Auta poháněná palivovými články měla být budoucností ekologické dopravy. Nyní se však zdá, že automobilový trh ovládnou bateriové elektromobily, zatímco vodík bude hrát klíčovou roli v průmyslu. Počítá s tím i evropský projekt na rozvoj vodíkových technologií.
Vodíková strategie EU se dnes spíše než na osobní vozy zaměřuje na potenciál vodíku při dekarbonizaci těžkého průmyslu, jako jsou výroba oceli a chemikálií. Právě tato odvětví totiž nemohou plně přejít na elektřinu a potřebují ke své činnosti kapalná či plynná paliva.
Budoucnost využití vodíku v Evropě reflektuje i Společný podnik pro palivové články a vodík, který má rozvoj této technologie podporovat. Třetí kolo projektu, který spojuje evropský veřejný sektor se soukromým, se totiž ponese již v novém názvu – Partnerství pro čistý vodík. Evropská komise ho odstartovala v pondělí 29. listopadu.
„Toto nové partnerství navazuje na dlouholetou spolupráci podporovanou Společným podnikem pro palivové články a vodík,“ uvedla předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová.
„Čistý vodík bude mít ústřední místo v budoucí klimaticky neutrální ekonomice,“ prohlásila von der Leyenová. Předsedkyně Komise přitom vyzdvihla vedoucí postavení EU ve výrobě elektrolyzérů nové generace, které mají být poháněny energií z obnovitelných zdrojů.
„Musíme rozšířit výrobu čistého vodíku i jeho využití a vytvořit kruh, kde se poptávka a nabídka budou vzájemně živit a ceny klesat,“ řekla s tím, že EU chce do roku 2030 snížit náklady na výrobu pod úroveň 1,8 eura za kilogram.
Přejmenování evropského projektu zaměřeného na podporu vodíku odráží posun v prioritách EU, od vodíkové mobility směrem k méně kontroverznímu využití. Myslí si to odborník na vodík z německého think-tanku Agora Energiewende Gniewomir Flis.
Vodík by mohl podle think-tanku najít vhodné využití jako reakční činidlo či vstupní surovina, v letecké dopravě, námořní dopravě, jako záložní zdroj obnovitelné energie či ve velkých rozvodových vytápěcích sítích. Uvádí to ve své nedávné studii. Publikace rozřazuje využití vodíku do tří hlavních kategorií, a to podle jeho vhodnosti pro daný sektor.
„Ještě před deseti lety se zdálo, že elektromobily na palivové články jsou budoucností automobilového průmyslu. Dnes je sen u konce,“ uvedl Flis.
Zatímco automobily na vodíkový pohon by zůstaly velmi specifickým produktem pro úzkou skupinu lidí, pro letecký či lodní průmysl představuje vodík jasnou tržní příležitost.
EU se vodíkové mobility nevzdává
Partnerství pro čistý vodík je již třetím opakováním společného evropského projektu pro rozvoj vodíkových technologií. Zatímco druhé kolo projektu opírající se o nařízení z roku 2014 počítalo s tím, že díky projektu by se měla snížit cena výrobních nákladů palivových článků používaných v dopravě a zároveň prodloužit jejich životnost tak, aby byly konkurenceschopné vůči běžným technologiím, návazná legislativa již hovoří jinak. Třetí kolo totiž usiluje o to, aby byla čistá vodíková řešení nákladově efektivní, spolehlivá a kvalitní. Cílí přitom spíše na účinnější a levnější vodíkové elektrolyzéry a levnější využití v dopravě a průmyslu.
EU se tak využití vodíku v dopravě nevzdává, přestože na něj neklade již takový důraz. V novém nařízení o infrastruktuře pro alternativní paliva Komise navrhuje, aby byly vodíkové čerpací stanice dostupné na každých 150 kilometrech, a to již do roku 2030. Týká se to však jen těch spojení, která jsou součástí transevropské dopravní dítě TEN-T, upřesnila evropská komisařka pro dopravu Adina Valeanová.
Každý dopravní uzel sítě TEN-T navíc bude muset mít alespoň jednu vodíkovou čerpací stanici, kde je možné doplnit vodík jak u nákladních, tak i osobních automobilů. Valeanová to upřesnila začátkem prosince během evropského vodíkového týdne.
„Tím by se vytvořila dostatečně hustá síť vodíkových čerpacích stanic, která by zajistila odpovídající přeshraniční propojení EU a podpořila by 60 000 vodíkových nákladních automobilů, s nimiž počítáme na silnicích EU do roku 2030,“ dodala.
Nižší cena vodíku je klíčová
Partnerství pro čistý vodík je podle von der Leyenové „velkým krokem vpřed“. Projekt má podle ní „přenést inovativní technologie z laboratoří do továren a v konečném důsledku i k evropským podnikům a spotřebitelům“.
Cílem partnerství je vyrábět čistý vodík za 1,5 až 3 eura za kilogram a snížit náklady spojené s distribucí na méně než euro za kilogram. Taková cena by se přitom mohla na rozvoji vodíku v Evropě výrazně projevit.
„Výroba vodíku, jeho skladování a distribuce ve výši 1 eura za kilogram by představovaly bod zlomu pro úspěch na trhu s vodíkem,“ podotkl Flis pro server EURACTIV.
Ambiciózní vodíkové cíle chce EU finančně podpořit. Miliarda eur by měla směřovat z evropského výzkumného programu Horizont, další miliarda pak z rozpočtu soukromých firem zapojených do projektu. Průmyslové partnery bude zřejmě zastupovat sdružení Hydrogen Europe, které má 315 členů. Mezi nimi nechybí ani těžké váhy, jako jsou Airbus, BMW, BP nebo Iberdrola.