ŠOK Z BUDOUCNOSTI

Ironií osudu přežil Tesla v březnu 1895 ve své laboratoři nehodu, která by mu vynesla Darwinovu cenu. Během experimentu byl zasažen napětím 3,5 milionu voltů. Kdyby jeho asistent nepřerušil přívod proudu, mohl být zabit.  Při kontaktu s ním došlo k něčemu, co by se dalo nazvat mimoprostorovým/časovým zážitkem. Paralyzován uvnitř elektromagnetického pole mohl Tesla vidět minulost, přítomnost i budoucnost najednou. Pro každého by to byl ohromující zážitek, ale pro velkého vynálezce, který měl schopnost zapamatovat si obraz do nejmenšího detailu, jako by si v hlavě prostě přehrával streamované video, to byl zážitek obzvlášť silný. Po svém zážitku blízkém smrti začal Tesla teoretizovat o tom, že elektromagnetická energie může deformovat časoprostor, což otevírá cestu k teleportaci a cestování v čase. Jeho schopnost vybavovat si obrazy, jako by se díval na hologram ve své mysli, znamenalo, že mohl vidět a pochopit, jak vypadá technologie budoucnosti.

Podle Corsa vypadala velmi podobně jako technologie nalezená ve vraku z Roswellu, což by zřejmě umožnilo věřit, že Tesla dostával své záhadné vize od mimozemšťanů a že je možná pravda, že byl na Zemi vyslán, aby vynalezl infrastrukturu galaktické civilizace. O svých protivnících, jako byl Marconi, údajně řekl: "Současnost je jejich, budoucnost, pro kterou jsem skutečně pracoval, je moje." Pro nás ostatní, obyčejné smrtelníky, je budoucnost nemožné poznat. Říká se, že nejlepší způsob, jak předpovědět budoucnost, je vymyslet ji, ale s výjimkou Tesly ani ti, kteří to udělali, jako například matematik John von Neumann, si ji nevyhnutelně nedokážou přesně představit. Von Neumann byl legendou, která významně přispěla do řady oborů. Měl obrovský vliv na teoretickou i aplikovanou fyziku. Byl hlavním členem projektu "Manhattan" a zakladatelem teorie her a koncepce jaderného odstrašování. Hrál ústřední roli při vývoji moderního digitálního počítače.

Jeho kolegové o něm často mluvili jako o "nejchytřejším muži na světě", přesto se v budoucnosti svého vlastního vynálezu fatálně mýlil. Von Neumann předpovídal, že počítače budou vždy drahá, těžkopádná zařízení použitelná pouze při vývoji jaderných bomb a kontrole počasí. Nedokázal předvídat svět, ve kterém se počítače stanou levnými a všudypřítomnými. Zdá se, že ani ti, kteří jsou hnací silou při utváření budoucnosti, si ji nedokážou představit. To nejlepší, co můžeme říci, je, že naše kolektivní znalosti nám umožňují kvalifikovaně odhadnout, jak by mohla budoucnost vypadat, ale určitě se objeví mnoho nepředvídaných zvratů. Michio Kaku vysvětlil, že rozdíl ve způsobu našeho myšlení, které je lineární, a rychlosti pokroku, která je exponenciální, znemožňuje předvídat budoucnost. Kaku řekl, že díky neustálému pokroku vědy jsou krátkodobé předpovědi bezpečnější sázkou, kdežto prognózy na desetiletí dopředu podléhají neočekávaným skokům.

Je obtížné, ne-li nemožné, předpovědět, jak se bude vyvíjet naše vlastní technologie, natož technologie ET. Navzdory těmto hrozivým překážkám, kterým čelí každý futurista, se mnoho našich nejlepších a nejbystřejších mozků, včetně Carla Sagana, ruského astrofyzika Nikolaje Kardaševa a teoretického fyzika Freemana Dysona, pustilo do pokusu předpovědět, jak by se mohly vyvinout vyspělé mimozemské civilizace. Kardašev a Dyson vytvořili systém klasifikace mimozemských civilizací (ETC) založený na produkci a spotřebě energie. Hypotetické ETC označili jako typ I, II a III.  Podle systému, který poprvé navrhl Kardašev, by civilizace typu I. byla schopna využívat energetické zdroje celé své planety, konstruovat její počasí a předcházet tak přírodním katastrofám. Civilizace by se stala typem II. až tehdy, kdy by byla schopna těžit energii své hvězdy. Energie a technologie nezbytné pro pokrok budou produkovat smrtelné množství znečištění a odpadního tepla, možná dost na to, aby zničily civilizaci typu I nebo II. Rozsah problému je těžko představitelný.

