Rozhlasové herectví je náročná disciplína. Nesmí být slyšet, že čtete, usmívá se Filip Richtermoc

8 fotografií

Padesátka, to je zajímavý věk. Jak to vnímáte? Je to třeba nějaký zlom? Protože chlap třeba někdy může začít bilancovat?
Tak bilancovat určitě. Protože za ta léta jsem v hradeckém souboru zažil spoustu kolegů. A někdy je to, řekl bych, až bolestné, protože člověk zůstává a kolektiv kolem něj se občas mění, někteří lidé odcházejí, a když si na ně člověk zvykne a má je rád, tak to v něm potom zanechá jistou citovou stopu.

Řízením osudu jsem se vrátil do rodného kraje. Jsem velký patriot. Východní Čechy a Podkrkonoší jsou moje srdeční záležitost.
Filip Richtermoc, herec Klicperova divadla v Hradci Králové

Vy pocházíte z Hořic, tam jste také studoval gymnázium. Jak jste se potom dostal k divadlu? Čím jste chtěl být jako kluk?
Na začátku jsou vždy takové ty klukovské sny, že chcete být kamioňákem nebo popelářem. Nicméně v pubertálním věku jsem si potom myslel, že se budu věnovat přírodním vědám, tam jsem trošku směřoval. Ovšem právě na gymnáziu mi přišla do cesty paní učitelka češtiny, která mě nasměrovala jinam, k různým recitačním soutěžím a takovým záležitostem. Začal jsem se tomu věnovat, dokonce jsem něco i sám napsal. V jedné literární soutěži jsem se umístil i v národním kole a tak to nějak postupně směřovalo k divadlu.

Čtěte také

Návštěva hradeckého Klicperova divadla. Je to jako v rodině, vztahy jsou pro chod divadla zásadní

Studoval jste v Brně Janáčkovu akademii múzických umění? Chtěl jste se potom vrátit domů a do rodného regionu, že jste přijal angažmá v hradeckém divadle?
Tak trochu asi ano, protože řízením osudu nám přišlo do cesty s manželkou první dítě. Tak jsem chtěl sázet více na jistoty, do Hořic to nebylo daleko, takže jsem se rozhodl vrátit zpátky do tohoto kraje. Jsem velký patriot, protože Podkrkonoší a vůbec východní Čechy jsou moje srdeční záležitost.

Na vašem facebookovém profilu jsem četl krásné blahopřání z životnímu jubileu od vašeho bývalého uměleckého šéfa Davida Drábka. Dovolím ho citovat: Milej Fílo, mám už taky pade, ale jsem přesvědčenej, že tobě bude slušet víc.
Je to moc hezké. Děkuji Davidu Drábkovi.

Filip Richtermoc, člen souboru Klicperova divadla v Hradci Králové, v inscenaci Lakomec|foto:Klicperovo divadlo Hradec Králové

Vy máte krásný, sytý, mužný hlas, toho si musí každý všimnout. Rozhlasové herectví vás neláká?
Občas k tomu i došlo. V hradeckém rozhlase, doslova ve vedlejší místnosti, jsme natáčeli s panem režisérem Pavlem Krejčím. Ovšem rozhlas, to je jiná disciplína. Vzpomínám si třeba na natáčení s nedávno zesnulým kolegou Václavem Poulem, kterého jsem úplně obdivoval. Díval jsem se na něj u mikrofonu, jak on čaruje hlasem. A Pavel Krejčí nám dával vždy připomínky a říkal, nesmí to šustit papírem. Nesmí být slyšet, že to čtete. Což je na rozhlasové tvorbě jedna z nejtěžších věcí, aby nebylo slyšet, že člověk čte text. Musíte tu chvíli prožít. A to Václav Poul velice krásně uměl.

Čtěte také

Pavel Krejčí: Rozhlas je film, při kterém si každý posluchač v hlavě vytváří své vlastní obrázky

V jaké inscenaci vás teď můžeme vidět v Klicperově divadle? Posluchači a diváci vás určitě znají i z Ulice, nekonečného televizního seriálu.
Z této Ulice, já už myslel, že z hradeckých ulic. Ale ano, z hradeckých ulic jistě také. V televizi teď moc práce nemám, ale v Klicperově divadle jsme právě premiérovali moc hezkou inscenaci Maryša. Není to vůbec žádná klasika, její zpracování se mě velice dotklo a rád bych na tohle představení posluchače pozval.

V Hradci už dlouhou dobu skoro nic není jako klasika. Vyhovuje vám tento možná trochu výjimečný styl, který je jiný, než to dělají jinde?
Myslím si, že je potřeba divadlu dávat nové impulsy a trošku ukázat, že scéna má svůj směr a vývoj. Je dobře diváka něčím znovu inspirovat.

Filip Richtermoc

vystudoval JAMU v Brně. Svoji kariéru začal po maturitě jako elév v Horáckém divadle v Jihlavě a během své první divadelní sezóny byl přijat na JAMU. Po absolutoriu nastoupil roku 1995 do angažmá v Klicperově divadle v Hradci Králové, kterému zůstal věrný dodnes. Za roli George v inscenaci Kdo se bojí Virginie Woolfové byl v roce 2019 nominován na cenu Thálie.

A teď v sobotu bude také premiéra Kupce benátského.
Ano, toho nám loni znemožnil premiérovat covid. Trošku to v této sezóně hrneme před sebou, protože loni už touto dobou byla divadla zavřená. Ale my jsme nebyli zavření doma, scházeli jsme se a zkoušeli. Tedy je toho nazkoušeno poměrně dost a teď to potřebujeme odpremiérovat. A do toho se ještě zkouší nové věci, takže trošku tu loňskou sezónu tlačíme před sebou.

Celý rozhovor s hercem Klicperova divadla Filipem Richtermocem si můžete poslechnout v našem audioarchivu.