Eitan Biran: Návrat do Itálie

Sledoval jsem jeho příběh od samého počátku a napsal na toto téma na svém blogu na iDNES od 25. května do 30. listopadu jedenáct článků. Kdo mé blogy čte pravidelně, je v obraze. Pro ty ostatní stručné shrnutí:

Eitanova rodina, původem Židé a Izraelci, žili několik let v severoitalské Pavii, kde chlapcův tatínek studoval medicínu.

Poté, co se dnes šestiletý Eitan uzdravil, začal boj o to, kde a s kým bude žít. Italský soud rozhodl, že v Itálii u své tety Ayi (sestry jeho zemřelého tatínka). Je také Izraelka a v Pavii žije delší dobu – s manželem a dvěma dcerami.

Příbuzní v Izraeli s tím nesouhlasili a chtěli dostat Eitana do své péče. Chlapcův izraelský dědeček proto přikročil k mimořádné akci: při návštěvě Eitana v Pavii 11. září ho tetě Aye po procházce nevrátil, ale odvezl do Švýcarska a odtud soukromým letadlem přepravil do Izraele.

V Izraeli se pak konalo několik soudních stání. Nejprve telavivský rodinný soud první instance 25. října rozhodl, že Eitan má být vrácen do Itálie tetě Aye. Eitanův dědeček se proti tomu odvolal. 11. listopadu odvolací soud v Tel Aviv předchozí verdikt potvrdil.

Následovalo odvolání k poslední instanci - jeruzalémskému Nejvyššímu soudu. A ten 29. listopadu pravomocně rozhodl: Eitan Biran se musí do dvou týdnů vrátit ke své tetě Aye do Itálie. Žít a chodit do školy bude tam.

Vrátil se dřív. V pátek 3. prosince informoval server listu Israel Hayom, že po 84 dnech v Izraeli se Eitan odletěl do Itálie. Se svojí tetou Ayou, jejím manželem a oběma dcerami. Letadlo vzlétlo z Ben Gurionova letiště po 19. hodině izraelského času. Žít bude tam, kde to dobře zná. V domě tety Ayi, který se nachází v sousedství jeho předchozího bydliště, kde žil od věku jednoho měsíce. Až do tragické události. Poblíž bydlí také jeho prarodiče z otcovy strany (kteří se dle mých informací přistěhovali do Itálie z Izraele před třemi roky – LS).

Jak napsal Israel Hayom, Eitan se vrací do prostředí, z něhož byl před 84 dny „ilegálně“ vytržen. Vrací se k rutině lékařské a terapeutické péče, do školy, kam byl před „únosem“ zapsán, ke svým kamarádům ze sousedství, do komunity, v níž vyrůstal – a také ke svému milovanému kocourovi Oliverovi.

Objektivně viděno, takto optimisticky návrat neprožívá ta část rodiny, která žije v Izraeli a která boj o něj prohrála. Také oni přišli o hodně, o dceru a druhého vnuka, nepočítáme-li manžela dcery a jeho prarodiče. Jejich zájem dostat Eitana do své péče není nepochopitelný.

Na druhou stranu, chlapec nemůže žít současně na dvou místech. Justice rozhodla, věřme, že správně.