"Například civilizace typu II. spotřebuje veškerou energii, kterou vyprodukuje hvězda. Řekněme, že její motory mají účinnost 50 %, což znamená, že polovina odpadu, který produkuje, je ve formě tepla. To je potenciálně katastrofální, protože to znamená, že teplota planety bude stoupat, dokud se neroztaví! Představme si miliardy uhelných elektráren na takové planetě, které chrlí obrovské množství tepla a plynů, jež planetu ohřejí natolik, že na ní nebude možné žít," napsal Kaku. Problém odpadního tepla byl takový, že Freeman Dyson navrhl astronomům, aby hledali objekty, které vyzařují infračervené záření, a ne rentgenové nebo viditelné světlo, protože civilizace typu II. ukrytá v "Dysonově sféře" by vyprodukovala dostatek infračerveného záření.

Dosud se žádný takový objekt nenašel. Důsledky pro naši smogem zahalenou civilizaci typu nejsou pěkné. Už teď máme problém s nadměrným teplem a bude se to jen zhoršovat. Podle ekologa Jamese Lovelocka se v době, kdy Sagan odhadoval, že vytvoříme civilizaci typu I., Země stane neobyvatelnou s výjimkou pólů kvůli rychlému globálnímu oteplování vyvolanému změnou klimatu. Pokusy o dosažení typu I. s využitím fosilních paliv se zdají být marné, zejména ve světle naší žalostné energetické účinnosti. V současné době se dvě třetiny veškeré energie spotřebované ve Spojených státech rozptýlí jako odpadní teplo. Kaku varoval, že každá civilizace, která nechá svou energii vymknout se kontrole, může spáchat sebevraždu.

Bohužel se zdá, že ta naše je jednou z těch civilizací, které jsou odsouzeny k přehřátí. Korporace, které postrádají existenční smysl nad rámec generování zisku pro akcionáře, neutralizovaly naši schopnost řídit sami sebe. A co víc, Nejvyšší soud Spojených států svým rozhodnutím v případu "Citizen's United" tento korporátní převrat legitimizoval: "Pokud chce Exxon utratit 1 milion dolarů (což je pro Big Oil barový účet) za porážku ekologa kandidujícího do městské rady, může tak nyní učinit. Pokud chce "Goldman Sachs" zaplatit veškeré náklady na každou kongresovou kampaň v USA, zákony země to nyní umožňují," napsal Jonathan Alter z Newsweeku, který kritizoval rozhodnutí "Citizen's United" jako "nejvážnější hrozbu pro americkou demokracii za celou generaci". Nikdo se nestará o obchod. Průmyslovým odvětvím, která profitují z drancování životního prostředí, se podařilo porazit vládní regulace.

Korporátní zájmy systematicky tupí "Agenturu pro ochranu životního prostředí" prostřednictvím "otáčivých dveří" mezi vládními regulátory a průmyslem, na který dohlížejí. Zisk má přednost před vším. Taková civilizace postrádá nejen sebeuvědomění, ale i vizi své budoucnosti. Dost možná roztavíme planetu dlouho předtím, než využijeme celé spektrum sluneční energie. Udělat si pořádek doma je náročný úkol. Pravděpodobně bude zapotřebí vůdce typu Johna F. Kennedyho, který by si stanovil za cíl dosáhnout takového typu vyspělé civilizace, jaký si představovali Kardašev a Sagan. To znamená postupně se zbavit fosilních paliv, eliminovat skleníkové plyny, vyčistit životní prostředí, zvýšit energetickou účinnost naší infrastruktury a vyvinout technologie nezbytné k získávání sluneční energie - to vše při současném zvrácení klimatických změn způsobených globálním oteplováním do přelomu století.

