Vánoce s malým v, vousatý Ježíšek a papírové řetězy. Jak se slavilo dříve

  10:54
Při vzpomínce na vánoční řetěz z proužků barevného papíru nejednoho pamětníka ještě dnes přepadne pocit lepidlem slepených prstů. Právě tato proprieta totiž neodmyslitelně patřila ke svátkům velké části minulého století. Jak se slavily Vánoce v době, kdy měl víc než Ježíšek „frčet“ děda Mráz a kdy obchody zely prázdnotou, ukazují bohaté sbírky Retro muzea v Brně.

Jak se slavily Vánoce v době, kdy měl víc než Ježíšek „frčet“ děda Mráz a kdy obchody zely prázdnotou, ukazují bohaté sbírky Retro muzea v Brně. | foto: Retro muzeum Brno

„Totalitní Vánoce provázely nejrůznější nedostatky, ale vánoční ozdoby mezi ně nepatřily. Těch bylo v obchodech vždy dost,“ říká zakladatel muzea Radim Blaško.

Československo se totiž už od 30. let minulého století stalo tradičním vývozcem ručně vyráběných foukaných skleněných ozdob, i po válce nabídka překračovala poptávku. Ceny byly navíc lidové – koncem 60. let se barevné koule prodávaly od 1,80 do 2,60 koruny a špička na stromek stála pětikorunu. 

Vánoční kolekci pravidelně dostávali jako formu odměny za celoroční práci všichni zaměstnanci organizovaní v Revolučním odborovém hnutí.

Lidé si k nim podomácku vyráběli zlaté řetězy, betlémské hvězdy a stylizované andělíčky. A papírové košíčky a řetězy lepili žáci ve vyučování.

Klasické svíčky připnuté klipem na větve stromku v šedesátých letech nahradily elektrické žárovičky. „Nejtypičtější byly lucerničky, které měl doma skoro každý,“ směje se Blaško.

Mezi ozdoby a světýlka se musely vměstnat také fondánové a marcipánové bonbony balené do bílého papíru ozdobeného třásněmi a překryté ještě barevným staniolem.

Ty později nahradila kolekce, kterou pravidelně před Vánocemi dostávali jako formu odměny za celoroční práci všichni zaměstnanci organizovaní v Revolučním odborovém hnutí. 

„A balicí papír se vlastně nekupoval, dárky se balily už v obchodech. Každý z nich měl svůj papír s jednoduchou grafikou, třeba vánočními větvičkami. Mělo to svoje kouzlo,“ míní Blaško.

Andělé museli ze zvonění pryč

Na stole téměř žádné domácnosti nemohlo chybět Andělské zvonění. Stromeček a nad ním vrtulka, již roztáčí teplo čtyř svíček a korálky na řetízku díky tomu zlehka cinkají o zvonky pod nimi. 

„Přitom uvést za komunistů na trh výrobek jakkoli připomínající křesťanství nepřicházelo v úvahu. Andílci tak museli pryč a spolu s nimi zmizel i název. Andělské zvonění se přeměnilo ve ‚zvonící stromek‘ – a pod tímto názvem se vyrábělo až do konce 80. let,“ popisují muzejníci další proprietu.

Specifikem českých Vánoc byly i pohlednice. Patřilo k nezbytným předsvátečním rituálům vyměnit si přání s každým známým. Výjimkou nebylo ani sto odeslaných pohlednic. A ty se v čase měnily. 

Po únoru 1948 křesťanskou tematiku nahradily zimní motivy. Avšak přetrvávaly ještě obrázky zabijaček, tradičních vánočních zvyků i betlémské události, zejména v kresbách Mikoláše Alše, Marie Fischerové-Kvěchové a Josefa Lady. „Jejich tvorba na toto téma byla považována za nejbližší lidovým masám a komunisté ji tolerovali,“ říká Blaško.

V 50. letech měly vůbec Vánoce docela namále. Vládnoucí soudruzi už chystali plán, podle nějž se měly svátky zakázat a po sovětském vzoru nahradit oslavou příchodu nového roku.

Rušila se i tradice vánočních stromů republiky s odůvodněním, že „v nové šťastné společnosti už nepotřebujeme žebrat“, v rozhlase se nesměly hrát koledy a v kalendářích se místo Božího hodu a svatého Štěpána objevilo prosté označení 1. a 2. svátek vánoční.

Vánoce se začaly psát s malým „v“. A přišla řada i na samotného Ježíška, když tehdejší předseda vlády Antonín Zápotocký tvrdil, že „děda Mráz je náš známý Ježíšek, který jen zestárl a narostly mu vousy“.

V průběhu let se zlepšovala situace se zásobováním potravinami i spotřebním zbožím, Vánoce se tak měly stát dobrou příležitostí ukázat, že za dárky pod stromečkem a hojnost jídla na svátečním stole může „poctivá práce nás všech“. Jenže realita v regálech byla jiná a na předvánoční nákupy se tak často vyráželo autobusy do NDR, Polska a Maďarska.

Uhelné prázdniny a video

Dnešní školáci by jistě záviděli těm z roku 1979, kteří měli kvůli nedostatku uhlí o dva týdny delší vánoční prázdniny. Během nich hodně četli a dívali se na televizi. O pár let později vstoupil do československých domácností nový fenomén. 

Jak se slavily Vánoce v době, kdy měl víc než Ježíšek „frčet“ děda Mráz a kdy...

„Když se v roce 1986 dostal na předvánoční trh první československý videorekordér z Tesly Bratislava za astronomických 20 tisíc korun, byl okamžitě vyprodán,“ upozorňuje fanoušek retro věcí Blaško. Filmy se přitom často distribuovaly načerno, s monotónním jednohlasým dabingem a obvykle v mizerné kvalitě.

K Vánocům se pořizovaly především praktické dárky: oblečení, sportovní náčiní, knihy, vybavení do domácnosti, ale také nedostatkové potraviny a hlavně gramofonové desky. Z nich o Vánocích nejčastěji zněl hlas Karla Gotta. Muži - kutilovi udělala radost souprava nářadí, ženy byly zvyklé dostávat takzvané šatovky. Kuřákovi jste se zavděčili kartonem nedostatkových cigaret značky Sparta. 

Oblíbeným dárkem bývaly také zahraniční čokolády či lahve Staré myslivecké. Někdo k Vánocům pořizoval velké dárky pro celou rodinu. V 50. letech gramorádia, později televizory a automatické pračky.