Muová: Chci přepisovat historii

Od středoškolských rekordů k raketovému vzestupu

Athing našla vášeň k atletice už v poměrně útlém věku. Poprvé vstoupila na dráhu v pouhých šesti letech. Jelikož pochází ze sedmi dětí, rozhodně neměla na růžích ustláno a možná právě i to je jedním z důvodů, proč se začala tak brzy výrazně prosazovat i vůči starším soupeřkám. S atletikou začínala v Trenton Track Clubu v New Jersey, ale zásadním krokem k jejímu atletickému vývoji byl přestup na texaskou A&M University, kde začala studovat kineziologii.

O motivaci do tréninku měla rozhodně postaráno, jelikož se zde připravovala řada elitních amerických atletů včetně světové rekordmanky a olympijské vítězky na čtvrtce překážek Sydney McLaughlinové. „Když jsem viděla Sydney a všechny její středoškolské rekordy, to byly neuvěřitelné časy. No a pak tam byla Ajee Wilsonová, a právě její rekordní zápisy pro mě byly obrovskou motivací k jejich překonávání. Obě jsou navíc z New Jersey a já se vydala po jejich stopách a snažila se dostat na stejnou úroveň. Od začátku jsem k nim vzhlížela,“ vyjádřila respekt ke svým vzorům a nyní i reprezentačním kolegyním.

Její talent byl nesporný. V pouhých šestnácti letech zaběhla na halovém mistrovství USA v roce 2019 šestistovku za 1:23.57, čímž se posunula na druhé místo historických halových světových tabulek mezi dospělými a zaostala jen 13 setin za historickým světovým maximem Rusky Olgy Kotlyarovové z roku 2004. V témže roce usilovala i o nominaci do národního výběru pro světový šampionát v katarském Dauhá. Osobní rekord 2:01.17 jí stačil na pátou příčku. V americkém týmu však byla pro MS jen tři místa, přesto jí byla předpovídána zářivá budoucnost.

V dalším strmém vzestupu ji nezabránil ani rok 2020, kdy kvůli koronavirové krizi absolvovala pouze několik menších halových startů. Letos už však zářila opět naplno. V únoru si nejprve vylepšila absolutní osobní rekord na čtvrtce na 50.52 a o tři týdny později se zaskvěla novým juniorským halovým světovým rekordem 1:58.40.

Olympijská sezóna nad očekávání

Letní sezónu zahájila trojnásobným vylepšením juniorského kontinentálního rekordu na čtvrtce, jehož hodnotu srazila až na 49.57, což byl čas, kterým si zajistila titul NCAA. „Toto je jen začátek“, nechala se slyšet po svém posledním vysokoškolském triumfu. Následně se totiž stala profesionální atletkou.

Další metou byly přirozeně olympijské hry v Tokiu. Nejprve však musela postoupit z náročné americké olympijské kvalifikace. V té tentokrát jasně potvrdila roli hlavní favoritky, když si doběhla pro primát s bezpečným náskokem v čase 1:56.07 a rázem se stala kandidátkou na cenný kov i pod pěti kruhy.

Také na samotných hrách byla naprosto dominantní. Rozběh i semifinále zvládla s naprostou suverenitou a stejně si počínala i v boji o medaile, kde nedala svým soupeřkám ani nejmenší šanci a doběhla si pro olympijský titul v novém americkém rekordu 1:55.21, který měla do té doby v držení právě její krajanka a velký vzor Ajee Wilsonová.

O čtyři dny později se pak vrátila na trať a byla součástí působivého vystoupení ženské americké štafety na 4x400 metrů, když společně s Sydney McLaughlinovou, Dalilah Muhammadovou a Allyson Felixovou deklasovaly v olympijském finále zbytek startovního pole v čase 3:16.85, což je nejlepší světový výkon od roku 1993, přičemž Muová zvládla svůj letmý usek za 48.32. „V Tokiu jsem si splnila sen, ale pořád si myslím, že jsem ještě úplně nezpracovala, co to znamená být olympijskou vítězkou. Náramně jsem si užila i štafetu, protože sestava, v jaké jsme běžely, byla opravdu jedinečná,“ vzpomíná na Tokio. 

Po hrách ji čekal ovšem ještě jeden důležitý start, a tím byla zastávka seriálu Diamantové ligy v Eugene, kde se bude příští rok konat mistrovství světa a pro americké atlety se bude jednat o nesmírně prestižní záležitost. Muová ukázala, že po veleúspěšném olympijském vystoupení neusnula na vavřínech a naprosto jasně zvítězila v dalším vylepšení národního seniorského a kontinentálního juniorského rekordu 1:55.04. „Sezóna utekla strašně rychle. Šla jsem od jednoho cíle k druhému a každý z nich vyšel nad očekávání.“

Další mety? Světový titul i rekord

Za posledních 13 let běžela osmistovku rychleji pouze neporazitelná Jihoafričanka Caster Semenyová. Nyní se zdá, že devatenáctiletá Muová by se jí mohla minimálně vyrovnat, a to nejen na základě časů, které běhá, ale také díky stylu, kterým jich dosahuje, když si v podstatě dokáže odtáhnout celý závod sama. Její možnosti se tak zdají být skutečně obrovské. „Mnohokrát dostávám otázku, jaké budou mé další cíle. V hlavně mám samozřejmě i světový rekord, který bych jednou ráda překonala. Myslím, že současná ženská světová osmistovka se ubírá novým směrem. Věřím, že se můžeme hlavně s Keely Hodgkinsonovou vzájemně vytáhnout ke skvělým časům a zapsat se do historie.“

Momentálně má ovšem v hlavě primárně nadcházející světový šampionát na domácí půdě a nevylučuje, že by se tam mohla pokusit o několikanásobný medailový úspěch. Osmistovka však nadále zůstává prioritou. „Velkou inspirací pro mě bylo vystoupení Sifan Hassanové v Tokiu. Získat tři běžecké medaile na jedné olympiádě je něco neuvěřitelného. Zároveň jsem si ovšem řekla, proč bych nemohla na velkém šampionátu získat více individuálních medailí i já,“ připustila možnost, že by mohla v Eugene startovat v závodech na 800 i 400 metrů. „To je cíl, kterého bych ráda dosáhla, ale bude záležet na mnoha faktorech. V příštím roce se chci hlavně stát mistryní světa na osmistovce,“ dodává.