Přestože při rozhovoru s ním je prakticky nemožné udržet delší dobu vážnou tvář, do psaní klasické autobiografické knihy se pouštět nechtěl.
„Jak kdysi řekl legendární Jarda Holík, když jsme v roce 1982 získali pro Jihlavu osmý titul: Největší legenda téhle vaší generace bude stejně jen Olda Válek,“ vysvětluje s úsměvem bývalý útočník Dukly Augustin Žák, který v 80. letech slavil s Jihlavou čtyři mistrovské tituly. „A Olda už svoji knihu píše.“
Žák si proto pro vyprávění svého příběhu zvolil fotoknihu. „Původně jsem si chtěl udělat jen kalendář, jenže kluci z reklamní agentury, které jsem oslovil, mi navrhli jinou variantu. A mně se nápad s fotoknihou strašně zalíbil,“ prozrazuje bývalý útočník, který si zahrál nejvyšší domácí soutěž nejen v Jihlavě, ale dvě sezony také ve Vítkovicích.
Od samotného začátku měl přitom jasnou představu, v jakém nákladu by zmiňovaná fotokniha s názvem Gusta měla vyjít.
„Dělal jsem ji především pro sebe, svoji rodinu a kamarády. Ale dotisk je možný. Je to taková vzpomínka na všechny moje roky spojené se sportem,“ říká rodák z Ledče nad Sázavou, který ovšem vyrůstal ve Světlé nad Sázavou a s hokejem začínal v Havlíčkově Brodě. „Dal jsem si dárek ke svým 61. narozeninám, které mám teď v sobotu. Tahle kniha, to jsem já. A děkuji všem, kteří mi s ní pomáhali.“
Prezentace fotek mapuje Žákův život od dětství přes kariéru ligového hokejisty, období, kdy pracoval jako hokejový manažer, až po trenérské roky strávené v druholigových Moravských Budějovicích.
Stačila krátká jízda v autě
„Sport je celý můj život, dal mi strašně moc. A co se konkrétně hokeje týká, tak jsem si během všech těch let zahrál s řadou fenomenálních hráčů. Takže zas tak mizerný hokejista jsem asi nebyl,“ usmívá se.
 |
Psaného textu je v knize pomálu, nicméně dokonale vystihuje Žákův smysl pro humor. Jedna ze zveřejněných vzpomínek zní například takto:
„Můj táta dokázal všechno hned vyřešit. Jednou jsme takhle spolu jeli autem a já se ho zeptal: ‚Tati, kam půjdu na školu?‘ ‚No vždyť jsi teprve v osmé třídě, ne?‘ ‚Ne, už jsem v devátý.‘ ‚No nic, tak půjdeš na zemědělku. Jednak je to naproti hospodě, kde bydlíme, a navíc jsi stejně blbej. Raději napíšeš, že se něco stalo ve středu než v úterý, abys nemusel přemýšlet, jaké tam patří i/y.‘
A tak jsem šel na zemědělku. Já i můj brácha. A kdybych měl deset bratrů, všichni bychom šli na zemědělku. Dneska rodiče tráví hodiny na internetu, chodí s děckem k psychologovi, aby mu dobře vybrali školu, a můj táta to vyřešil za tři sta metrů jízdy v autě.“
A právě otci je věnováno i poděkování za rozhodnutí, které kdysi za malého Gustu udělal. „Jsem mu vděčný za to, že mě kdysi vzal na zimní stadion do Havlíčkova Brodu,“ podotýká Augustin Žák.
