Pozvedáme svůj hlas

Dost z nás si z podzimu 1989 pamatuje emotivní koncerty České filharmonie s Liborem Peškem, Václavem Neumannem, Jiřím Bělohlávkem a poté na jaře - už ve svobodné zemi - s Rafaelem Kubelíkem navrátivším se z exilu. Tomu ale předcházely dramatické týdny a měsíce.

Jakub Jareš v Magazínu České filharmonie píše, že v lednu 1989 přinesl do filharmonie trombonista Ludvík Bortl petici za propuštění Václava Havla z vězení. Ta se šířila od konce ledna především v kulturních institucích a podepisovaly ji stovky lidí. "Ve filharmonii se podařilo sebrat 30 podpisů, což ale neušlo vedení orchestru, které začalo hráče vydírat: nerozvážným politickým krokem prý můžou zavinit snížení platů, anebo ohrozit stavbu nové koncertní síně, kterou vedení KSČ filharmonii slibovalo. Výhrůžky měly efekt. Mnoho hráčů svůj podpis odvolalo a celá akce tak vyzněla ve filharmonii do ztracena."

Václav Havel byl květnu 1989 z vězení propuštěn. Charta 77 vydala jeho text s názvem Několik vět. Šlo o petici, která formulovala základní politické požadavky, které začaly podepisovat tisíce a později desetitisíce lidí. Jména těch slavnějších z nich neušla pomlouvačné kampani a perzekuci. Mnozí herci a zpěváci, kteří petici podepsali, nemohli do vysílání Československé televize. Na protest proti tomu šéfdirigent České filharmonie Václava Neumanna ohlásil, že nebude s televizí spolupracovat.

Tou dobou byl orchestr na velké západoevropské turné po Rakousku, Švýcarsku, Německu a Francii. Ze zahraničních médií se o Neumannově protestu dozvěděli. Kontrabasista Jakub Waldmann vzpomíná: "Napjatě jsme sledovali události v televizi a v rozhlase a po koncertě o nich diskutovali. Doneslo se k nám, že dirigent Václav Neumann odmítl nahrávat pro Československou televizi a rozhlas. Na zkoušce orchestru se jeden kolega zeptal, zda dirigenta kolektivně podpoříme, zda vyjádříme svůj postoj k režimu." Filharmonici se velkou většinou rozhodli šéfdirigenta podpořit. "Hned se o tom dozvěděla BBC. Nezastírám, že jsme měli strach, nevěděli jsme, co nás čeká, až se vrátíme domů, jak to celé dopadne," uvádí Waldmann.

Do stávky

Po návratu domů se filharmonie rozhodla spolu se studenty a herci vstoupit do stávky. Stanovisko orchestru přečetl 20. listopadu Radovan Lukavský. "Pozvedáme svůj hlas, abychom protestovali proti zlovolné brutalitě, ke které došlo od začátku tohoto roku již poněkolikáté. (...) Na protest proti surovým skutečnostem přerušujeme veškeerou naši koncertní činnost..."

Stávku ale orchestr brzy ukončil - hudba má totiž větší sílu než mlčení. Rozhodl se hrát pro stávkující studenty. Jejich atmosféru popsal opět Jakub Waldmann. "Pokaždé to bylo silné, zvlášť když jsme hráli hymnu. Na jednom koncertu s Liborem Peškem pro studenty ve Smetanově síni jsme dávali Mou vlast a studenti při Táboru spontánně povstali. Celé dvě poslední básně vyslechli vestoje. Viděl jsem, že i starým muzikantům tekly slzy po tvářích."

Na koncertech se diskutovalo, vystupovali na nich herci i lidé angažovaní v listopadových událostech. Na večerním koncertu 24. listopadu byla opět programu Má vlast. Když už dozníval poslední potlesk, vrátil se orchestr nečekaně na pódium a dramaturg filharmonie Antonín Pešek přečetl čerstvou zprávu ČTK: na mimořádném zasedání ÚV KSČ odstoupilo celé předsednictvo. Lidé skandovali a radovali se, ukazovali rukou "véčko" na znamení vítězství.

Vrcholem revolučních vystoupení České filharmonie byl Koncert pro Občanské fórum 14. 12. 1989. Na programu byla Beethovenova Devátá symfonie, dirigoval opět Václav Neumann. Když odezněla Óda na radost, vystoupil na pódium Václav Havel a představil novou vládu s ministry za Občanské fórum. Koncert živě přenášely Československá televize i rozhlas, čímž oficiálně skončil jejich bojkot ze strany České filharmonie. Když pak lidé v sále na závěr skandovali Havlovo jméno, mohla to díky živému přenosu vidět a slyšet celá republika.

Závěr roku znamenal pro celou republiku vyvrcholení litopadové euforie. Na počest zvolení Václava Havla prezidentem uvedla Česká filharmonie 29. prosince ve Svatovítské katedrále Dvořákovo Te Deum.