Byl to souboj těžkých vah českého sportu, ale vítěz mohl být jen jeden. V anketě Klubu sportovních novinářů o Sportovce roku se letošním králem stal judista Lukáš Krpálek, který jako první v dějinách získal zlatou medaili po polotěžké i ve váze nad 100 kilogramů. V hlasování o 202 bodů předčil vítězku Roland Garros a olympijskou vítězku v tenisovém deblu Barboru Krejčíkovou. V historických tabulkách s třemi triumfy dohnal Martinu Sáblíkovou a před ním jsou už jen dvě veličiny – Věra Čáslavská a Jan Železný. Mezi kolektivy vyhrál basketbalový národní tým mužů.
Jejich nejbližší parťáci je podrželi.
„Moje volba by určitě padla na Lukáše Krpálka . On nejenom, že vyhrál olympiádu, vyhrál ji v jiné váhové kategorii. Hlavně, já jsem s Lukášem mluvil půlroku před olympiádou, byl opravdu špatný z toho, že nemohl moc trénovat. Neměl s kým,“ líčil vodní slalomář Jiří Prskavec , sám zlatý olympijský medailista a Krpálkův velký kamarád. „Na žíněnce neměl potřebné soupeře, aby se mohl připravit na olympiádu. Stihnul to za tři měsíce, těsně před olympiádou, nakonec vyhrál. Je to neskutečný výkon, určitě bych ho dal na první místo.“
Tenistka Kateřina Siniaková, která se v hotelu Hilton zjevila se zářivě zrzavými hlasy a brýlemi, měla zase svoji logickou preferenci.
„Já bych to hrozně přála Báře,“ prala se za svou parťačku ze zlatého olympijského deblu Barboru Krejčíkovou. „Myslím, že sezona pro ni byla výborná, ať v singlu, nebo v deblu, hrozně moc se jí povedla.“
POSLEDNÍ VÍTĚZOVÉ SPORTOVCE ROKU |
|
2021 Lukáš Krpálek |
Sportovci ale tady nerozhodují. Novináři v nejstarší české anketě postavili z exkluzivní sestavy nejvýš globální eso juda a kometu věhlasné WTA tour nad ostatní české hvězdy. A úplně na vrchol zvolili Krpálka. Muže, jenž za pět let nabral svaly i kila, naučil se prát s těžšími medvědy. A po úkroku zpět v loňském covidovém roce, kdy ho absence kvalitní přípravy odsoudila k plonkové sezoně bez úspěchu na pražském mistrovství Evropy, se vrátil zpátky jako šampion. Přičemž ale neztratil pokoru.
„Naše země má spoustu sportovců, kteří dosahují neskutečných výsledků. Kdybych mohl zvolit, tak jich zvolím několik,“ řekl Krpálek. „Porovnávat výkony je těžké, sportovním novinářům to nezávidím. Ode mě neuslyšíte jméno, pokud chcete, vyjmenuju celou desítku, všem bych tu korunu dal.“
Krejčíková výsledek hlasování musela hlídat na dálku, protože se kvůli nemoci zdržela v Dubaji. Krpálek nechyběl a na závěr večera se už potřetí fotil s korunou pro vítěze. A znovu to bylo na znamení životní sezony. V roce 2016 poprvé vyhrál olympiádu. V roce 2019 po přestupu do těžké váhy v tokijském Budókanu vyhrál mistrovství světa. A letos na stejném místě vytesal své jméno do legend.
GALERIE | Kdo všechno dorazil na vyhlášení Sportovce roku?
Krpálek si původně plánoval, že se k zápasům vrátí až v novém roce. Tak dlouhou zahálku ale nevydržel a dnes už má za sebou turnaj rakouské ligy i Ligy mistrů v Paříži, kde pomohl Crvené zvezdě Bělehrad ke stříbrným medailím.
„Na to, že jsem úplně neměl tolik natrénováno, to byl ode mě dobře podaný výkon. Zápasy to byly velmi těžké, ale odváželi jsme si stříbrnou medaili. Jsem rád, že jsem do toho šel. Tímhle bych chtěl začít přípravu k příštímu roku,“ řekl Krpálek.
Během podzimu brzy zjistil, že se jeho letní úvahy o návratu do nižší kategorie nepotkají s realitou. Se sto dvaceti kily si aspoň může pořádně užít Vánoce.
„Samozřejmě se to hodí, člověk se nemusí tolik omezovat,“ usmívá se.
Už se ale opět blíží čas, kdy se Krpálek místo s rohlíčky bude prát s největšími a nejtěžšími judisty světa. Během Ligy mistrů v Paříži se mu zalíbil nápad vrátit se k Seině při únorovém Grand Slamu.
„Hrozně se těším na to, že naskočím zpátky. Zatím jsem o tom s trenéry nemluvil. Ale v Paříži jsem zavzpomínal na starty v hale Bercy, v hlavě mi proletělo, že bych tam chtěl startovat,“ říká Krpálek. „Ale je to už v únoru. Nevím, jestli by tam bez pořádného tréninku bylo dobré jezdit.
Pravděpodobně se vrátím až v dubnu, v květnu. Když se vrátím na žíněnku, budu chtít být připraven podat stoprocentní výkon. To bez pořádné přípravy nepůjde.“
Nejlepším kolektivem roku byl vyhlášen basketbalový národní tým mužů, který postoupil na olympiádu po 41 letech a v Tokiu statečně bojoval s následky covidu, který do reprezentace zasáhl těsně před olympiádou.
Poprvé se mezi nominovanými dostala hokejová reprezentace žen, která se před měsícem dostala na olympijské hry poprvé v historii. Hráčky si pomalu zvykají na slávu.
„Lidi, co žijí u nás v paneláku, říkali: Hrajete skvěle, přepínali jsme ze zápasů chlapů na vás,“ usmívala se útočnice Alena Mills.
Cenu Emila Zátopka pro sportovní legendu získal Vítězslav Mácha, zápasník ve stylu řecko-římském, který v roce 1972 získal zlatou medaili na olympijských hrách v Mnichově v kategorii do 74 kilogramů.
SPORTOVEC ROKU 2021
JEDNOTLIVCI
1. Lukáš Krpálek (judo) 1720
2. Barbora Krejčíková (tenis) 1518
3. Jiří Prskavec (vodní slalom) 1411
4. Jiří Litpák (sportovní střelba) 1168
5. Barbora Krejčíková, Kateřina Siniaková (tenis) 1100
6. Markéta Davidová (biatlon) 930
7. Patrick
Schick
(fotbal) 814
8.
David Kostelecký
(sportovní střelba) 813
9.
Jakub Vadlejch
(atletika) 671
10. Ester Ledecká (lyžování, snowboarding) 660
KOLEKTIVY
1. Basketbalisté Česka 497
2. Fotbalisté Česka 348
3. Hokejistky Česka 335
JUNIOR ROKU
1. František Doubek (atletika – desetiboj)
2. Linda Nosková (tenis)
3. Klára Kneblová (vodní slalom)
CENA EMILA ZÁTOPKA – SPORTOVNÍ LEGENDA
Vítězslav Mácha (zápas řecko-římský)
