Slunce se blíží k horizontu a 43letá Marguerite Lagierová přidává do kroku. Ladně nadzvedne svou bílou krajkovou sukni, když překračuje hromadu spáleného šrotu, který brání v průchodu přes křižovatku na západním předměstí metropole Fort-de-France na Martiniku, píše Le Monde.
Asistentka v mateřské školce, která o sobě s oblibou prohlašuje, že je „čistokrevná Martiničanka“, za poslední noc téměř nezamhouřila oka. Celou noc slyšela létat vrtulníky a střelbu policie, která se už od čtvrtka snaží vymáhat dodržování nočního zákazu vycházení. Ten platí od sedmi hodin večer do pěti hodin ráno a měl zastavit násilnosti, které provázejí protesty, jež na ostrově propukly 22. listopadu. Rozšířily se sem z dalšího francouzského zámořského území v Karibiku, ostrova Guadeloupe.
„Jakmile se setmí, jako by se z toho stal úplně jiný ostrov,“ říká Lagierová ve frontě před pekárnou, která už začíná stahovat roletu. O dvacet let mladší žena ve frontě vzápětí přichází se svým komentářem k situaci, jehož délka odpovídá jejímu rozhořčení. „Zaútočili na poštu v Godissardu, traktorem, a pak všechno spálili. No, kde to jsme?“ rozčiluje se mladá žena a pokračuje ve své litanii.
Marguerite Lagierová obrací oči k nebi. „Jsou to dvě stránky jedné mince. Jedna je krásná, živá, plná pozitivity a druhá je temná a naštvaná. Martinik je směsí obou. Jak to vysvětlím dětem, o které se starám? Včera se mě syn ptal, proč ho napomínám, když praštil svého kamaráda, vždyť se prý přece tlučou všichni. Nedáváme jim dobrý příklad,“ říká rozvedená matka tří dětí, když odchází se třemi bagetami v podpaží.
O několik kilometrů dál, v centru Fort-de-France poblíž zeleninového trhu, je takový klid, až se nechce věřit, že je sobota. „Všechny barikády na kruhových objezdech už odklidili,“ říká Didier Cavalier zpoza pultu. Prodavač podporuje myšlenku mobilizace, ale aktivně se jí neúčastní.
Do práce jezdí 12 kilometrů, ale cesta mu teď někdy trvá i dvě hodiny. A jeho jediná obava? Nádrž jeho auta, ve které klesla hladina na kritickou čtvrtinu. „To znamená, že musím nejprve najít čerpací stanici, kde ještě mají benzín, a potom strávit několik hodin ve frontě. Musíte pochopit, že když slyšíme slovo nedostatek, tak panikaříme. Ale to slovo nedostatek se tu používá, už když si pět mladých lidí stoupne před kamion,“ rozčiluje se Cavalier.
Black Friday ve stylu Martiniku
Nedalekou čerpací stanici berou zájemci o benzin útokem, jediný pracovník pumpy se pod červenou kšiltovkou silně potí a plní jednu nádrž za druhou. Letargii v celé čtvrti naruší jen zatroubení auta, jehož řidič má dojem, že mu ostatní ve frontě ukřivdili. „Je jasné, že dneska večer to začne nanovo,“ myslí si Cavalier.
Stejný názor zastává i jeho zákazník, který z obchodu odchází se sáčkem ovoce. „Každý večer se z toho stává soutěž mezi jednotlivými městskými částmi,“ říká otec rodiny, který raději neuvedl své jméno. „Zakázal jsem svým synům sociální sítě. Včera se všichni přispěvatelé chlubili, že uspořádají black friday (výprodejovou akci černý pátek) ve stylu Martiniku, že všechno spálí,“ dodal.
Na Martiniku lidé demonstrovali proti restrikcím. Stavěli barikády a rabovali |
Podle prefektury byla noc z pátku na sobotu na Martiniku plná násilí po celém území ostrova, nejintenzivnější bylo v hlavním městě Fort-de-France. „Všude vyrostly četné barikády, vzplály ohně. Čtyři strážníci si odnesli zranění, nejčastěji obličeje, policisté byli rovněž terčem útoků. Zaznamenali jsme četná vloupání po celém území,“ uvedla prokurátorka Clarisse Taronová.
Pod tlakem nepokojů francouzská vláda odsunula termín, od kterého bude povinné očkování pro některé profese, na 31. prosince. Francouzský ministr pro zámořská území Sébastien Lecornu do oblasti přijel v neděli osobně. Podle některých ale ani to nestačí.
„Nevěřím tomu ani vteřinu. Už několik let je z ostrova sud střelného prachu a najít sirku, která to všechno odpálí, nebude až tak složité,“ domnívá se učitelka Marie Bironová. „Máme tolik důvodů ke zlosti, museli jsme snést tolik provokací,“ říká Bironová a naráží tím na povinné očkování, rostoucí životní náklady nebo používání pesticidů na ostrově. „Vidím, jak moji žáci chudnou ekonomicky i kulturně,“ dodává učitelka.
„Je cítit, že všichni chodí po špičkách,“ pokračuje Bironová. „Za těmito výbuchy je spousta utrpení. Žijeme ve stále násilnější společnosti, a to na všech stranách. Teď už stačí jen ta sirka,“ uzavírá.
25. listopadu 2021 |
