Porubčanová: Hlavní pro mě zůstává dráha

V rozhovorech po vítězství ve ValMezu říkala, že vám je bližší dráha. Vám se ale kros daří, na MČR jste byla jako žákyně čtvrtá, dorostenka druhá, a teď jako juniorka první… Tak jak to je?

Kros je takový zrádný. Někdy se povede, někdy ne, snadno se přepálí. Pokaždé je jiný terén, jiné podmínky. Ve Valašském Meziříčí byla trať hodně zajímavá, překážky a podobně. Ale mám obecně raději, když je na kros zpevněný povrch, jako byl v Mladé Boleslavi (stříbro 2019 – pozn.), kde se běželo parkem.

Vyšel vám ale i evropský kros v Dublinu, nezaměříte se na kros trochu více?

Ráda si přespoláky zase zaběhnu, ale hlavní pro mě bude dráha a na ní osmistovka. I patnáctistovku si zaběhnu, ale delší kroužení mě moc neláká.

Také jste ve ValMezu zmiňovala, že byste nerada, kdyby se rozhodovalo ve finiši. Je pravda, že v Dlouhoňovicích 2017 jste takhle prohrála bronz a v Boleslavi titul. Nemáte patřičnou rychlost, nedovedete se kousnout?

Možná obojí. Absolutní rychlost nemám určitě. I na dráze jsem raději, když se na osmistovce jde od začátku víceméně konstantní tempo a moc se pak nemění.

Byla to i vaše taktika soupeřkám na MČR utéct – vyhrála jste s velkým náskokem – nebo to tak nějak vyplynulo?

Spíš vyplynulo, těžko se správné tempo odhaduje. Teď se mi to povedlo, ale už se mi stalo, že jsem si hodně dlouhou část závěru závodu protrpěla. Takže se nějak rozběhnu a pak se přizpůsobím situaci.

Jaký byl pro vás šampionát v Dublinu zážitek?

Byla tam moc dobrá parta v týmu. Moc jsem si to užila.

Byl to pro vás druhý velký mezinárodní start, ale poprvé v krose. Jak jste vnímala mnohem větší pole soupeřek, proti pár z dráhy vás tady byla stovka.

Bylo to míň stresující. Cítila jsem menší tlak na výsledek.

Jaká byla trať a podmínky?

Počasí bylo teplé, proti tomu, co jsem zvyklá. Povrch docela podobný. Největší rozdíl byl v tom, že bylo pořád s kým soupeřit.

První kratší kolo jste byla mezi posledními. Pak jste předběhla 23 v druhém a dokonce 32 soupeřek v třetím. To byl výkon na úrovni top 15. Udělala byste to napodruhé jinak?

Těžko říct. Mně to opravdu přišlo hodně rychlé. A kdoví, jestli bych dokázala takhle zrychlit. I psychicky bylo lepší, že jsem stále předbíhala, než kdyby to bylo naopak.

Jak šla trať dohromady s množstvím předbíhání?

Občas to byl problém. Většinou jsem předbíhala někde po okraji a když přišla zatáčka, tak mě tam třeba skřípli (úsměv). Taky občas někdo zrychlil, když zjistil, že ho předbíhám.

Pojďme k dráze. Startovala jste na dorosteneckém ME v Györu 2018, podařilo se vám na osmistovce postoupit do semifinále. Jak vzpomínáte a hodnotíte tuto akci?

Už nominace pro mě byl úspěch, byl to pro mě velký zážitek. Všechno nové, na call room jsem nebyla zvyklá, už ke mně nikdo nesměl, nic moc jsem nerozuměla… Rozběh byl docela strkanice, přišla jsem o přímý postup v konci, ani jsem soupeřku neviděla… Když se objevilo u mého jména malé „kvéčko“, měla jsem velkou radost.

Poté se vám už na žádnou akci nepodařilo probojovat, ani osobák jste si od roku 2018 nezlepšila…

Loňská sezóna byla špatná, měla jsem problémy s chodidlem. Ale 2019 nebyla zas tak zlá. Já se 2018 zlepšila z 2:12 na 2:09, ale neměla jsem žádný čas mezitím. Předloni jsem si sice nedala osobák, ale běhala 2:10, 2:11, sedm časů bylo pod 2:13. Průměr jsem měla určitě lepší.

Když jsme u toho srovnání dráhy a terénu, máte ráda běh v přírodě?

Na delší, volnější běhy určitě. Na kratší a rychlejší raději na dráze. Když byla zavřená sportoviště, tak jsem běhala v parku.

Jaké máte plány do další sezóny?

Popravdě jsem o tom ani moc nepřemýšlela. Studuju první ročník jadernou chemii na FJFI ČVUT v Praze, takže mám spíš plnou hlavu zkoušek.

Teď do Prahy dojíždíte z Loun. Plánujete se přesunout do Prahy?

Ani ne, mně se v Lounech líbí.

Zuzana Porubčanová (*9. 5. 2002)

• Oddíl: ASK ELNA Počerady
• Trenér: Pavel Duffek
• Osobní rekord: 800 m – 2:09.27 (2018)
• ME17 2018 (800 m, semifinále), ME kros 2021 (juniorky, 35. místo)
• MČR: 8 medailí (3–3–2), titul z dráhy, haly a krosu