Divadelní noviny Aktuální vydání 10/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

10/2024

ročník 33
14. 5. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Blogy

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 701)

    V Letovicích kopec, na kopci hrad, míval jsem dívenku, měl jsem ji rád, zpívával jsem své paní, když jsme jezdívali na pracovní jednání k věhlasnému stolaři Františku Bočkovi. Chalupa s erbovní cedulkou Na Požáru 7, voněla dřevem, fermeží, pečenými koláči a kávou. Paní domu měla zástěru a děti mávaly na rozloučenou. Na komíně za tratí hnízdili čápi.

    Je to už tuze dávno… Foto Hana Bočanová

    Je to už tuze dávno.

    Cink, cink, povídá múza, v mailu přistála depeše. Dostalo se vám pozvání z Letovic na křest knížky veršů Hany Bočkové, Jak voní domov…

    To je ale milé překvapení, múzo, tak paní Hana je také písmák… Pozvání má ovšem malý háček, obávám se, že ve stávající covidové sibérii nezvládnu cestování.

    To nic a cink, cink, řekne múza, v počítači zavrní a přistává v něm digitální podoba knížky i s ilustracemi. Snad se vám některá z básní bude líbit.

    Věnováno tomu, díky kterému jsem, jaká jsem. Hana Bočková. Foto archiv Hany Bočkové

    Múza čte. Věnováno tomu, díky kterému jsem, jaká jsem. Hana Bočková.

    Přivírám oči a naslouchám.

    Každý si svou horu nosí v sobě.
    Můj život je protkán celým pohořím.
    Hor je tu nespočet.
    Hora prádla na praní, hora nádobí, hora prádla na žehlení, hora
     prádla na zašívání, hora nákupů, domácích úkolů a třídních schůzek,
    hora dětských slziček, rozhovorů, návštěv, vystoupení…

    To je vtipné, brumlám.

    Cink, cink, drnčí další depeše.

    Narodila jsem se v lednu 1968. Foto archiv Hany Bočkové

    Narodila jsem se v lednu 1968 v rodině varhaníka, sbormistra a učitele Miloslava Krejsy. Lásku k poezii a literatuře mi vtiskla maminka Marie Krejsová, i když učila matematiku a tělocvik, a také dědeček Josef Trunda. Sbírka básní vznikala během deseti let. Odráží se v ní každodenní život, rodina, manželství i odchody a rozchody blízkých. Studovala jsem na konzervatoři Kroměříž, obor varhany u prof. Karla Pokory. Jsem učitelkou klavíru a literárně dramatického oboru na ZUŠ Letovice. Máme pět dětí. Od čtrnácti let vykonávám chrámovou varhanní službu, momentálně v Letovicích v kostele sv. Prokopa. Vedle hudebních vystoupení také recituji na koncertech, uvádím a moderuji.

    Jsem učitelkou klavíru a literárně dramatického oboru na ZUŠ Letovice. Foto archiv Hany Bočkové

    Múza čte verše: Jak vypadá štěstí? Jemná vůně na zápěstí, či schovaný palec v pěsti, aby neulétlo nám snad štěstí? Možná – život dobře vésti s úsměvem i křivdy nésti, použít ty správné masti – něžný úsměv na života strasti.

    Co bys chtěla? Být pilná jako včela.

    Shluk písmen Melodie ve slovech Hudba ve verších Dotek krásy. To je poesie.

    Víš, jak se hraje skladba letní? Čistý hrnec v ruku vetni a vraž do něj, co kde roste. Jamování je tak prosté. Letní blues.

    Ještě stírám tvou vůni ze svých zad, ještě jsem sametově svěží, Tomu, že máš mě tolik rád, mnozí uvěří jen stěží.

    Spočinout v tobě, jak v moři vody slané, schovat se v tobě, jak v poli obilném. Cítit tvé ruce prací vytesané, přesto laskavé a něžné, jak vlny v moři mém.

    Múza přičarovává ševelení píšťal varhanních. Je šero, je tma. Múza čte: Vracíš se vláčný po dlouhé cestě domů, chvíle spočinutí, něžné doteky k tomu. Kuchyň v té chvíli připomíná nebe. Mám tě já, máš mě ty. Máme sami sebe.

          

    Nálady se střídají, zrovna tak jako roční období. Foto Hana Bočková

    Poslouchám pozorně. Verše mají řád, nekulhají, jsou vroucí i melodické. Nálady se střídají, zrovna tak jako roční období. Bolestné Velikonoce střídá rozpučení jarních luk, podzimní plískanice všehojící zima. Adventní verše se snoubí s řádky lásky věnované Bohu Všemohoucímu a Panně Marii. Přesmutná jsou pak slova smutku nad skony maminky a tatínka…

    Múza šeptá: Podívej, káně krouží, nabírá výšku, vzduch. Buď vděčný za to, co máš. Ať jsi šťastný ty i Bůh.

    Múza spíná ruce: Modleme se.

    Múza spíná ruce: Modleme se. Foto Hana Bočková

    Pokojem zní litanie: Jsem. Jsem žena. Jsem žena svého muže. Jsem maminka několika dětí. Jsem teta, kamarádka a obdivuji růže. Miluji, když s huronským ahóój ke mně všichni letí. Baví mě tančit bosky a zpívat pro radost. Žasnu, jak kapka rosy se třpytí krásně. Věřím, že lásky není nikdy dost. Baví mě být ženou. Baví mě být. Jsem.

    Usínám.

    Brno – Komín, 18. 11. 2021 

    Hana Bočková – Krejsová: Čím voní domov. Ilustrace a grafická úprava Rostislav Pospíšil, tisk CCB Brno. Vydáno nákladem vlastním, Letovice 2021.


    Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 701)

    1. Zdeněk Pololáník

      Avatar

      Článek mne velmi potěšil.
      Dověděl jsem o básnické a fotografické tvorbě Hany Bočkové-Krejsové, třetí ze 4 dcer mého dávného, dlouholetého přítele, prvního interpreta mnoha mých duchovních skladeb, který v době tvrdého ateizmu zpíval se svým chrámovým sborem při slavnostních bohoslužbách, často s doprovodem orchestru a samozřejmě i varhan. Kdo žil v té době, musí ocenit jeho statečnost. Celá jeho rodina, včetně jeho sestry a její rodiny, se této jeho činnosti vždy účastnila. Hanička po ukončení studia uvedla na svém absolventském koncertě několik mých varhanních skladeb a napsala o tom diplomovou práci.
      I když uplynula řada let od častých vzájemných návštěv našich rodin, každá zmínka vyvolá nějakou příjemnou vzpomínku a doplní obraz o této milé, pilné, nadané, pracovité a přátelské rodině…

      27.11.2021 (21.13), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Jaroslav Henzl

      Avatar

      Zatím se nemohu řadit
      do okruhu blízkých přátel, snad mezi náhodné známé, protože se průběžně potkáváme na hodnotných kulturních akcích. Již nyní velice oceňuji nadání a píli paní Hany! Stále víc mě přesvědčuje o svém talentu hudebním, pěveckém, divadelním, recitátorky a nyní mě nově zaujala jako spisovatelka! Zatím jsem neměl novou knihu „Jak voní domov“ ve svých rukou, zatím jsem ji nepřečetl, ale již části veršů v článku Divadelních novin mě naplňují příjemnými pocity i z vlastního bytí, skutečného domova, pozitivními pocity, jak i větší rodina má krásná pouta! Jednotlivé fotografie krásně ukazují a přibližují váš hezký domov, různé detaily, opětovně mě také přibližují pohledy na město Letovice, do kterého jsem se i já léta rád vracel! Až budu mít Vaši knihu: „Jak voní domov“ trvale v rukou, jsem si jistý, že také já budu trvaleji obohacený!
      Jaroslav Henzl (aranžér, výtvarník, fotograf a vydavatel fotoknih…) z Boskovic.

      06.12.2021 (18.10), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,