Situace nevypadá dobře, ale není ztracena veškerá naděje. Jakkoli jsou prognózy našich nejlepších vědců přesvědčivé, stále jsou výsledkem lineárního myšlení, které není schopno předvídat exponenciální pokrok. Stejně jako si počítačoví vědci v roce 1947 nedokázali představit, že vývoj tranzistoru povede k internetu, virtuální realitě a sociálním médiím, je velmi pravděpodobné, že ETC neexistují tak, jak si je představovaly naše nejlepší a nejchytřejší mozky. Ve skutečnosti je nezjištění tepelné stopy ETC známkou toho, že vyspělé civilizace se vyvíjejí jinak, než očekáváme. Nemají potřebu stavět "Dysonovu sféru". Mají něco mnohem výkonnějšího.

Singularita

Budoucnost je ze své podstaty nepředvídatelná, ale na obzoru je událost tak nepředstavitelná, že je doslova definována svou absolutní nepředvídatelností. Exponenciální technologický pokrok, který značně přesahuje možnosti naší lineární představivosti, vede k tomu, co futurologové nazývají singularitou, tedy k bodu v nepříliš vzdálené budoucnosti, kdy uměle inteligentní počítače překonají lidskou inteligenci a stanou se hybnou silou civilizace. Nikdo neví, co bude následovat. Budou uměle inteligentní roboti našimi sluhy, nebo pány? Obrátí se proti lidské rase? Splyneme s touto technologií a staneme se roboty s umělou inteligencí? Nebo dojde k nějakému jinému nepředstavitelnému vyústění? Stejně jako u singularity v černé díře je těžké předpovědět, co se stane po jejím zasažení. Ironií osudu je, že myšlenku, že lidská civilizace bude nakonec přemožena technologickým pokrokem, poprvé vyslovil John von Neumann, který řekl:

"Stále se zrychlující technologický pokrok... dává tušit, že se blíží nějaké zásadní singularitě v dějinách lidského rodu, za níž by lidské záležitosti, jak je známe, nemohly pokračovat".

Von Neumann se možná netrefil do světové poptávky po počítačích, ale jeho předpověď technologické singularity se zdá být na místě.

Neexistuje lepší příklad exponenciálního technologického pokroku než počítačový čip. V polovině sedmdesátých let si bývalý šéf společnosti "Intel Gordon Moore" všiml, že každé dva roky je možné na čip nacpat dvakrát více tranzistorů, a tím zdvojnásobit výpočetní výkon. Tento trend se stal známým jako "Moorův zákon". Ředitel inženýrství společnosti "Google Ray Kurzweil", který se ve vědecké komunitě stal tváří "Singularity", nazývá tento rychlý exponenciální růst zákonem zrychlující se návratnosti. Říká, že ani "Moorův zákon" nedokáže popsat fantasticky rychlou změnu, která se k nám blíží. Navzdory takovému nepředstavitelnému pokroku a limitům lineárního myšlení má Kurzweil jasnou vizi světa po "Singularitě", který podle něj nakonec vyústí ve spojení člověka a stroje, jež promění naši civilizaci způsobem, který si nedokážeme představit.

"Toto spojení je podstatou Singularity, éry, v níž bude naše inteligence stále více nebiologická a trilionkrát výkonnější než dnes - úsvit nové civilizace, která nám umožní překonat naše biologická omezení a zesílit naši kreativitu. V tomto novém světě nebude existovat jasný rozdíl mezi člověkem a strojem, skutečnou a virtuální realitou. Budeme moci přijímat různá těla a podle libosti na sebe brát různé podoby. V praxi se podaří zvrátit stárnutí a nemoci lidí, zastavit znečišťování životního prostředí, vyřešit hlad a chudobu ve světě. Nanotechnologie umožní vytvořit prakticky jakýkoli fyzický produkt pomocí levných informačních procesů a nakonec promění i smrt v řešitelný problém," napsal Kurzweil o důsledcích "Singularity", která vypadá jako rychlá cesta k civilizaci IV. typu a božským schopnostem. I Kakuova vize roku 2100 nás staví do role bohů, kteří žijí ve světě, v němž stačí si věci jen přát, abychom je dostali.

Civilizace, která by vznikla po příchodu "Singularity", by s ještě větší pravděpodobností kolonizovala galaxii a činila by tak mnohem rychleji a efektivněji. Dokonce i teoretici "Fermiho paradoxu" ji považují za možné řešení. "Ne každá ETC se vyhodí do povětří nebo se rozhodne nezapojovat se do vesmírných letů, nebo cokoli jiného. Můžeme však rozumně tvrdit, že každá technologická civilizace vyvine výpočetní techniku; a pokud výpočetní technika nevyhnutelně povede k singularitě, pak pravděpodobně všechny ETC nevyhnutelně zaniknou v singularitě. ETC existují, ale v podobě zásadně nepochopitelné pro nesuperinteligentní smrtelníky, jako jsme my," napsal teoretik "Fermiho paradoxu" Stephen Webb, který ironicky zopakoval původní Fermiho otázku - "Kde jsou superinteligence?"- mylně dospěl k závěru, že singularita "Fermiho paradox" spíše zhoršuje, než řeší. Ve skutečnosti je singularita klíčem k pochopení mimozemské přítomnosti na Zemi a UFO jsou klíčem k pochopení této singularity.

Podle Kurzweila bude civilizace po singularitě expandovat do galaxie tak rychle, jak jen bude moci, což je přinejmenším rychlost světla a pravděpodobně větší, a bude používat "vynikající a rozsáhlou technologii" k manipulaci s gravitací a dalšími kosmologickými silami v procesu inženýrství Vesmíru podle svých představ. Je jisté, že civilizace po vzniku Vesmíru vyvine zdroj energie, vedle kterého bude "Dysonova sféra" vypadat jako vyhasínající táborák. Podle svědků z vojensko-průmyslového komplexu, kteří vypovídali o vývoji energie nulového bodu, oceánu elektromagnetické energie, v němž plavou atomy a o němž se kdysi myslelo, že není ničím jiným než prázdným prostorem, je to vlastně jisté. Fyzik Hal Puthoff vypovídal v rámci "Disclosure Project"o své práci na nalezení způsobu, jak využít nulový bod, jako ředitel "Institutu pro pokročilá studia".

Puthoff měl rozsáhlé zkušenosti v rámci vojensko-průmyslového komplexu, včetně působení v "Národní bezpečnostní agentuře", "General Electric", "Sperry", "Stanfordské univerzitě" a "SRI International". Je držitelem patentů v různých oblastech, včetně laserů, komunikací a energetiky, a publikoval více než čtyřicet článků o laserech, zařízeních s elektronovým paprskem a kvantových efektech nulového bodu. Puthoff řekl, že prázdný prostor ve skutečnosti vůbec není prázdný. "Ve skutečnosti atomy plavou v moři energie, které fyzikové nazývají "nulový bod", protože kdybyste mohli zmrazit veškerý pohyb ve Vesmíru až na nulu, tato energie by přetrvávala. ZPE je základní energií ve Vesmíru", vysvětloval, navazujíc na Clerka Maxwella, "na dně šálku kávy je tolik energie, že by se z něj vypařily všechny oceány světa".

"Dysonova sféra" by pravděpodobně zastarala dávno předtím, než by sjela z montážní linky 3D tiskárny. Civilizace po vzniku singularity, která by přišla na to, jak získávat "ZPE" (volnou energii), by měla veškerou energii, kterou by kdy mohla potřebovat. "Velkolepým výsledkem by bylo, že byste ji mohli použít k pohonu všeho od elektrických zubních kartáčků přes letadlové lodě, automobily, domy až po vesmírné lety," řekl Puthoff, který dále vysvětlil, že "ZPE" také umožňuje cestovat rychleji než rychlostí světla. Teoreticky by plavidlo, které by čerpalo energii z energetického pole nulového bodu, také odstranilo toto pole jako překážku, což by umožnilo zrychlit až na rychlost světla a za ni. Bylo by to jako tryskové letadlo, které by dokázalo nasávat vnější vzduch a přeměňovat ho na palivo. Svědectví dalších informátorů vojensko-průmyslového komplexu ukazují, že Puthoffem popsaný systém pohonu energií nulového bodu není pouze teoretický - je to skutečnost. Svědci projektu Disclosure, mezi něž patří brigádní generál Stephen Lovekin, Paul Czysz, podplukovník Thomas Bearden, Eugene Mallove, letecký ilustrátor Mark McCandlish a Paul LaViolette, se s takovou technologií během své kariéry setkali.

LaViolette začal zkoumat práci námořního fyzika T. Townsenda Browna v oblasti elektrogravitace v roce 1985 poté, co jeho teorie subkvantové kinetiky předpověděla spojení elektřiny a gravitace. V knihovně Kongresu objevil zprávu z roku 1956 nazvanou "Elektrogravitační systémy", která vyzývala k projektu "manhattanského typu" na vývoj antigravitačního pohonu založeného na Brownově práci. Zpráva byla k dispozici pouze v jedné další knihovně v zemi: v technické knihovně letecké základny Wright-Patterson. LaViolette spojil zprávu s Roswellským incidentem a s únikem informací o bombardéru B2, který byl v roce 1992 učiněn pro časopis "Aviation Week and Space Technology" jako důkaz tajného vývoje antigravitační technologie. Anonymní inženýři černého projektu, kteří se snažili protlačit utajovanou technologii na veřejnost, sdělili časopisu "Aviation Week", že B2-Bomber elektrostaticky nabíjel jak výfukové plyny, tak náběžnou hranu svého křídlovitého těla. Podle LaViolettea se to pro každého, kdo byl obeznámen s Brownovou prací, "rovnalo tvrzení, že B-2 je schopen fungovat jako antigravitační letoun".

Takzvaný stealth bombardér, oficiálně odhalený světu v roce 1988, pravděpodobně představuje postupný krok ve snaze o reverzní inženýrství ET technologie. LaViolette se domnívá, že máme plavidla, která se mohou snadno pohybovat sluneční soustavou, a pravděpodobně máme základny na Měsíci a Marsu. Svědectví svědka projektu Disclosure - Marka McCandlishe o reprodukovaném mimozemském objektu ukazuje, že ET plavidlo bylo plně a kompletně reverzně inženýrsky vyvinuto.  Díky informátorům z leteckého křídla vojensko-průmyslového komplexu se vlastně nemusíme dohadovat, co bude civilizace na Zemi dělat nebo co bude vyvíjet. Energie nulového bodu/antigravitační pohon je, jak uvádí McCandlishem citovaná zpráva společnosti "Hercules Aerospace", základní technologií, která to umožní. Vývoj energie nulového bodu představuje pro lidstvo více než jen malý krok - nebo dokonce několik obrovských skoků.

"A podle všech, s nimiž jsem mluvil a kteří o této problematice něco vědí, jsou skutečně přesvědčeni, že zdroje energie, které udržují tato vozidla v pohonu, jsou zdroji energie, které jsou právě tak volné, jak jen volné mohou být. Nezpůsobují žádnou škodu životnímu prostředí. Nezpůsobují žádné stopy, které by někde zůstávaly," řekl Stephen Lovekin, který osobně viděl trosky vyzvednuté z roswellské kosmické lodi. Civilizace, která by takovou technologií disponovala, by "Dysonovu sféru" nepotřebovala stavět, a proto není třeba ji hledat. Stejně jako neschopnost SETI detekovat rádiové signály ET, i neschopnost najít tepelnou stopu "Dysonovy sféry" vytváří iluzi negativních důkazů, což zase posiluje přesvědčení establishmentu o neexistenci vyspělých mimozemských civilizací. Takové okolnosti ztěžují rozpoznání důkazů, jejichž nalezení neočekáváme - důkazů, které jistě existují v důsledku exponenciálního technologického pokroku. A podobně jako přesvědčení, že člověku došel kečup, může zabránit tomu, aby viděl láhev kečupu v ledničce, což psychologové nazývají negativní halucinací, může nám přesvědčení, že neexistují žádné postsingularitní mimozemské civilizace, bránit v tom, abychom viděli důkazy, které se skrývají na očích.