonné, vložené mezi dvěma krásnými miskami. S tím pak souvisí dále ten obyčej, že lidé přijímající dar děkují těm, kdož jej poslali, odměňují donášející posly a těm, kdož poslali, rovněž posílají jiné štědrovečerní dárky.“ Řekli bychom, že ty zmíněné dvě krásné misky používali naši tehdejší předkové místo ozdobného balicího papíru.

Koroptve a kvíčaly

Dárky bývaly i kolektivní, třeba česká města poslala v 17. století k Vánocům manželce císaře Ferdinanda II. deset koroptví a šedesát kvíčal. Obdarovávané byly i děti, jak poznamenal Daniel Adam z Veleslavína: „Toho dne rodičové mají obyčej dítkám rozličné dárky času nočního klásti, co slují štědrovečerní darové, tím sobě ku paměti a dítkám svým přivozujíce štědrost Boží a spasení, kteréž nám z milosti darovati ráčil Syn Boží.“

Dárky u Němcové

Daniel Adam psal o šlechtických rodinách, ale i v chudých se rodiče snažili dát dětem alespoň krásné jablko. Ve středních vrstvách později tatínkové dostávali tabatěrku, novou dýmku, šle nebo pantofle, maminky látku na šaty, holčičky něco do výbavy a kluci nové kalhoty, perníkového koně nebo cínové vojáčky. Snoubenci si darovali snubní prsteny a směli si dát veřejně polibek. Víme, co o jedněch Vánocích dostaly děti Boženy Němcové. Spisovatelce poslala na přilepšenou paní Palacká pět zlatých, takže k večeři mohl každý mít kousek ryby a jedno jablko. Později ještě hrály hru o tři ořechy a maminka Božena přitom spravovala kalhoty. Povídejte si se svými blízkými o tom, co by rádi po celý rok Ježíškovi napsali a co mu chcete napsat vy. A pak mu opravdu napište. Je krásné vědět, co je pro každého podstatné. Pak se to určitě splní.

Další inspirující nápady najdete v časopisu Kreativ.

Zdroj: Časopis Kreativ