Seznamka
Boleslav Vraný
Autor: Archiv autora
Evangelium vypráví o mudrcích od východu, kteří se přišli poklonit právě narozenému Ježíškovi. Traduje se i řada příběhů o dalších osobách, které se také šly poklonit, ale z nějakého důvodu nedorazily. Také já budu jeden vyprávět.
Představme si, že někdy v budoucnosti se na hranicích Sluneční soustavy vynoří z mimoprostoru tři kosmické lodi a v každé cestuje jeden mimozemšťan. Jsou to vesmírní desperáti, vyvrhelové odsouzení na mnoha různých planetách pro mnoho různých přečinů. Raději tedy osaměle cestují vesmírem a zkoumají stále nové planety, až jednoho dne doputují i do naší Sluneční soustavy. Rychle zjišťují, že život je pouze na třetí planetě. Přistávají na Měsíci, staví si základnu, naslouchají vysílání našich rádiových a televizních stanic a postupně se učí je dekódovat a naslouchat jejich poselství. A tady začíná příběh jejich setkání s Kristem.
Ve vysílání totiž nacházejí také něco, s čím se na své pouti vesmírem ještě nikdy nesetkali: pořady o Bohu, který nejenže svět včetně jich samých stvořil a dal mu zákony, ale který se do tohoto světa také narodil, který v něm žil a který sám zažil, jaké to je být nejpohrdanějším z lidí. Objevují Boha, o kterém dosud neslyšeli, který je spravedlivý a touží po svatosti všech osob, ale zároveň je odpouštějící a přijímající, chápe jejich úzkosti a zranění, odpouští jim jejich hříchy a obvazuje jejich rány. Nacházejí Boha, který je miluje i s jejich hříchy a který nakonec do stvořeného světa přišel právě proto, aby jejich hříchy vzal sám na Sebe.
Ta zvěst je pro ně tak úžasně nová a radostná, až ji sami vysílají na všechny strany. A tak na Měsíci přibývá nejrůznějších podivných stvoření, která se k naslouchání této zvěsti chtějí připojit. Až pak se jednoho dne rozhodli letět. Jejich lodě mohly překonávat celé mezigalaktické vzdálenosti a najednou se vynořit na libovolném místě vesmíru, ale pro tuto chvíli si vzpomněli na úžas, s nímž jako malí sledovali na obloze hvězdy a meteory, a rozhodli se pro přílet způsobem velice poetickým.
Planeta pod nimi byla zrovna uprostřed oslavy. Děti rozbalovaly dárky, dospělí na mnoha místech se ukládali ke spánku po návštěvě jakési půlnoční slavnosti, zatímco v jiných časových pásmech se na ni teprve chystali. Televize vysílaly rodinné filmy a náboženské pořady. Bylo krátce po 22. hodině světového času, když se nad Severní Amerikou rozzářil první svítící bod rychle postupující k východu. Následovaly další a další. Některé „padající hvězdy“ létaly ve formacích, jiné za letu manévrovaly. Lidé žasli nad tím úkazem, telefonní sítě kolabovaly a televize zařazovaly zvláštní vysílání.
Ve městě Betlémě zatím ona půlnoční slavnost dospěla k přinášení darů, když tu se v krajině kolem znovu rozzářilo světlo z nebes. Za naprostého ticha přistávaly lodě z cizích hvězd a galaxií a vycházely z nich nejrůznější bytosti, aby se také ony přišly nově narozenému Králi poklonit a odevzdat mu své hříchy a svá zranění. Dali Mu tak to, proč přišel na tento svět. Ne že by chtěl, aby hřešili, ale když už zhřešili, stal se pro Něj z odevzdaného hříchu obrovský dar. Neschovávali se už před Ním pro svůj hřích a neutíkali před Ním. Mohl jim jejich hřích odpustit, uzdravit jejich srdce a odstranit to, co bránilo, aby se mohl navěky radovat z jejich přítomnosti v nebi. A když Mu odevzdali i svá zranění, obdarovali Ho projevem hlubokého vztahu a veliké důvěry.
Po staletích bloudění tak hříšníci všech galaxií konečně nalezli Toho, Který je miluje, a vešli do vztahu s Ním.
Autor pracuje jako programátor. Vystudoval kvantovou optiku, optoelektroniku a teologické nauky.
