Už brzy usedneme společně ke štědrovečernímu stolu. Uplynulý rok a půl ale mnohé z nás rozdělil na očkované a neočkované. Na mnoho lidí také dopadá fakt, že konec pandemie je stále v nedohlednu. Vyjasňovat si postoje k očkování a vládním opatřením o svátcích ale není podle vedoucího psychologa Psychiatrické nemocnice Bohnice a člena MeSES Daniela Krejcara nejlepší nápad.

Praha 0:10 24. prosince 2021 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

„Pohled na vakcinaci se za poslední rok zkrátka stal novým polarizujícím tématem. A já bych naprosto vážně bral to, že pro někoho je to opravdu hluboké, zásadní téma, ať už je to zastánce očkování. A ani pro odpůrce to není něco, co se u štědrovečerního stolu změní,“ shrnuje psycholog pro Český rozhlas Plus.

Z postoje k očkování by se ale obecně nemělo stát v rodinách tabu, protože každé takové zamlčované téma zasazuje mezi partnery nebo členy rodiny klín a většinu vztahů to do budoucna poznamená.

„Doporučil bych všem lidem, aby se chovali o Vánocích co možná normálně, ale aby zkusili čistě pro své svědomí přece jen něco vynechat,“ radí Krejcar s ohledem na šíření pandemie.

I letošní Vánoce totiž budou poznamenané pandemií. „A to přesto, že už je mnoho lidí naočkováno. Očkovaní navíc mají tendenci chovat se normálně, souvisí to s únavou a s tím, že lidé očekávali, že vakcína bude jednorázová záležitost. A ono ne,“ připomíná psycholog.

Uzavřeli jsme se

Ačkoliv se může zdát, že poslední vlny pandemie na společnost už nemají tak devastující vliv jako ty dřívější, nepříjemnosti to přesto přináší. A to v nepoměru mezi našimi přáními a realitou.

„Očkuji se, a tím pádem očekávám, že budu žít život tak jako v roce 2019. A najednou chytím covid já nebo moje dítě a musíme znovu do izolace. Ten propad z očekávání do reality je mnohem větší než loni. Protože loni jsme tak nějak všichni čekali, že můžeme onemocnět na každém kroku. Právě rozdíl očekávání a reality je to, co vytváří zátěž pro psychiku,“ vysvětluje Krejcar.

Neměli bychom tedy očekávat, že budeme žít stejně jako před pandemií. Pandemie covidu-19 navíc vytvořila jakési sekundární epidemie, míní Krejcar. Vyplývá to z dlouhé izolace seniorů, zavřených škol a kroužků, home officů. Lidé zkrátka začali žít více osamoceně a přetrvává to dodnes.

„I když už se dnes spousta lidí potkává, tak to stejně není tak vřelé a otevřené, jako před pandemií. Jedna věc je reálná izolace, která je viditelná. A pak je ta druhá, která se děje v našich duších, v našem nastavení osobnosti, zkrátka v tom, jak jsme otevření vůči světu,“ přibližuje psycholog.

„Kontaktů je zkrátka méně a my bychom to měli řešit. Abychom se co nejrychleji vrátili zpátky ke starým způsobům života. Psychologicky jsme pořád stejní a kontakt potřebujeme,“ dodává.

Poslechněte si celou reportáž Andrey Skalické.

Andrea Skalická, kac Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít