„Ale musím být kritický, umím chytat i lépe, dvě tři střely jsem ještě mohl mít,“ tvrdil exreprezenant po sobotní domácí výhře nad Maloměřicemi 31:22. „Soutěžní zápas jsem rok nehrál, naposledy v Německu, než to covid ukončil.“
Kouč brankářů Lovosic je stejně jako hokejový kmet Jágr ročník 1972. V týdnu mu trenér Roman Jelínek řekl, že by se mohl dostat i do brány. „Po operaci kolena jsem už tři týdny v přípravě, na tréninku se dařilo, takže mě nominoval. Chyběli tři hráči, co mají covid, jinak bych se tam nedostal. Byli jsme na soupisce všichni tři brankáři, na posledních 15 minut se usmálo štěstí na mě.“
Statistici mu zapsali tři zákroky. „Na tohle už nehraju, jsem rád, že jsem trošku pomohl a nic se mi nestalo.“
Rodák z Karviné, jehož mladší bratr přijde kvůli zranění o mistrovství Evropy, se v extralize objevil po 19 letech, mezitím chytal ve Švýcarsku a Německu. O rok starší než on je hranický gólman Josef Kučerka.
„Psal mi další brankář Radek Motlík, který chytal do 48, že mě obdivuje. Ale já ráno vstal v pohodě, nic mě nebolí. Jsem jako mladý kluk,“ září Galia, který za národní mužstvo nastoupil do osmi zápasů. „U hráčů v poli je životnost menší, tak do pětatřiceti, my brankáři vydržíme do padesáti, pokud člověk má chuť.“
A ani se nemusí žinýrovat. „Mám rád pivečko, bydlím v Žatci u hospůdky, jím všechno,“ tvrdí veterán, kterého v šatně popichovali: „Že jsem dědek. Dělají si srandu. Já v mladém kolektivu omládnu o pět šest let. Do konce sezony kariéru protáhnu, pak se uvidí. Jako trenér brankářů asi zůstanu, jako hráč nevím.“
